Select a language
This text has been auto-translated from English.
Nezávislé ruské exilové noviny Meduza věnují rozsáhlý článek (původně vyšel v Signálu, ruskojazyčném zpravodaji) "lidé dosáhli plnoletosti a nyní tvoří kohortu mladých dospělých, kteří zdědí v Rusku cokoli, co bude následovat Vladimíra Putina". Tuto skupinu tisk nazval "generací Putin", což je možná nevhodné vzhledem k tomu, že ruský vůdce je u moci od roku 1999, tedy celkem 26 let.
Několik studií naznačuje, že tato generace je stále více apatická a depolitizovaná. "Výzkumníci to přičítají tomu, že tato generace vyrůstala v době všeobecného 'čištění' politického pole Putinem a jeho spojenci," píše sociolog Iskender Jasavjev. "vědci přistupují k 'Putinově generaci' s velkou opatrností," vysvětluje, protože "jednotná politika mládeže nevznikla okamžitě, když se Putin v Rusku ujal moci. [...] Pojem 'mládež', včetně jeho právní definice, se za Putina několikrát změnil. Původně ... označoval lidi mezi 14 a 30 lety, pak byl rozšířen na 35 let a v budoucnu se horní hranice 'mládeže' může zvýšit na 38 let."
S protesty 2011-2013 ruské úřady zvýšily své "vlastenecké programy" a přítomnost na internetu a poté s anexí Krymu a válkou na Ukrajině v roce 2014 tyto programy nabývaly stále více militaristického charakteru.
Sociolog z Levada Center, který si přál zůstat v anonymitě, tvrdí, že průzkumy neukazují podporu vlády mezi mladými Rusy: "od roku 2022 je každému naprosto jasné, co se smí a nesmí říkat na veřejnosti", zejména vzhledem k přísným trestům.
Podle sociologa je "ruská mládež kulturně nejzápadnější skupinou v zemi. Je to hlavně proto, že většina z nich konzumuje zahraniční popkulturu, a to je trend, který se agresivně protizápadní domácí politice a státní propagandě nepodařilo omezit."" Podle studií jsou mladí Rusové také zůstávají nejtolerantnější demografickou skupinou v zemi, a to navzdory zákazům "homosexuální propagandy" a kroku ruských úřadů označit všechny LGBTQ+ skupiny za "extremistické organizace".
Za posledních 40 let byli ruští občané téměř neustále součástí mužů na frontě, od Afghánistánu (1979-1989) přes Čečensko (1994-1996 a 1999-2009) a od roku 2014 dále na Ukrajině.
Mladí Ukrajinci a válka
"Ukrajina: Obětované mládí?" je název dokumentárního filmu válečného reportéra Charlese Comitiho pro francouzskou televizní stanici M6 o životě a dospívání ve válce. "Od prvních dnů konfliktu natáčím tyto nové generace, které sní o svobodné zemi. A pokaždé, když natáčím, je to stejný příběh: naděje, odolnost, bolest... a hněv," vypráví novinář vypráví Le Monde. Někteří z mladých lidí, s nimiž Comiti vedl rozhovor, narukovali, "aby válka mohla co nejdříve skončit", jiní se snaží odvodům vyhnout: "Chci být prostě mladý," říkají.
Korespondent deníku Guardian Luke Harding v Kyjevě píše o těch, kteří už toho prostě mají dost. "Přesný počet je vojenským tajemstvím," píše o ukrajinských dezertérech, "ale úředníci připouštějí, že jejich počet je velký. Říkají, že je to pochopitelné, když unavení vojáci sloužili celé měsíce bez pořádné přestávky."
Pro francouzsko-německý televizní kanál Arte Léo Sanmarty zprávy o více než 15 000 mužích, kteří od ledna do srpna 2024 opustí svá místa, což je pětkrát více než v roce 2022 a dvakrát více než v roce 2023. Další zpráva stanice zakládá otázku: "Po dvou letech konfliktu stojí ukrajinská společnost před dilematem: Jak se může země bránit, aniž by omezila svobodu svých občanů?"
Ukrajinský model mobilizace
"Buďme upřímní. Problém je velký. Je to přirozené v situaci, kdy máte za sebou tři roky velké války. Lidé jsou vyčerpaní. Chtějí vidět své rodiny. Jejich děti vyrůstají bez nich. Vztahy jsou narušené. Manželky a manželé nemohou čekat věčně. Cítí se osamělí," říká ukrajinská vojenská ombudsmanka Olha Reshetylova Luku Hardingovi. Reshetylova je aktivistkou za lidská práva: do této funkce ji loni v prosinci vybral prezident Volodymyr Zelenskyj, aby umožnila vojákům informovat o porušování jejich práv, vysvětluje The Kyiv Independent.
"Máme takové postsovětské dědictví, kdy je voják otrokem svého velitele. Ale ukrajinská armáda se proměňuje. Snažíme se ji změnit, aby byla modernější a více orientovaná na člověka," vysvětluje Reshetylova. "Z mého pohledu jsou to evropské armády, které chybí bez dovolené. Nechápou - nebo nechtějí chápat -, že je to i jejich válka," uzavírá.
Aby se situace stala nárazníkovou, ukrajinský parlament odhlasoval zrušení trestních sankcí pro dezertéry (12 až 15 let vězení) pro ty, kteří se vrátí ke svému praporu, s plným obnovením výhod. Byl také schválen zákon, který umožňuje příslušníkům služby přecházet k různým jednotkám, což jim umožní vyhnout se konfliktům mezi nižšími a vyššími hodnostmi. Mobilizace na Ukrajině je nyní povinná pro muže ve věku od 25 do 60 let.
Přibližně 370 000 ukrajinských vojáků bylo zraněno. Mezi nimi je více než 50 tisíc amputovaných.
Francouzská historička Anna Colin Lebedevová, která se specializuje na postsovětskou společnost, nabízí v knize Le Grand Continent dlouhou a zajímavou analýzu ukrajinského modelu vojenské mobilizace jako zrcadla celé společnosti: "Pouze 18 % respondentů v průzkumu provedeném v lednu 2024 označilo mobilizaci za zbytečnou nebo nahraditelnou. Pro 82 procent ji jejich okolí považuje za nezbytnou, ale pouze v případě, že je spravedlivá."
"Spravedlnost", vysvětluje Colin Lebeděv, znamená mít datum demobilizace (v současné době je téměř nemožné si ho představit) a zahrnuje také sociální spravedlnost, což znamená začlenění všech sociálních vrstev. "Bylo by však chybou interpretovat potíže ukrajinské armády s náborem jako známku toho, že společnost je demotivovaná nebo odmítá klást odpor Rusku. Souhlas s válkou a souhlas s tím, že se chopíme zbraně, nejsou rovnocenné: v druhém případě je ústřední otázkou, jak se chopit zbraně. Jde o hodnoty společnosti a o to, jaký vztah mají občané ke svému státu a ozbrojeným silám. Mobilizaci pro dnešní válku nelze provádět pomocí včerejších systémů, určených nejen pro jiné války, ale i pro společnosti, které již neexistují. Ukrajina nám dává příležitost zamyslet se nad tím, jak by se naše vlastní společnosti vypořádaly s nutností mobilizace do války."
In partnership with Display Europe, cofunded by the European Union. Views and opinions expressed are however those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the Directorate‑General for Communications Networks, Content and Technology. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible for them.
Join the discussion
Become a member to translate comments and participate