Mění premiér Viktor Orbán Maďarsko v režim po vzoru Číny?

Vzorem je Peking

V červenci začal platit kontroverzní mediální zákon maďarského premiéra Viktora Orbána. Měsíc poté se dostavil výsledek: Hromadné propouštění nepohodlných novinářů a kritické ohlasy, že hlava státu nutí veřejnoprávní média, aby mu pochlebovala.

Zveřejněno dne 4 srpna 2011 v 16:18
Mění premiér Viktor Orbán Maďarsko v režim po vzoru Číny?

Že není propouštění nijak zvlášť politicky motivované a ani nejde o pokus zbavit se nechtěných redaktorů? Potom tedy lžou všichni ti zhrzení maďarští novináři, kteří tvrdí, že je stát propustil za příliš kritická slova.

Mluvčí nově vytvořeného orgánu MTVA (Médiaszolgáltatás-támogató és Vagyonkezelő Alap) na podporu mediálních služeb a správu majetku sedí ve své budapešťské kanceláři, mluví pomalu a hodně se usmívá. Na chvíli však zvážní. „Kdokoli, kdo nás z toho obviňuje, si musí stát za svým slovem a podepsat se pod něj.“

Promluvit či nepromluvit?

Těch 550 novinářů a dalších pracovníků veřejnoprávních médií, kterým byla v červenci doručena výpověď, by tak s radostí učinilo. Mnozí by rádi nahlas promluvili, podepsali se pod svá slova a požadovali odpovědnost. Nebo alespoň nějaké vysvětlení. Ve svých smlouvách mají ale jednu zapeklitou formulku…

Když kdokoli promluví o svém pracovněprávním vztahu bez svolení zaměstnavatele, nemá nárok na případné odstupné. Otec nebo matka jednoho či dvou malých dětí si podobné riziko velice dobře rozmyslí. A tak na záznam neřeknou novináři nic, i když by toho bylo hodně.

Newsletter v češtině

Osudný červencový den

Dne 5. července se tichý, prošedivělý muž – říkejme mu pan A. – telefonicky dozvěděl, že se má druhého dne dostavit do práce v deset ráno. Po telefonátu následovala emailová zpráva, potvrzující, že vzkaz zastihl svého adresáta.

Byl to první krok v hromadném propouštění a pan A. se stal jednou z jeho mnoha obětí. Následujícího dne se tedy dostavil do práce. Na chodbě již čekali další čtyři kolegové. Jeden po druhém byli voláni dovnitř, a když vycházeli ven, každý si nesl obálku nebo list papíru. „Velká obálka znamenala, že je konec,“ řekl pan A. „List papíru znamenal, že jste měl štěstí.“ Papír představoval novou pracovní smlouvu, kterou pracovník podepsal přímo před zraky svých nadřízených.

Pan A. byl třetí v pořadí. Žádný pohovor netrval déle než pět minut. Když vstoupil do kanceláře, seděli naproti němu tři neznámí lidé. „Jak dobře víte, dochází k restrukturalizaci a bohužel…“ Pan A. věděl, co bude následovat. Převzal si obálku a odešel. Celý den probíhal obdobným způsobem. „Bylo to nelidské,“ hodnotí pan A.

Není překvapivé, že propuštění zaměstnanci mají pocit, že s nimi nejdenalo fér. Neobvyklé je však to, že se ke kauze nevyjadřují jejich kolegové, kteří pracovat zůstali. Říkají, že mezi propuštěnými byli i ti nejlepší. Proces propouštění byl zneužit k tomu, aby se stát zbavil nepohodlných novinářů.

Msta za nepohodlnost?

Odejít museli například držitelé Maďarské Pulitzerovy ceny, moderátoři známí po celé zemi a také talentovaní mladí novináři, držitelé různých ocenění. Mezi povýšenými byli naopak i žurnalisté, kteří udělali rychlou kariéru v televizním zpravodajství, i když dříve pracovali v bulvárním tisku. Nebo například reportéři jako dvaatřicetiletý Daniel Papp, bývalý tiskový mluvčí radikální strany Jobbik, který nedávno připravil reportáž o Danielu Cohn-Benditovi, místopředsedovi skupiny Zelených v Evropském parlamentu a kritikovi premiéra Orbána. V reportáži se Cohn-Bendita ptal, zda sexuální zneužívání dětí patří mezi evropská základní lidská práva. Cohn-Bendit reportérovi sice podrobně odpověděl, ale ve zveřejněné reportáži politik pouze odejde beze slova z místnosti. Daniel Papp nebyl propuštěn. Byl povýšen na šéfredaktora hlavního zpravodajství.

Prošedivělý pan. A nepopírá, že propouštění nebylo nutné. Maďarská veřejnoprávní televize je nabobtnalá a nákladná mašinérie, která k obrazovkám přitahuje jen málo diváků, je smutně známá svou neefektivitou, korupcí a finančními problémy – a více než třemi tisíci zaměstnanci. Od posledního mediálního zákona z roku 1996 neučinila vláda žádné zásadní kroky pro zlepšení jejího fungování – anebo alespoň proto, aby se televize oprostila od stranické politiky. Nic neudělali ani socialisté.

Národní jednota na úkor všeho

Viktor Orbán nyní vzal věci do svých rukou způsobem, jakým to dělá pokaždé: Využil skutečný problém k tomu, aby dál posílil svou ideologii. V dubnu loňského roku jeho strana Fidesz získala v parlamentu dvoutřetinovou většinu a od té doby považuje premiér za své poslání hlásat ideologii „národní jednoty“ po celém Maďarsku. Přičinil se o schválení nové ústavy, oslabení ústavního soudu a do klíčových institucí dosadil své lidi. Jeho vliv tak bude nadále citelný, i kdyby byl odvolán z úřadu.

V zimě navíc prosadil mediální zákon s účinností od července letošního roku, kterým rozpustil staré rozhlasové struktury. Všichni novináři na čtyřech veřejných kanálech dnes podléhají pod MTVA. Veškerá produkce a programování se bude plánovat centrálně z MTVA, která bude prostřednictvím své agentury zároveň odpovědná za tvorbu zpravodajství na všech kanálech.

A co soukromý sektor? Dvě televizní stanice, které vystupují kriticky proti vládě, neví, zda a za jakých podmínek jim budou prodlouženy licence. Už nějakou dobu neuzavírají žádnou reklamní smlouvu s vládou.

Nespravedlivě propuštění, spojte se

Jednoho deštivého dne se v Budapešti konala schůze několika desítek povětšinou propuštěných novinářů. Dívali se podezíravě na ty, kteří si místo udrželi – přišli na schůzi ze solidarity? Nebo to byli špioni, kteří je později udají? Mladý reportér je hrdý na to, že jej propustili, protože to potvrzuje, že dělal všechno správně. Ukazuje na dav propuštěných novinářů a směje se: „Jsou to jedni z nejlepších. Jejich výpověďmi se Orbánovi podařilo vytvořit nejnebezpečnější baštu oponentů.“

Kruh Orbánových kritiků se bude rozšiřovat. V říjnu se totiž očekává další vlna propouštění. Tentokrát si pro výpověď přijde na čtyři sta zaměstnanců.

Pohled z Budapešti

Maďaři zklamaní z Orbána sní o Korvínovi

Polemika, která se rozvířila kolem mediálního zákona, ještě neopadla, když konzervativní premiér Viktor Orbán na začátku srpna oznámil, že hodlá podat žalobu na předchozí (socialistické) vlády za to, že nechaly roztočit státní dluh, který se v letech 2002-2010 vyhoupl z 53 % HDP na 80 %. Maďaři jsou dnes nanejvýš zklamaní z té samé vlády, kterou si před něco málo víc než rokem zvolili, tvrdí Attila Mong na portálu Komment.hu. „Po změně režimu lidé věřili, že anarchie zmizí. Ale teď mají pocit, že maďarští politici, ti včerejší stejně jako dnešní, pracují jen pro vlastní zájmy.“ Proto dnes občané soudí, píše Mong, že by se současná vláda „měla zodpovídat z příliš tvrdých a kontroverzních zákonů a ze zakrývání pravdy“ o státním dluhu. Není divu, že „Maďaři sní o vůdčí osobnosti typu Matyáše Korvína“. Nicméně král, který vládl v 15. století a jehož památka je v Maďarsku všudypřítomná, „už je dávno mrtev“, připomíná Mong.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma