140 milionů přátel

Je to vůbec poprvé, co se 11. listopad, který připomíná vítězství Francie nad Německem v první světové válce, stal francouzsko-německým svátkem. Další krok ke stále užšímu přátelství mezi dvěma velkými evropskými zeměmi, soudí evropský tisk na obou březích Rýna.

Zveřejněno dne 11 listopadu 2009 v 16:32

Dva dny poté, co Angela Merkelová hostila v Berlíně Nicolase Sarkozyho u příležitosti dvacátého výročí pádu Berlínské zdi, zazněla německá hymna – Deutschlandlied (Zpěv Německa) – pod Vítězným obloukem v Paříži, kde se francouzský prezident a německá kancléřka společně sešli u hrobu neznámého vojína. 11. listopad, který už téměř sto let připomíná vítězství Francie nad Německem a konec války 1914-1918, se letos nebude podobat žádnému jinému. Poprvé v historii se totiž šéf německé vlády účastní po boku francouzského prezidenta vzpomínkové akce k výročí ukončení první světové války. Je to zlomový okamžik v již tak výsadních bilaterálních vztazích.

„Vzpomínáme na mohutnou postavu Helmuta Kohla, jak si v roce 1984 potřásá rukou s Françoisem Mitterrandem v Douaumontské kostnici – ale to bylo v září, ve výroční den bitvy u Verdunu,“ uvádí Le Monde (…) „Teď nadešel ten správný čas. Poslední ‚poilu‘ [přezdívka vojáků za první světové války] je mrtev. Angela Merkelová (55 let) představuje novou generaci, narozenou po druhé světové válce. Stránka se otáčí,“ neskrývá své nadšení Le Monde, který dále uvádí, že „Německo a Francie uvažují o zřízení společného ministerstva, které by mohlo spatřit světlo světa v roce 2010 v podobě, kterou zbývá upřesnit.“

Berlín, jako ozvučná skříň pro Sarko-show ?

„Všechno se zdá být možné,“ píše Frankfurter Rundschau. „Společný francouzsko-německý ministr, společná evropská agenda, společná průmyslová politika,“ a navíc Angela k velké radosti Paříže snížila daně! Jestli ale chcete vědět, co se změní ve francouzsko-německých vztazích nad rámec této „nové francouzské vášně pro Němce“, pak „si musíte počkat do příštího roku,“ konstatuje Süddeutsche Zeitung. „Berlín se obává, aby se z něj nestala především ozvučná skříň pro novou Sarko-show.“

Frankfurter Allgemeine Zeitungprojevuje méně nadšení a soudí, že má-li každá země právo slavit své triumfy, bude Němec svou přítomnost na vzpomínkových oslavách tohoto typu vždy považovat za nepatřičnou: „Prohloubil se mimetismus Spolkové republiky během její ‚dlouhé pouti na Západ‘ natolik, že se nyní můžeme za cenu politicko-vzpomínkových křečí přidat coby poražení k vítězům?“ FAZ tak navrhuje depolitizovat příměří a proměnit jej ve „vzpomínku na všechny vojáky všech národů, kteří padli v boji,“ přičemž se domnívá, že to bude složité udělat v Paříži pod Vítězným obloukem, který byl postaven na počest napoleonských vítězství…

Une amitié portée par les élites

„Mnohé politické symboly, společná televizní stanice Arte, francouzsko-německá učebnice dějepisu, rady společných ministrů atd. plus navíc usmíření – tak vypadá skutečné přátelství, které si francouzsko-německý pár během let vybudoval,“ píše katolický deník La Croix. Jak ale zároveň konstatuje, vztahy mezi dvěma zeměmi existují především na úrovni politických představitelů. List cituje slova jednoho profesora soudobých dějin, který vidí „rozdíl mezi francouzskou vládou neustále oslavující francouzsko-německé přátelství, a realitou občanů, kteří o svých sousedech nic nevědí. Na studie do Německa například odjíždí čím dál méně francouzských studentů a výuka německého jazyka ztrácí pozice každým rokem.“

11. listopad se nicméně zřejmě stane symbolem společně sdíleného osudu a paměti, uzavírá Le Monde. Ze symbolického hlediska je to ideální datum: *„vyjadřuje sebevraždu Evropy a přípravu na to, kvůli čemu Evropská unie vůbec vznikla: na to, aby už nikdy uvnitř jejích hranic nedošlo k válkám, holocaustu, porušování základních lidských práv*.“ Pařížský deník pak uvádí, že „už od nepaměti je 11. listopad přesně v 11h11m dnem zahájení německého karnevalu.“ Karnevalu, k němuž přispěl i francouzský prezident díky polemikám, které se ve Francii rozvířily kolem údajné Sarkozyho přítomnosti u Berlínské zdi 9. listopadu 1989, jak to prezident tvrdil na Facebooku. Podle satirického týdeníku Le Canard enchaîné byl mladý starosta Neuilly-sur-Seine v listopadu 1989 skutečně v Berlíně, ovšem ne v den, kdy padla zeď.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma