Vyberte si jazyk
Už před rokem jsem napsal: „Věž nového století se nachází v Antverpách. Tyčí se do výšky 65 metrů nad Eilandje [vlámsky ostrůvek], kde byl dříve ze starého přístavu ještě cítit topný olej, kde se vítr opíral do plachet a vydával kovový zvuk.Le Museum aan de Stroom [doslova muzeum na řece] – MAS dalo v této moderní době přednost zkratce a krátkému vzkazu. Antverpy nemají jenom o věž navíc, ale pyšní se fenoménem. Urbanistickým fenoménem.“
Do muzea MAS, této „Zemědělské věže“ dvacátého století, jsem skutečně blázen. I když… ani tento první evropský mrakodrap [zmíněná věž Boerentoren v Antverpách postavená ve třicátých letech ve stylu art deco byla dlouhou dobu nejvyšší v Evropě] světové dějiny nijak nepoznamenal.
Má-li Park Spoor Noord v horizontální rovině evropské rozměry, pak má MAS v rovině vertikální rozměr přímo mezinárodní. Když se díváme na tuto budovu, máme konečně pocit, že se procházíme městem, které má švih, že jsme v metropoli nebo zkrátka ve velkém světě. MAS může být podle mého názoru využíván podobně jako Eiffelova věž coby urbanistický symbol a přispět k propagaci Antverp, například vyobrazením na kávových šálcích, tyčkách od zmrzliny nebo skleněných koulích, ve kterých padá sníh, když se jimi zatřese. Skutečnost, žearchitekt muzea [Willem-Jan Neutelings] požádal o autorská práva na reprodukci a že je to Nizozemec, je dokladem toho, že se jedná o výnosnou formu marketingu…
Muzeum na efekt
Získaly Antverpy na kráse? Ano, respektive skoro ano. MAS není jediným výtvorem. Antverpám by dlužno říct prospěla koherentnější vize kvality. Ve stejné době, jako vznikal MAS (návrh muzea sahá až do roku 1999), postavil Michel Jaspers hrůzu v podoběKievitplein a monstrózní vysoké školy na začátku ulice Italiëlei. NaKattendijkdoku se objevily dva sterilní obytné věžáky a přihlížet jsme mohli i frašce v podobě Justičního palácez dílny architektů Zahy Hadidové a Richarda Rogerse, který obdržel fenomenální dotace a je dnes už nejen zastaralý, ale dokonce nepříliš odolný. MAS to alespoň trochu vyvažuje, ale zase ne úplně.
Přináší muzeum Antverpám zlepšení? Ne. Efekt Bilbao (kdy celé město pozvedne na mezinárodní úroveň jediná emblematická budova, Guggenheimovo muzeum) neměl na sociální kontext v tomto městě nikdy pozitivní vliv, o řešení urbanistických problémů ani nemluvě.
MAS bezpochyby vyvolá určitou euforii. Jistě ještě zaslechneme rozbory toho, co všechno je na městském životě vzrušujícího, kreativního a sexy. Richard Florida [americký sociolog, tvůrce konceptu kreativních měst] bude opět hojně citován. Nyní bychom ale měli být obezřetnější.
V Antverpách, stejně jako ve všech vlámských, evropských a dalších městech odchází střední třída na předměstí, na periferii mezi městem a venkovem, a na její místo nastupují sociálně slabší skupiny obyvatelstva, které hledají levné bydlení. Antverpy musejí stejně jako všechna ostatní města konkurovat svou nabídkou (která je příliš drahá a nekvalitní) zastaralých nemovitostí levnějšímu bydlení v rámci systému, který nechce brát na vědomí náklady na mobilitu a plýtvání prostorem.
Nejen krásnější, ale i lepší město
Antverpy jsou schopné postavit MAS, ale neschopné vyřešit výše uvedené problémy. A to není všechno. Na sociální vrstvy v nouzi, na vydřidušné pronajímatele a změť mateřských jazyků Antverpy pohlížejí s neklidem. Problém Antverp a všech ostatních vlámských měst spočívá ve veřejné správě, která se musí přestat s oslavnými akcemi a planou rétorikou a musí začít přijímat pro město důležitá rozhodnutí a zavést efektivní městskou politiku. Flandry musejí nejprve přijmout Marshallův plán, vyložit na stůl tučnou finanční částku na obnovu starých bytových prostor (skoro polovina města!) a zajistit, aby byly energeticky úsporné a cenově dostupné tak, aby město opět patřilo všem.
„Mas quo nunca“ (víc než kdy dřív), tak zněl v roce 1984 slogan Barcelony, která se proměnila z mrtvého místa v živoucí město [s vyhlídkou na pořádání Olympijských her v roce 1992]. Město spolykalo obrovské množství investic. Kéž by se antverpské muzeum MAS také stalo motorem „mas quo nunca“ obnovy Antverp a všech vlámských měst, která je víc než zapotřebí. Nemělo by usilovat pouze o nový make-up, ale stát se městem (nejen krásnějším, ale také) lepším.
