Zemědělství příliš znečišťuje

Dva týdny před začátkem kodaňského summitu o klimatu (COP15), na němž přislíbilo účast 64 hlav států, byla poprvé zveřejněna celková bilance toku uhlíku v Evropské unii (Nature Geoscience, 23. listopadu 2009). Tato bilance bere v úvahu nejen skleníkové plyny spojené s průmyslovou činností, dopravou či rezidenčním sektorem, ale také uhlíkové výměny mezi půdou, vegetací a atmosférou, k nimž v zásadě dochází prostřednictvím fotosyntézy a dýchání. Tento přírodní tok je důležitý, neboť lesy, louky a rašeliniště jsou podobně jako oceány schopné zachytit část CO2, který se hromadí v atmosféře a přispívá ke klimatickému oteplování.

Ve většině světových oblastí tyto výměny končí tím, že se část CO2, který člověk vypouští do atmosféry, ukládá. Ovšem v Evropě emise oxidu dusného (N2O, NéO) a metanu (CH4), tedy dvou dalších významných skleníkových plynů, které se uvolňují při pěstování a chovu, překračují podle zmíněné bilance množství CO2 zachycovaného lesy a loukami. Oxid dusný se uvolňuje při bakteriálním rozkladu chemických hnojiv a metan při trávení a vyměšování dobytka.

Zemské ekosystémy EU tak v konečném výsledku uvolňují více skleníkových plynů, než dokážou absorbovat. K emisím z fosilních paliv dodávají 3 % emisí „ekvivalentních CO2“. Pokud bereme v úvahu celý kontinent včetně Turecka, Ukrajiny a Běloruska, není výsledek o mnoho lepší.

EU znečištuje více než USA

Evropská unie tedy patří, co se týká ukládání CO2, mezi nejhorší žáky. V planetárním měřítku vstřebávají polovinu skleníkových plynů, které se uvolňují do atmosféry v důsledku lidské činnosti, oceány a zemské ekosystémy. Spojené státy jsou na tom lépe než EU, protože jejich zemské ekosystémy absorbují téměř 25 % emisí CO2 antropogenního původu (0,4 miliard tun uloženého uhlíku z celkově uvolněných 1,7 miliard tun).

Prvořadé ponaučení, které z této studie vyplývá, je to, že by se klimatická politika EU neměla omezovat pouze na snižování emisí CO2 z průmyslu, dopravy atd. Musí brát také na zřetel schopnost ekosystémů ukládat CO2 a tuto schopnost se snažit posilovat. V této oblasti má Evropa značně široké pole působnosti. „Jestliže chceme, aby přírodní prostředí rovněž přispívalo ke snižování emisí skleníkových plynů, je třeba, abychom se naučili jinak zacházet s emisemi metanu a oxidu dusného, které se uvolňují v zemědělství,“ říká vedoucí studie Detlef Schmulze z Institutu Maxe Plancka(Jena, Německo).

Intenzivní zemědělství pod palbou

Intenzivní zemědělství, už tak kritizované za negativní vliv na životní prostředí a zdraví, se nyní stalo terčem kritiky kvůli roli, kterou hraje v globálním oteplování a intenzivní těžbě lesů, jež omezuje schopnost lesů zachycovat emise. Práci na této studii, k níž bylo zapotřebí zpracovat obrovské množství statistických údajů a provést mnohá pozorování terénu a měření atmosféry, se věnovalo po dobu pěti let 2 000 badatelů. Na projekt, který je součástí programu CarboEurop, přispěla částkou 16,3 milionů euro Evropská komise; dalších 30 milionů euro poskytly členské státy EU.

Ještě zbývá osvětlit mnoho nejasností (+ 50 % nejasností týkajících se uvolňování metanu a oxidu dusného), upřesňuje jeden ze spoluautorů studie Philippe Ciais z [Vědecké laboratoře pro výzkum klimatu](http:// http://www.lsce.ipsl.fr/). „Udělali jsme řadu pokroků. A Evropská unie je jediná, která může poskytnout tolik údajů k tak extrémně komplexnímu soukolí.“ Tvorba husté sítě atmosférických stanic a měřících středisek umožní snížit nejistoty a začít zkoumat situaci v detailnější rovině evropských regionů.