Vyberte si jazyk
Od 1. září budou ve Švédsku, stejně jako ve všech ostatních zemích Evropské unie zakázány 60 a 75wattové žárovky. Jejich používání sice zakázáno nebude, nebudou ale smět být „uváděny na trh“, jak praví byrokratická hantýrka.
Jen zřídkakdy mívají rozhodnutí Unie tak konkrétní dopad na běžný život občanů. Švédsko, stejně jako další členské země EU ležící v blízkosti polárního kruhu pocítí jeho důsledky obzvlášť silně, až se na ně snesou večery ještě pochmurnější než obvykle, osvětlené pouze mdlým svitem úsporných žárovek.
Navíc se právem ptáme, zda bylo opravdu rozumné odstranit z trhu klasické žárovky a místo nich prodávat ty, které sice spotřebují méně energie, ale mohou obsahovat jedovatou rtuť. Člověk nemusí být zrovna odborníkem, aby poznal, že takové rozhodnutí může v oblasti životního prostředí vyvolat nové problémy. Je tedy s podivem, že přijímání takto zásadních rozhodnutí nepředchází žádná veřejná debata. Osud klasických žárovek nezpečetili politici, ale úředníci v Bruselu. Podívejme se, jak k tomu došlo.
Ano "eko-koncepci"
Koncem léta roku 2003 představila tehdejší komisařka pro životní prostředí Margot Wallströmová novou směrnici o „eko-koncepci“. Hlasitě volala po zavedení zákona o úspornějším osvětlení v celé EU, podrobnosti ale směrnice žádné neuváděla. Ve své době se návrh Margot Wallströmové setkal s poměrně příznivým ohlasem.
Po vyjednávání v radě ministrů a hlasování Evropského parlamentu byla unijní legislativa týkající se ekokoncepce v roce 2005 přijata a následně transponována do švédského právního řádu (v roce 2008), stejně jako právních řádů ostatních členských států.
Až potud byli do procesu zapojeni politici, kteří museli vyjádřit svůj souhlas. Všechno se ale vždycky zadrhne na maličkostech. Jaký světelný tok, příkon a prahové hodnoty by měla Unie pro žárovky stanovit a jakým způsobem by měla řídit případné odstraňování zakázaných produktů? Všechny tyto rádoby technické, ve skutečnosti ale vysoce politické otázky byly svěřeny výboru složenému z národních úředníků, který se scházel v Bruselu.
Bez veřejné debaty
O několik let později se úředníci dohodli a schválili nařízení (č. 244/2009) s bezprostředním dopadem na členské státy, kterým se v EU zavádějí do nejmenších detailů normy pro žárovky. Během jednání zorganizoval výbor v Bruselu řadu setkání, seminářů a slyšení.
Rozhodnutí tedy padlo v uzavřeném kruhu. Jako kdyby se otázka žárovek týkala pouze odborníků, podniků a nátlakových skupin. Neproběhla žádná veřejná debata, jež by umožňovala výhody a nevýhody tohoto opatření představit a zvážit. V Evropě přišlo tímto způsobem na svět mnoho zákonů. „Komitologie“, která si žádá, aby Unii řídili její úředníci, se letos setkala s ostrou kritikou. Doufejme, že legislativní proces bude v budoucnu otevřenější. Lisabonská smlouva počítá s určitými kroky, které míří tím správným směrem – však je také načase!
Po žárovkách totiž čeká regulace celou řadu dalších výrobků. Označením „eko-koncepce“ EU budou muset být od nynějška opatřeny i vysavače, větráky, kávovary, sušičky na prádlo a mnoho dalších. Nechceme-li, aby v Unii začal skomírat i plamínek demokracie, pak je třeba, aby se sami občané podíleli na rozhodnutích, která ovlivňují jejich běžný život a budoucnost EU.
