Zločin bez trestu?

Není pochyb o tom, že při útoku v regionu Ghuta na východ od Damašku byly použity chemické zbraně, ani o tom, že si na rozdíl od údajných chemických útoků v minulosti vyžádaly masové oběti. Ať už se jejich konečný počet bude pohybovat ve stovkách nebo, jak tvrdí rebelové, v tisících, jde bezpochyby o jeden z nejhorších chemických útoků od útoku Saddáma Husseina na kurdské obyvatelstvo před pětadvaceti lety v Halabdže. Zároveň představuje nezpochybnitelnou výzvu americkému prezidentovi Baracku Obamovi, který před rokem tvrdil, že by případné prokázané použití chemických nebo biologických zbraní „změnilo jeho uvažování“ [o možném zásahu].

Mnoho pochyb neexistuje ani o strůjci tohoto zločinu. Syrská vláda přiznala, že v oblasti zahájila mocnou ofenzívu, a je jedinou ze stran, která je schopna použít chemické zbraně v takovém rozsahu. Západní výzvědné služby spočítaly, že k zajištění 12 skladů chemických zbraní, které má Bašár Asad k dispozici, by bylo potřeba útočnou sílu o 60 000 mužích. Pokud byl jako jed použit skutečně sarin, k usmrcení daného počtu lidí by ho bylo potřeba opravdu hodně. Při plynovém útoku sarinem v tokijském metru zemřelo pouze třináct lidí.

Proč?

Zbývá otázka proč. Když Rusko bránilo svůj klientský stát před obviněními Západu, označilo útok za předem plánovanou provokaci. Odehrál se totiž jen několik kilometrů od hotelu, kde byli ubytováni inspektoři OSN, kteří přijeli vyšetřovat předešlé údajné útoky. Ve skutečnosti existují čtyři možné důvody. Mohlo jít o syrského velitele, který jednal z vlastní iniciativy, což je nepravděpodobné. Nebo mohl rozkaz vydat přímo Asad, který se spoléhal na to, že Obama na něj nebude reagovat. Zatřetí mohlo jít o pokus vystupňovat nátlak na rebely, kteří i navzdory ztrátám v Kusajru a Homsu stále ovládají polovinu syrského území. Čtvrtou možností je, že se útok prostě nepovedl a usmrtil mnohem víc lidí, než bylo jeho původním cílem.

Žádný dobrý způsob, jak na útok reagovat, neexistuje. Francie a Turecko usilují o vojenskou akci a ani Británie ji nevylučuje. Mohlo by jít o letecké útoky na sklady střeliva a na letadla, která by Asad nerad ztratil. Šance, že by inspekčnímu týmu OSN dovolil, aby své vyšetřování rozšířil za hranice tří úzce omezených oblastí, neexistuje a kvůli ochranné ruce, kterou nad ním drží Rusko a Čína, je také možnost, že by Rada bezpečnosti dala k něčemu takovému mandát, velmi malá. Syrská vláda má proto jednoduchou strategii – hrát o čas, hlídat inspektory, aby se pohybovali pouze v určeném prostoru, a čekat, až čas fyzické důkazy sám zneškodní, což v oblasti, kde neustále probíhají boje, obvykle netrvá dlouho.

O tom, zda by letecké útoky byly dostatečným odstrašovacím prostředkem, se navíc dá pochybovat. Generál Martin Dempsey, předseda sboru náčelníků štábů amerických ozbrojených sil, Kongresu řekl, že ačkoliv by Spojené státy mohly do války zasáhnout, žádná umírněná skupina rebelů není připravena vzniklé mocenské vakuum vyplnit. To znamená další chaotickou regionální válku. Tento chemický útok proto asi nebyl poslední.

Reakce

V Sýrii dupou západní boty

Francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius prohlásil, že pokud se potvrdí chemický útok syrské vlády, k němuž údajně došlo 21. srpna na předměstí Damašku, bude na něj třeba „zareagovat silou, píše Le Figaro. Ministr nicméně vyloučil pozemní zásah.

Konzervativní deník dále uvádí, že se na jihu Sýrie začíná proti syrskému prezidentovi formovat „protiasadovská ofenzíva“:

První skupina 300 mužů, zřejmě posílená o izraelská a jordánská komanda a příslušníky CIA, měla překročit hranice 17. srpna. Druhá se k ní měla připojit o dva dny později. Američané, kteří nechtějí ani vysílat vojáky na syrské území ani vyzbojovat povstalce částečně kontrolované radikálními islamisty, podle vojenských zdrojů už několik měsíců tajně školí elitní vojsko Syrské svobodné armády ve výcvikovém táboře na jordánsko-syrských hranicích.