Vyberte si jazyk
Angela Merkelová vyniká v umění zasévat paniku. Loni německá kancléřka svým váhavým postojem, v jehož důsledku začaly trhy pochybovat o jejím odhodlání zachraňovat jednotnou měnu, významně přispěla tomu, aby se z řecké krize stala systémová krize eurozóny. Nyní udělala z japonské jaderné krize, která je sice krizí závažnou, nicméně lokální, celosvětovou krizi jaderné energetiky. Stalo se tak na základě jejího pondělního rozhodnutí (které s nikým nekonzultovala) pozastavit účinnost zákona, který nechala schválit v loňském roce a který posouvá životnost německého jaderného parku až za rok 2020. Dále se rozhodla odstavit sedm (ze 17) reaktorů a zahájit prověrku bezpečnosti elektráren. V Evropě tím okamžitě vyvolala tsunami. Na jadernou energii se totiž najednou snesla všemožná podezření, což všechny Merkelové partnery postavilo do nanejvýš nepříjemné situace.
Je třeba říct, že kancléřka zareagovala naprosto scestně: K havárii v Japonsku došlo nikoliv z důvodu nezajištění bezpečnosti provozu elektrárny, jako tomu bylo v Černobylu, ale v důsledku jednoho z vůbec nejsilnějších zemětřesení v dějinách (otřesy o síle 9 stupňů devítistupňové Richterovy stupnice), následovaném tsunami. Riziko, že by v Německu (či v Evropě) došlo k seismické činnosti, je přitom podle posledních zpráv nízké, nemluvě o riziku tsunami na Baltském moři…To ale neznamená, že by debata o jaderné energetice neměla proběhnout, konkrétně pak ve Francii, kde byla tato energie zavedena bez jakékoliv demokratické diskuze a kde za ní spotřebitelé platí neodpovídající cenu (v ceně energie nejsou zahrnuty náklady na zpracování odpadu), ale nic se nesmí přehánět.
Odstoupení od jádra bude vyžadovat čas, musí proběhnout postupně a s jistotou, že za jadernou energii budou existovat náhradní zdroje, což zatím není ten případ. Kancléřka, která si je dobře vědoma toho, že pochybila, udělala krok zpět a před Spolkovým sněmem prohlásila, že o bezprostředním uzavírání německých elektráren není řeč: Bez jaderné energie „se prozatím nemůžeme obejít“…
K tomu, abychom docenili ironii situace, je třeba připomenout, že Merkelová byla mezi představiteli evropských vlád jednou z největších bojovnic proti přísným ekologickým normám, které považovala pro německý, zejména automobilový průmysl za příliš omezující. Josému Manueli Barrosovi, propagátorovi „klimatického“ balíčku, to dodnes nemůže zapomenout. Je pravda, že se klimatické oteplování projeví svými účinky až dlouho po příštích volbách…
Angela Mereklová opět prokázala, že vládne v závislosti na náladě veřejného mínění, kam vítr, tam plášť. To nás do budoucnosti skutečně může uklidnit.
Pohled z Prahy
Emotivní reakce
Schopnost Evropské unie okažitě jednat v oblasti jaderné energie je dost překvapující, neboť kontrastuje s její neschopností domluvit se na řešení krize eura či ohledně situace v Libyi, poznamenává Jan Macháček v Respektu. Komentátor týdeníku tápe nad německým rozhodnutím okamžitě na tři měsíce uzavřít některé jaderné elektrárny. „Co se asi může v Evropě za tři měsíce stát? Spadne tu meteorit? Jsou německé elektrárny v seizmické zóně?“ ptá se. Jistě, „japonská zkušenost je zcela zásadní například pro Turecko, které leží v seizmické zóně a uvažuje o výstavbě jaderných zařízení“, upřesňuje a reakci německých a rakouských politiků považuje za příliš emotivní. „Zjitřené emoce a strach z jádra jsou dnes všude na světě docela pochopitelné, ale politici jsou od toho, aby se chovali racionálně, emoce tlumili a předváděli rozhodnost tam, kde je to podstatné,“ poznamenává dále komentátor, který se domnívá, že zkontrolovat bezpečnost jaderných elekráren je možné za chodu.
