Vyberte si jazyk
O tom, zda je Rockall obyčejný ostrůvek anebo spíš bájný ostrov, by se dalo debatovat. Přesto se ho už téměř padesát let čtyři evropské státy snaží pomocí řady rezolucí, proklamací a „invazí” připojit ke svému území. O jeho přírodní krásy tu však nejde – Rockall je jeden z nejzapomenutějších a nejopuštěnějších ostrovů na světě – ale o to, co leží pod ním: o ropu. Tato pyramida tvořená ze žuly vulkanického původu tse otiž tyčí nad nejbouřlivějšími atlantickými proudy jako obří žraločí ploutev. Oceán je v této části světa natolik divoký, že je téměř nemožné přesně zjistit, jakou má ostrov při své rozloze asi 642m2 výšku – je něco mezi dvaceti a třiceti metry.
Jeho pozice je známa - 57° 35’ 48” S, 13° 41’ 19” W – jeho zaměření je však problematické, protože oblast je pod vlivem silného magnetického záření. Říká se, že ostrov Rockhall se z mořského dna vynořil asi před 55 miliony let, v momentě, kdy se prakontinent Laurasie rozpadl a následně se z něj vydělila Evropa a Grónsko. Pod jménem Rochol je ostrov poprvé vyobrazen na portugalské mapě z roku 1550. Během dvou století byl však zaměňován s jinými dvěma ostrovy: Frieslandem, záhadným ostrovem popsaným benátským mořeplavcem Nicolò Zenem a neméně tajemným ostrovem Buss.
Komu ta skála vlastně patří?
Někteří si ještě stále myslí, že Rockall je fragmentem mytického království Hy-Brazílie, země věčného mládí, která se neustále vynořovala a zanořovala, podobně jako se Rockall čas od času ztrácí ve vlnobití dosahujícím do výšky až 30 metrů. I etymologicky je původ jeho jména nejasný: anglický název Rockall znamená pravděpodobně „řvoucí skála“, je však možné, že byl odvozen od jména plukovníka Basila Halla, který se o jeho existenci zmiňuje jako první v roce 1881. Jen jedno je jisté: Rockall se nachází 301,40 km na západ od skotského ostrova St. Kilda – nejbližší pevnina – a 424 km od irského přístavu Donegal. Komu však patří? To zůstává palčivou otázkou. Velká Británie ho v roce 1972 prohlásila parlamentním aktem za svůj a ve jménu Jeho veličenstva ho připojila k Harrisovu ostrovu, sporné části skotského hrabství Inverness. Tento násilný akt žádný stát neuznal, zejména pak ne Irsko, Island a Dánsko, které se mohou chlubit podobnými expanzivními choutkami.
Podle Greenpeace je ostrov součástí světového dědictví
Těch, kterým se podařilo na ostrov vstoupit není mnoho. Byl mezi nimi i přírodovědec James Fischer, který byl spolu se třemi vojáky poslán z Londýna v roce 1955, aby ostrov obsadil a podle oficiálních důvodů tím zabránil Sovětům pozorovat testy prvních britských střel odpalovaných z Hebridských ostrovů. Později se na vrchol monolitu, kde se zatím nepodařilo postavit ani malý maják, odvážili jiní. Nyní se připravuje další expedice: bývalý britský voják Nick Hancock si přeje vydat se na Rockall v roce 2011, 200 let po jeho objevení, a zůstat zde dva měsíce.
Ve skutečnosti jsou tyto pokusy i něčím jiným, než hrdinskými činy. Podle Úmluvy OSN o mořském právu je ostrov definován jako území schopné zaručit lidem přežití a umožňující existenci samostatného hospodářského života. Pokud útvar tato kritéria nesplňuje, nejde o ostrov ale o pouhou skálu, která jako taková patří všem – a nikomu. Rockell je tedy částí společného dědictví lidstva, jak tvrdí též organizace Greenpeace, která skálu v roce 1997 na čtyřicet dva dny „obsadila“, aby zde založila svobodný stát Waveland (Země vln) a protestovala tak proti využívání podmořských ropných ložisek. Ochránci přírody na internetu zmobilizovali občany z celého světa. Společnost, která iniciativu sponzorovala, však zkrachovala.
Britové se pokusili „řvoucí skálu“ obydlet, aby tak ospravedlnili svou anexi a tímto způsobem uplatnili svá práva nad výlučnou ekonomickou zónou (200 námořních mil), která ho obklopuje, nejen co se týče rybolovu, ale především ropy a nerostných zdrojů ukrytých pod mořským dnem. Je to způsob, jak ostatní potenciální kandidáty vyřadit ze hry. Vyjednávání mezi Londýnem, Kodaní, Rejkjavíkem a Dublinem už začala. Jde dost možná o poslední záchvěv evropského imperialismu.
