Zpráva Linka Paříž-Brusel

Vysokorychlostní lobbing

Lobbisté, eurokrati, poslanci, právníci: ti všichni cestují první třídou vysokorychlostních vlaků TGV, které spojují Paříž s evropským hlavním městem. Díky vysoké koncentraci osob z bruselského zákulisí si zde snadno mohou předávat informace – anebo se stát obětí odposlouchávání.

Zveřejněno dne 25 října 2013 v 13:02
nate2b |  Vůz první třídy ve vlaku Thalys

Lobbing má svá pravidla. Když přijede nováček do Bruselu, Pierre mu sdělí dva osvědčené způsoby, jak se sejít s evropským úředníkem jen tak mimoděk, aniž by si člověk musel domluvit schůzku. Po deseti letech v hlavním městě EU, kde zastupuje zájmy jedné velké průmyslové skupiny, zná usměvavý padesátník všechny triky svého povolání.

Nejsnadnější způsobmetodou, jak na nějakého eurokrata natrefit, je procházka kolem kruhového objezdu Schuman - nervového centra evropské čtvrti , které se nachází mezi sídly Komise a Rady. Nejlépe v době oběda, kdy každý shání nějakou tu obloženou bagetu či hledánebo restauraci. Dražší metodou je koupit si jízdenku do první třídy vlaku Thalys, který spojuje Paříž s belgickým hlavním městem a to v jednom z ranních spojů, které člověku umožní dorazit včas na první poradu.

Brusel je malý rybník, a Thalys jakýsi jeho mikrokosmos. Nezkušené oko si pravděpodobně ničeho nevšimne: bruselští aktéři nenosí na krku průkazky, které jim umožňují bezproblémový vstup do Evropského parlamentu, Komise nebo do ošklivé budovy Rady. Setkávají se tak často, že letmý pohled na nástupišti či malé gesto z pohodlného sedadla první třídy jim stačí k tomu, aby se mezi sebou rozpoznali. Jsou mezi nimi úředníci, poslanci, právníciadvokáti, manažeřivedoucí pracovníci či lobbisté z obchodních kruhů. A každý z nich tak či onak přispívá k mašinérii vytváření evropských směrnic.

Celá evropská frankofonní elita z Bruselu a Paříže je nucena ve stejný okamžik nasednout na vlak, který dvě metropole spojuje za pouhou hodinu a dvacet minut – tedyalespoň pokudkdyž nemá zpoždění. Občas tu můžete natrefit i na José Manuela Barrosa. Jako třeba 26. listopadu 2010, když se předseda Evropské komise vracel z Paříže a celou cestu telefonoval.

Trefit správný vlak

Opíraje seřen o stolek svého sedadla a s rukou na sluchátku se původem portugalský politik snažil , portugalský lídr se přímo uprostřed finanční krize snažil diskrétně vyjednávat o obrysechy záchranného plánu pro Irsko. Na druhém konci telefonní linky byla Angela Merkelová, Nicolas Sarkozy a Jean-Claude Trichet. Kdyby to tak jeho spolucestující tušili... O dva dny později vzešel z onoho šeptání definitivní plán pro Dublin. Lidé, kteří se spolu ocitnou na hodinu a dvacet minut v uzavřeném prostoru, spolu samozřejmě hovořímezi sebou mluví. Často stačí minuta. Mrknutí, či jediná věta utroušená ze sedadla či pod sedadlem nebo na jednom z vlakových nástupišť. Důležité je předat zprávu nebo zaujmout pozornost --- to je v informačním šumuhluku to nejdůležitější.

V předchozím desetiletí byla pozměněna směrnice týkající se dopravy poté, co Thalysem cestoval Jacques Barrot. V té době byl eurokomisařem pro dopravu a ve vlaku narazil na lobbiystu jedné velké evropské skupiny. Rychle se strhla diskuse o připravovaných právních předpisech, z nichž jeden nepříliš podstatný bod představoval pro danou společnost problém. Náhoda nebo kalkul? Problematická část byla nakonec po krátkém vlakovém rozhovoru ve vlaku a následné intenzivní výměně mailů z předpisů odstraněna...

Abyste se setkali s těmi správnými lidmi, je samozřejmě třeba nastoupit do správného vlaku. Na nějakého evropského úředníka můžete jistě natrefit i v jedenáct hodin dopoledne. V tuto denní dobu se však s větší pravděpodobností ocitnete vedle daňového exulanta, dědice velké francouzské průmyslnické rodiny, který řve do telefonu, že je třeba „“připravit tři koroptve a Château Latour“, protože se blíží víkendový lov. Jeho spolucestující se tomu směje dodnes. Na lov eurokratů je lepší pátečním vlak po 17. hodině, kterým se řada Francouzů pracujících pro Komisi vrací na víkend domů. To platí i pro neděli večer v opačném směru. Ideální je však skočit na vlak ve všedních dnech za rozbřesku. „Nejvytíženější vlaky odjíždí v 7h13 nebo v 7h37 z Bruselu a Paříže,“ říká jeden pravidelný cestující.

Sudoku a opatrnost

Ačkoliv vysoká koncentrace bruselských aktérů na tak malé ploše má pro lobbistu své výhody, neobejde se bez rizik. Kdyby jako v minulosti přepadl vagón nějaký železniční lupič, odnesl by si s sebou hospodářská tajemství celé Evropy. „Vždycky si bedlivě hlídám své věci u nohou,“ svěřuje se jeden právníkříká jeden advokát. „Pro mne Thalys znamená pouze sudoku a křížovky, mám příliš velký strach, že mě někdo uslyší,“ tvrdí dalšíjeden lobbiysta. José Manuel Barroso si téměř pravidelně rezervuje zadní salonek na konci soupravy, aby si mohl v tajnosti připravit své pařížské návštěvy – tedy očividně kromě případu, kdy se jednalo o záchranu Irska.

Obavy ze zvědavých očí a uší jsou jistě oprávněné. Před několika lety neměl jeden evropský úředník v Thalysu nic lepšího na práci, než řešit velký spis o konkurenci, kterým se zrovna Komise zabývala. Udělal by lépe, kdyby se obrátil a zjistil, že hned za ním sedí jistý novinář. Když jeho šéfové druhý den spatřili tučné titulky jedné anglosaské zpravodajské agentury o problémech, které má Brusel s otázkou konkurence, dostal chudák úředník málem padáka.

„Nevím o existenci specifických bezpečnostních pravidel pro cestování s Thalysem,“ přiznává další evropský úředník. To je jen důkaz, že druhý způsob schůzek, který nám Pierre naznačil, je navzdory své vyšší cenně mnohem efektivnějšívýnosnější. Vždyť taky, kdo kdy dostal nějaká tajemství z hladového úředníka, který zrovna hledá něco k snědku.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma