V Bukurešti vládne diktatura vrtochů

Státní převrat, posun k diktatuře… Politická ofenzíva vlády, která by mohla vést k sesazení prezidenta Traiana Băsesca, probouzí obavy z návratu autoritativního režimu. Podle editorialisty listu Adevarul Mircea Vasilesca se jedná o politický rozmar malého rozměru, na nějž je třeba reagovat.

Zveřejněno dne 5 července 2012 v 15:59
Jak skončí boj mezi premiérem Viktorem Pontou (vlevo) a prezidentem Traianem Băseskem (vpravo)?

Žádná další diktatura nebude. Stejně jako během všech těch let, kdy měla moc v rukou pravice, vyznívala do prázdna provolání těch, kdo křičeli „diktátor Băsescu“ [rumunský prezident od roku 2004].

Doby, kdy jsme si kupovali jídlo za potravinové lístky [za Nicolae Ceauşesca], jsou v nenávratnu. Stejně tak časy, kdy jsme se neodvažovali nahlas říkat, co jsme si mysleli, ze strachu, že nás odposlouchává strana nebo Securitate. Příliš růžová ale situace také není.

Žádná další diktatura nebude. Traian Băsescu chtěl být „prezidentem-hráčem“ a hrál špatně. Hodně toho namluvil, aniž něco řekl, a vyvolal mnoho sporů. Dnes se jeho konfliktní „styl“ obrátil proti němu. USL [Sociálně-liberální svaz] a jeho vedení [v čele s Victorem Pontou] zahájily ofenzívu s jediným cílem: sesadit prezidenta. A aby svou představu naplnili, šlapou po demokratických pravidlech a institucích právního státu. Mohou, tak to dělají.

Ponta skončí v zapomnění

Pokud se jim podaří Băsesca sesadit [hlasování v parlamentu proběhne 6. července], pravděpodobně také změní ústavu, která pro ně znamená přesně totéž, co znamenalo soukromé vlastnictví pro Iona Iliesca [levicový prezident v devadesátých letech]: „rozmar“. A změní ji tak, jak si přeje Crin Antonescu [zvolený 3. července předsedou senátu], což znamená, že kompletně zruší prezidentovy pravomoci a přejdou na parlamentní republiku, tak aby si budoucí prezident Crin Antonescu, hluboce spokojen sám se sebou, mohl [ve svém prezidentském paláci] v Cotroceni pokojně zdřímnout. Dokonce i jeho kolegové si uvědomují, že by bylo neuvážené svěřovat mu jakýkoliv úkol, nebo ho dokonce posílat na zasedání Evropské rady, přinejmenším do té doby, než bude alespoň schopen konverzovat v cizím jazyce.

Viktor Ponta se pak zřejmě vůbec nezajímá o svou budoucí politickou kariéru, kterou každým dnem pohřbívá hloub a hloub do země. Do dějin sice vstoupí jako „nejmladší premiér“ [je mu 39 let] a nechal se vyfotografovat na zasedání Evropské rady [kam se 28. června vypravil namísto prezidenta Băsesca a proti jeho vůli], nicméně tím vyčerpal veškeré své ambice. Skutečným diktátorem se stát nemůže, k tomu jsou přece jen zapotřebí jisté autoritativní sklony.

Obvinění z plagiátorství [za rigorózní práci na právnické fakultě] jej bude pronásledovat po celou kariéru. Ať už bude oficiální závěr etické komise jakýkoliv, z morálního hlediska skončil a v Evropské unii se morálka v politice počítá. A sám si to dobře uvědomuje. Proto tedy pokračuje ve své roli malého transformujícího se diktátora, který je nucen stranickým systémem, jenž za ním stojí, přijímat určitá rozhodnutí. The Economist měl pravdu: skončí v zapomnění na cestě do politické garáže. A i to si uvědomuje. A tak přenechá své místo velkodušně někomu jinému, kdo bude schopen opravdu těžit ze systému autoritářské státostrany, která se v těchto dnech vytváří.

Rumuni se musejí probudit

Rumunsko však mezitím začalo v dlouhodobém horizontu ztrácet. Rating země klesá a klesat bude i nadále. Rozjetý program úsporných opatření, dohodnutý s MMF a Evropskou komisí, se zadrhl, a tak se můžeme rozloučit s mezinárodní pomocí. Zahraniční zadlužení je už dost vysoké a účet za něj zaplatí naše děti. Je možné, že dojde k pozastavení některých dotací z evropských fondů, z nichž jsme dosud čerpali (a kvůli naší neschopnosti velice málo).

Své znepokojení otevřeně vyjádřil i americký velvyslanec: „Stabilita státních institucí je pro Rumunsko a jeho budoucnost zcela zásadní.“ Zanedlouho zřejmě dojde i na reakci investorů: někteří odejdou a dalším se nebude chtít do nestabilní země, v níž vláda neřeší skutečné problémy, ale tvrdohlavě válčí s prezidentem. A kde je spravedlnost pošlapávána předsedou vlády a parlamentní většinou.

Ne, žádná diktatura nebude, protože je tu parlament. Nebo ne? Ovšem parlamentní opozice by mohla být omezena na 1 %, jak požadoval Crin Antonescu. Ale i nadále budeme mít „demokratické“ volby. Možná podle vzoru Běloruska či Miloševičova Srbska. Kdo by mohl být ještě proti? V každém případě tisk nemá větší vliv než v 90. letech a popřípadě by mohl dostat náhubek v podobě nějakého tiskového zákona. Občanská společnost a občané se teď musejí probudit, aby mohli hájit právní stát a demokracii. Až si budeme zase kupovat potravinové lístky, už bude pozdě.

Protinázor

Tohle má být puč?

Rumunský parlament se 6. července chystá hlasovat o sesazení prezidenta Traiana Basesca. Toto opatření by následně mělo být definitivně stvrzeno v celonárodním referendu. Jde tak trochu o puč? V žádném případě, odpovídá v listu Jurnalul National komentátor Victor Ciutacu.

Propaganda na podporu Basesca se zdá být mnohem agresivnější a více než kdy dříve rozhodnuta bránit šílený názor, že v Rumunsku došlo ke státnímu převratu. Které z jiných znaků politického puče kromě rychlosti, s jakou změny proběhly, v této situaci nacházíme? Žádné. Kdo na této planetě či v přilehlých oblastech vesmíru kdy viděl parlamentní puč, o kterém debatují parlamentní výbory, o kterém se hlasuje a proti kterému jeho odpůrci mohou politicky bojovat? Či kde se jeho oběť [prezident Basescu] objevuje v televizi a hrozí těm, kdo by se chtěli zmocnit jeho funkce? Snad někde v souhvězdí Orionu […] I když stabilita není typickým znakem rumunské politické scény, neškodilo by věnovat trochu více pozornosti detailům.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma