Vyberte si jazyk
Některým z nich je teprve dvanáct, většinou jsou to teenageři toužící po vzdělání a budoucnosti, která je jim v jejich domovině odepřena, protože i osm let po konci nadvlády Talibánu se Afghánistán potýká s chudobou a násilím.
Tito chlapci jsou však pro evropské země problémem. Přestože mnoho z nich poslalo do Afghánistánu bojovat své vojáky, jejich veřejnost pochybuje, zda je tato válka odůvodněná. A ač státní i mezinárodní právo přikazují každé zemi povinnost se o tyto mladíky postarat, výdaje s tím spojené tvoří pro kontinent, který už teď zápasí s desetitisíci přistěhovalců, další problém. Letos na jaře bylo v Římě nalezeno 24 dospívajících chlapců, kteří spali v kanalizačním kanálu. Loni dva mladiství zemřeli v italských přístavech – jeden pod návěsem v Benátkách a další uvnitř přepravního kontejneru v Anconě. V Řecku, které tvrdí, že je zaplaveno azylanty z mnoha zemí, neexistuje pro nezletilé cizince žádná pěstounská péče a podle úředníků jich v celé zemi může být umístěno nanejvýš 300.
V Paříži tento rok Afghánci poprvé předčili subsaharské Afričany a stali se největší skupinou nezletilců bez doprovodu, kteří požádali o pomoc agenturu na ochranu dětí, řekla Charlotte Avelineová, vrchní poradkyně pro pomoc dětem z magistrátu města. „Někteří sem dorazí zbití, velmi unavení, ale po týdnu zde se z nich opět stávají normální výrostci“ říká Jean-Michel Centres z Exilés10, občanské organizace, která převážně pracuje s afghánskými běženci, kteří se shromažďují na náměstí Villemin, blízko nádraží Gare de l’Est. „Nejdříve se ptají, kde si mohou zařídit doklady, potom, kde mohou jít do školy a dále, kde pak mohou dostat práci“, říká pan Centres.
3090 žádostí o azyl Evropská unie nevede statistiky ohledně počtu cizích dětí, které se bez rodin pohybují po Evropě, a záznamy charitativních organizací a vládních úřadů se značně liší. Nicméně žádosti o azyl podané afghánskými nezletilými naznačují, že se jich po Evropě pohybují tisíce. Experti tvrdí, že tyto žádosti tvoří pouze vrchol ledovce, protože mnoho nezletilých o status uprchlíků neusiluje. Blanche Taxová, vysoce postavená politická funkcionářka z úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Bruselu, prohlásila, že vloni si 3,090 nedospělých Afghánců požádalo o azyl v Rakousku, Dánsku, Norsku, Švédsku a Německu – tedy v zemích Evropské unie, kde jejich počet zaznamenal nejprudší nárůst. Je to více než dvojnásobek 1,489 žádostí evidovaných v těchto zemích v roce 2007. „Afghánistán krvácí, jeho mládí odchází Evropy,“ říká Pierre Henry, ředitel France Terre d‘Asile, organizace, která ve spolupráci s Evropskou unií, úřadem OSN pro uprchlíky a francouzskou vládou řeší azylovou problematiku.
Mám rád jablka
Sedmnáctiletý mladík z afghánského města Ghazní prohlásil, že policie se jej spolu s dalším chlapcem opakovaně snažila stáhnout z nákladního auta v řeckém přístavu Patras. Tam úřady 12. července rozehnaly tábor afghánských squatterů. I když už se ocitnou na území Francie, chlapci musí čelit dalším útrapám. Pařížská policie začala s každonočními prohlídkami náměstí Villemin, aby afghánským běžencům zabránila tam přenocovávat. Jednoho patnáctiletého chlapce ubytovali v levném hotelu, zatímco ostatní byli umístěni v dočasném útulku v nepoužívané stanici metra. Další si nacházejí přístřešek sami, pod mosty a podél průplavu.
Státem financované ubytování je spravováno [France Terre d’Asile](http://France terre d'asile). Skupina pomáhá chlapcům orientovat se v žádosti o pomoc u francouzské agentury na ochranu dětí, registruje jejich jména a dává jim hodiny francouzštiny. "Máme tu pár příběhů se šťastným koncem,“ řekla slečna Avelineová, poradkyně na radnici. Chlapci zpovídaní pro tento článek sdělovali, že žijí v nejistotě, že sní o tom, že budou chodit do školy a vést normální život. Jeden mladík, pobývající v Paříži dva měsíce, se velmi obával toho, co ho čeká. „Jak si mám zařídit budoucnost?“ ptal se. „Je mi už patnáct. Jsem sám. Co mám dělat?“ Ale už o několik dní později byl celý šťastný, protože France Terre d’Asile ho vzala na plovárnu, kde se ocitl poprvé v životě. Také docházel na hodiny francouzštiny. Z kapsy vytáhl tužku a papír s obrázky ovoce. „Mám rád banány“, řekl francouzsky. „Mám rád jablka.“
AZYLOVÁ POLITIKA
Brusel chce rozdělit odpovědnost
List Trouw přináší informaci, že Evropská komise 2. září navrhne opatření na posílení společné imigrační politiky. Tento nizozemský deník připomíná, že „otázka přistěhovalectví zatím závisí na členských státech, které jsou neochotní předat kompetence Bruselu.“ Komise žádá, aby členské státy „ohledně imigrace sdílely více odpovědnosti, neboť (v současné době) většina imigrantů přichází do Španělska, Itálie, Řecka a na Maltu. (…) Na bedrech těchto zemí tak spočívá největší zátěž.“ Trouw navíc dodává, že podle prohlášení Komise „omezený počet přijetí osob pocházejících z regionů postižených válkou a chudobou kazí pověst EU.“ Komise hodlá navrhnout opatření, která by měla „odradit přistěhovalce, zejména z Afriky, aby vyhledávali služby překupníků s lidskými bytostmi a snažili se dostat do Evropy na malých nebezpečných lodích.“ Domnívá se, že jediným způsobem, jak toho dosáhnout bude přijmout více imigrantů. Za tímto účelem by měla být zřízena nová instituce: Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu. Ten by měl každoročně inventarizovat volná místa v různých zemích, které mohou uprchlíky přijmout.
