Vyberte si jazyk
Nevíme, jestli je pravda, že německá vláda diskrétně požádala „pět moudrých“, kteří jí radí v ekonomických otázkách, aby se zaměřili na francouzský případ. Tvrdí to tak německý tisk. Tito renomovaní ekonomové dohady oficiálně dementovali a německá kancléřka se spokojila s tajemným „bez komentáře“, což zvyšuje hodnověrnost zprávy. Ale na tom vlastně až tak nezáleží. Samotný fakt, že se tato možnost jeví jako pravděpodobná, stačí jako důkaz, že Berlínu dělá stav francouzského hospodářství opravdu starost. A to bohužel zcela oprávněně.
První reakcí je samozřejmě rozčílení. Že by Němci měli v plánu nás poučovat o tom, jak reformovat Francii, je ponižující a drzé. Ani deset let neuplynulo od doby, kdy bylo nemocným mužem Evropy právě Německo. Můžeme si domyslet, že z Paříže se mu tehdy dostávalo nemálo rad, například jak zlepšit katastrofální demografickou situaci, a taky, že rady nebyly kdovíjak vítané.
Za další je nutné si uvědomit vnitřní politiku této případné iniciativy. Co asi řekne Angela Merkelová těm pěti moudrým poradcům, kteří nedávno kritizovali některá její rozhodnutí? Řekne jim: srovnejte nás s nimi a poznáte, že naše politika je lepší.
Přejdou i tyto potíže samy od sebe?
Pochopitelně, tyto první reakce nemohou skrýt podstatu: Německo znepokojuje stav našeho hospodářství, které stagnuje už třetí čtvrtletí, rozpočtový schodek a především to, jak moc se nám nedaří tento trend zvrátit. A má pravdu. Už první srovnání zabolí - podle Eurostatu se míra nezaměstnanosti v Německu pohybovala na 5,4 procenta ve srovnání s našimi 10,8 procenta.
Skutečný rozdíl však asi vězí jinde. Francie, a zdá se i François Hollande, se stále domnívají, že nynější problémy jsou přechodné a situace se zlepší, jakmile se posune tradiční ekonomický cyklus, tedy v polovině příštího roku a rok nato. Němci však už dávno pochopili, že to, co nazýváme „krizí“, je ve skutečnosti obrovská historická změna, a vytvořili si prostředky, jak se s ní vyrovnávat.
Na to, abychom pochopili, že nedávná Galloisova zpráva [o konkurenceschopnosti francouzského průmyslu] a vládní plán, který po ní následoval, jdou konečně správným směrem, Německo nepotřebujeme. Jsou to ale jen první krůčky. Změnit směr nestačí – v zatáčce je také nutné přidat plyn.
Komentáře
Varování pro všeuměla Hollanda
„Achtung!”, volá svým titulkem deník Libération: „Německo už se netají špatným míněním o francouzské hospodářské politice a obavami z toho, jak nebezpečná by mohla být pro Evropu." Podle něj „není náhodou, že pět ‚moudrých‘, kteří radí [německé] vládě v ekonomických otázkách, ve výroční zprávě ze 7. listopadu vypíchlo případ Francie.“
Libération cituje jednoho z poradců, Larse Felda, který dává své obavy otevřeně najevo:
Nejzávažnější současným problémem eurozóny už není Řecko, Španělsko nebo Itálie, ale Francie, protože nepodnikla žádné významnější kroky ke zlepšení své konkurenceschopnosti, a dokonce nyní míří přesně opačným směrem. Francie musí reformovat trh práce. Je to země, která ze všech států eurozóny pracuje nejméně.
Podle Die Welt „schází Hollandovi kompas“. Francouzský prezident už strávil v čele státu desetinu mandátu a stále „nevíme, kam vlastně směřuje“, píše deník a pokračuje:
Kdybychom se snažili načrtnout to, co vláda nazývá svou ‚politickou linií‘, dostali bychom nepřehledný graf, který by v mnoha ohledech připomínal scénu ze Skyfall, nového Jamese Bonda, kde se technický všeuměl Q snaží najít tajný kód v počítači zlého padoucha. Když se mu to konečně podaří, vyhodí do povětří svůj vlastní podnik.
Die Welt ironicky upozorňuje i na to, že François Hollande, který je „posedlý tím, aby nic nedělal jako jeho předchůdce“, nakonec volí řešení, která na podporu podniků navrhoval Nicolas Sarkozy:
Socialisté musejí přiznat, že přijali opatření, která už na jaře navrhoval Nicolas Sarkozy. Ten chtěl snížit mzdové náklady zaměstnavatele na zaměstnance zvýšením DPH. Hollande během předvolební kampaně taková opatření tvrdě odmítal. A právě on je dneska zavádí.
