„Je to skutečný útok přímo do srdce Evropské unie,“ píše Christian Rocca, vedoucí IL, kulturní přílohy italského deníku Il Sole 24 Ore:
útok zevnitř kontinentu; endogenní reakce na hospodářskou krizi. Evropa se stala naším vlastním nepřítelem, nese vinu za všechno národní zlo, je terčem veškerých korporativních útoků. Nebylo tomu tak vždycky. Ještě před dvaceti lety ztělesňovala Evropa sen, naději, nový začátek: mírové osvobození východních zemí, německé sjednocení, zrušení hranic, volný pohyb osob, Erasmus. To, že jsme ještě Unií, nám dnes připomíná už jen Liga mistrů. Co se zbytku týče, vítejte v Eurolandu, vyprahlé zemi eura, v měnové unii, kde tím nejhorším, co Evropan může slyšet, je: „Ahoj, jsem z EU a jsem tady, abych ti pomohl.“
IL se obrátil na čtyři evropské intelektuály – historika Nialla Fergusona, bývalého eurokomisaře Petera Mandelsona, europoslance Daniela Cohna-Bendita a ředitele Die Zeit Josefa Joffeho –, aby ilustroval „očividné trhliny“, které se za poslední léta objevily v unijní vlajce, a vysvětlil, proč je dnes, jak píše Rocca,
největším nebezpečím pro evropský projekt ztráta legitimity evropské myšlenky, její slabá přesvědčivost […]. Tentokrát už nebude stačit křičet jako obvykle „více Evropy, je potřeba více Evropy“, abychom se dostali z problému ven.
