Vyberte si jazyk
Nebyl by to Heinz Fischer, kdyby neměl na danou otázku přinejmenším dva odlišné názory. Více přímé demokracie? Rakouský prezident v neděli 8. července v pořadu Pressestunde prohlásil, že si větší zapojení občanů do rozhodování o důležitých otázkách dokáže docela dobře představit.
A stejně tak považuje za dobré to nedělat. Více přímé demokracie předně nesmí zastiňovat Národní radu [poslaneckou sněmovnu]. Dále se prezident strachuje o to, že pokud dojde k všeobecnému rozšíření referend, hrozí diskutovaným problémům „bulvarizace“. Složitá témata jako rozpočtová dohoda nebo zavedení Evropského stabilizačního mechanismu podle něj nejsou stavěna na to, aby byla občanům předkládána k všelidovému hlasování. Způsob jejich prezentace by totiž mohl být příliš „popularizován“.
Bulvarizace se netřeba bát
Zajímavé. Téměř ve stejný okamžik vyzval Fischerův německý protějšek Joachim Gauck kancléřku Angelu Merkelovou důrazně k tomu, aby Němcům znovu podrobně vysvětlila tolik kritizovaná opatření na záchranu eura. Aby voliči pochopili, co je čeká. Gauck má naprostou pravdu. Rozhodnutí takového dosahu nesmí být přijato za zády občanů, přinejmenším chceme-li zabránit tomu, aby tito občané hromadně přešli do tábora zarytých euroskeptiků.
I Rakušané by měli mít na takové vysvětlení právo. Co je tak složitého na tom říct občanům prostřednictvím jednoduchých vět, že zavedením ESM se všechny státy stanou ručiteli dluhů všech ostatních? A co je „bulvarizujícího“ na tom lidem vysvětlit, že v budoucnu budou státy nejen sdílet dluhy, ale že veřejné finanční prostředky budou využívány k záchraně soukromých bank – namísto toho, aby se se ztrátami vyrovnávali akcionáři, jak by tomu mělo být.
„Bulvarizace“ některých složitých otázek, které se Heinz Fischer tolik obává, by naopak mohla zemi udělat dobře. Srozumitelné vysvětlení skutečností náročných na pochopení nutně neznamená tyto skutečnosti nějak negativně zjednodušovat nebo překrucovat, jak ukázalo v roce 1994 referendum o vstupu Rakouska do Evropské unie.
Švýcarský příklad
To, kam až můžeme v přímé demokracii zajít a do jaké míry jsou občané schopni přijímat zralá rozhodnutí, nám předvedli naši švýcarští sousedé. Na začátku roku hlasovali proti prodloužení placené dovolené z dosavadních čtyř na šest týdnů. Ne že by něco namítali proti delší dovolené. Mají ale za to, že pro hospodářství, již beztak vystavené silnému nátlaku, by to mohlo znamenat další oslabení.
V roce 2005 odmítla velká část populace ve [švýcarském kantonu] St. Gallen iniciativu na podporu rozvoje místních nemocnic. Ne že by občanům byla proti mysli hustší síť nemocnic. Dostalo se jim ale srozumitelného vysvětlení, že si takové opatření logicky vyžádá vyšší daně. Naopak v Dolních Rakousích občany očividně zaneprázdněné sledováním [varietního pořadu] Musikantenstadel nikdo neobtěžuje; důležité otázky za ně rozhodnou „experti“ ze zemského sněmu. Právě jejich zásluhou vyrostly ve vzdálenosti 12 kilometrů od sebe dvě zcela nové nemocnice.
Nejde o to, aby občané hlasovali o všem možném. Ale bylo by dobré, kdyby se mohli vyjádřit ke strategickým otázkám, jako například: je zapotřebí ESM? Nebo: má stát nadále utrácet víc, než vybere? Anebo: mají být veřejné výdaje omezeny ústavou? Ale rovněž: má se zvýšit věk odchodu do důchodu vzhledem k rostoucí průměrné délce života?
Nikdo by z odpovědí na tyto otázky neměl mít strach. Ani lid, který považujeme za velice hloupý, nemůže rozhodovat hůř než experti z Národní rady. Laťka přece není tak vysoko, ne?
