Vyberte si jazyk
„Hast du einen Opa, schick ihn nach Europa“ – „Máš-li dědu, pošli ho do Evropy!“, zní posměšek na adresu politických loserů, kteří se ocitají před vjezdem do bruselské garáže, kde zcela zapomenuti končí svou kariéru. Nikdo se o ně nezajímá. Jakmile se objeví u řečnického pultu, mikrofony a kamery zhasnou. Chudinky šedivé myšky ztraceny v pošmourném a vlhkém Bruselu. Přitom ve skutečnosti je to právě naopak. Jen princové si možná žijí lépe než eurokomisaři. Posledně zmiňovaní totiž mají, tedy pokud chtějí, větší vliv než jakýkoliv ministr. Finančně jsou na tom jistě lépe než jejich straničtí kamarádi, kteří je vyhnali od národního koryta na evropskou půdu. V Bruselu jsou komisařům hubené platy jejich národních kolegů k smíchu.
Pro úplnost je třeba říct, že evropský komisař je profese snů – luxusní životní dráha s šoférem, vlastními sekretářkami, mluvčími a mnoha dalšími spolupracovníky. Nemluvě o pěkných příjmech. A když evropský mandát vyprší, je to ještě lepší: tehdy přicházejí na řadu štědré dávky pro přechodné období a božské penze. Výzvy ke střídmosti, které zaznívají napříč kontinentem, a plány na zvýšení věku odchodu do důchodu na 70 let, se Bruselu netýkají. Tady je peněz hojnost. Pokladna doslova přetéká. Tak proč si neposloužit?
V kancelářích bunkru s názvem Berlaymont na Schumanově náměstí, v samém srdci bruselské eurokracie, si každý bere, co hrdlo ráčí. Sebemenší začínající tlumočník startuje na 4 190 eurech měsíčně. U vysokých úředníků se plat snadno vyšplhá na měsíčních 16 000 eur. A k tomu se připočítávají příplatky za práci v zahraničí, přídavky na úklid, na děti, na jejich vzdělání a hlídání. Děti chodí do soukromých evropských škol, na které každoročně přispívají evropští daňoví poplatníci částkou přibližně 100 milionů eur.
Hlavní političtí představitelé mají samozřejmě platy ještě o něco vyšší: základní plat eurokomisaře činí 19 910 eur. Předseda Evropské komise José Manuel Barroso vydělá ročně 304 000 eur. Většina vysokých evropských úředníků navíc dostává příspěvek na bydlení. Nová vysoká představitelka EU pro zahraniční politiku, Angličanka Catherine Ashtonová, si ročně přijde na 323 000 eur. A k tomu je třeba ještě připočítat příspěvky na její soukromý rozpočet a náklady na reprezentaci. Výsledek: labouristická lady dalece vede před svými kolegyněmi Angelou Merkelovou či Hillary Clintonovou. A často se vrací už ve čtvrtek do Londýna za dětmi.
Uznejme nyní, že komisaři nejsou jmenováni na doživotí. Obvykle jsou po jednom až dvou pětiletých funkčních obdobích vystřídáni. Nicméně se nedá říct, že by se hned ocitli bez peněz, protože během tří let dostávají ještě 40-60 % základního platu, což je přibližně 10 000 eur měsíčně. Tato částka jim má pomoci „zvládnout přechod na pracovní trh“. S přesměrováním pracovní aktivity přitom očividně problém nemají.
Stačí se podívat:
- bývalý komisař pro průmyslovou politiku Günter Verheugen: zaměstnán britskou bankou, skupinou německých bank, tureckou ekonomickou skupinou a americkou PR agenturou v Bruselu. A zapomenout nesmíme ani na poradenský kabinet, který založil s bývalou šéfkou kabinetu
- bývalá komisařka pro zahraniční záležitosti Benita Ferrerová-Waldnerová: teplé místečko v německé soukromé pojišťovně a ve španělské firmě působící v oblasti energetiky
- bývalý komisař pro vnitřní trh Charlie McCreevy, který přistál u nízkonákladové letecké společnosti Ryanair
- bývalá komisařka zodpovědná za ochranu spotřebitelů Meglena Kunevová, jíž se dostalo vřelého přijetí v jedné francouzské bance
Přinejmenším patnáct eurokomisařů pobírá dávky pro přechodné období, ačkoliv již dávno našli práci. Mají na to právo. Štědrý systém sociální ochrany pro bývalé eurokomisaře a další vysoké představitele evropských institucí je samozřejmě přiměřený. Co se důchodů týče, pobírají úředníci po šestnácti letech služby ve jménu Evropy maximálních 70 % platu. Pro většinu úředníků, kteří pracovali na vyšších postech po celý život, to znamená důchod více než 10 000 euro čistého měsíčně. Německý vyšší úředník s vysokým platem může celý život přispívat na důchod maximální částkou, a nedostane za to nic. Vše je totiž založeno na principu: někteří jsou tu proto, aby stanovili pravidla, ostatní proto, aby se jim podřídili.
