Vyberte si jazyk
Třetího března jsem u příležitosti komunálních voleb v Haagu splnil svou občanskou povinnost. Neviděl jsem tam dlouhé zástupy voličů, tak jako v Africe, kde muži a ženy vstávají za svítání, vydávají se na nekonečnou cestu a čekají s prázdným žaludkem, aby pomohli na svět tak toužebně očekávané demokracii. Nizozemí je jednou z evropských zemí, které chtějí Afričanům přinést demokracii jako evangelium, jež je má zbavit chudoby. Vyhovuje ale Africe západní demokratický model? Jen v tomto roce se má africká demokracie z čeho těšit. V Súdánu proběhly parlamentní a prezidentské volby 11. dubna. Burunďané se vypraví k urnám 28. června, po patnáct let trvající občanské válce. Optimisté jásají, ale já ne. Súdán, Burundi a Demokratická republika Kongo figurují na seznamu nizozemského ministerstva pro rozvojovou pomoc jako „nestabilní státy“, pro něž je typické vážné politické a sociální napětí s negativními dopady na obyvatelstvo, chybějící legitimita a nedostatky v oblasti bezpečnosti a lidských práv. Chybí zde školství, sanitární vybavení a zdravotnictví, není tu hospodářský rozvoj… je to zkrátka místo, kde může vzkvétat všechno kromě demokracie.
Volby vytvářejí nové napětí
Burundský ministr obrany Germain Niyoyankana předložil 4. února v Nizozemském institutu mezinárodních vztahů Clingendael realistickou a temnou bilanci země. Armáda a policie nemají peníze na nákup uniforem, chybějí peníze na vzdělávání jejich jednotek. „Burundské obyvatelstvo žije v chudobě, kterou slovy nelze ani vyjádřit,“ sdělil pouze. I přes tuto velice tristní situaci tu proběhnou volby, ačkoliv víme, že volby samé mohou vyvolat nové napětí. Evropa se bude ráda podílet na 43 milionech, které Burundi potřebuje na volby. Protože z evropského pohledu musí být Afrika demokratizovaná stůj co stůj. Ekonom Paul Collier, který působí při oxfordské univerzitě, prosazuje prodloužení vojenské intervence, která by měla demokracii nejen nastolit, ale také ji pomoci udržet. „Po poctivých volbách zajistí ochranu vládě proti státnímu převratu,“ dodává na obhajobu svých argumentů. I když ve svých knihách tvrdí, stejně jako tvrdím já, že demokracie bez stabilní ekonomiky není možná, naivně se domnívá, že poctivé volby možné jsou. Lze ale mluvit o poctivých volbách, když voliči volí ty kandidáty, kteří jim během kampaně dají rýži, tužky a sešity? Nebo když kandidáta podporují velké nadnárodní podniky? Můžeme mluvit o poctivých volbách, když jsou voliči analfabeti? Vedoucí činitelé do vzdělávání, které vnímají jako ohrožení své moci, neinvestují a tento analfabetismus udržují.
Demokracii se vede dobře, obyvatelstvu nikoliv
Myslet si, že demokracie zachrání Afriku, je naivní. Od roku 2006, kdy jsem působil v Kongu jako volební pozorovatel, se tam každoročně vracím a sleduji vývoj demokracie. Nemluvím s novináři a vysokými činiteli, mluvím hlavně s dětmi na ulici, s obyčejnými muži a ženami, s vojáky, s učiteli. Demokracii se vede dobře, obyvatelstvu nikoliv. Prezident, Parlament a Senát zastávají své demokratické funkce. Vyhovují „mezinárodním kritériím“ demokracie. Ale obyvatelstvo, kterému by se díky této demokracii mělo nyní dařit lépe, žije pořád ve stejné bídě jako před rokem 2006. Během návštěvy škol v Kananze, která leží tisíc kilometrů od hlavního města Kinshasa, jsem se setkal s ředitelem jedné školy. Byl velice udiven, že chci jeho škole poskytnout školní pomůcky. Ukázal mi sáček se stovkou kříd. „Sto kříd pro tisíc žáků. To je vše, co nám zbývá do konce roku.“ Ředitel vidí vedoucí politické osobnosti jen v době voleb. Ptal se mě tedy, jestli nejsem kandidátem pro příští volby v roce 2011. Je snad tohle ta demokracie, kterou chceme pro Afriku?
Volby vytvářejí závislost na Evropě
Nemůže-li si Afrika dovolit sama financovat volby, tak by podle mého názoru bylo lépe, aby je přestala organizovat. Nejenže jsou velice drahé, ale navíc vytvářejí silnou závislost na Evropě. Co se stane, když Evropa přestane platit? Afričtí představitelé se zodpovídají sponzorům, nikoliv obyvatelstvu. To není demokracie, to je fidelizace, výsměch demokratickým ideálům. Vyzývám tedy všechny hlasatele demokratické doktríny, aby spolu se mnou formulovali nový model demokracie. Model, v němž hlavní roli nehrají volby, ale dynamika africké kmenové kultury. Model, v němž se s mocí zachází jiným způsobem: jako s olympijskou pochodní. Regiony či provincie by se u moci střídaly, tak trochu jako si země Evropské unie předávají předsednictví. Vedoucí představitel provincie by se stal prezidentem celé země a po tuto dobu by nepotřeboval přemýšlet o tom, jak si udržet moc nebo vést kampaň, která by mu zajistila vítězství v příštích volbách. Opozice by tak měla funkční pozici – připravovala by se na převzetí moci. Takový systém by navíc vytvořil příznivější ekonomické prostředí pro investory. Evropa by mohla svou posedlost demokracií přeměnit na zdravý podnět a podpořit hospodářský růst.
