Vyberte si jazyk
Jeden z klíčů úspěchu internetu spočívá v jeho „neutralitě“. Od zprovoznění sítě bděli „otcové zakladatelé“ nad tím, aby informační toky, které procházejí internetovým „potrubím“, nebyly telekomunikačními operátory, kteří je spravují, ani blokovány, ani nijak pozitivně či negativně ovlivňovány a aby tak byl všem uživatelům zajištěn rovný přístup k síti. Web se tak mohl svobodně rozvíjet a zaznamenat rozmach nemající v průmyslových dějinách lidstva obdoby.
Otázka „neutrality sítě“ je už opět nějaký čas na pořadu dne, protože některé aplikace, jako video na vyžádání, omezují šířku pásma (zpomalují množství kolujících dat). Mnozí poskytovatelé přístupu k internetu podporovaní kulturním průmyslem (který jim dodává obsah) usilují o zavedení různých rychlostí připojení, za nějž by se platilo podle odbytu. Zatímco některá dočasná, cílená a průhledná omezení absolutní neutrality sítě jsou obecně akceptována, jako například omezení z důvodu bezpečnosti nebo přetížení sítě, shodují se aktéři v oblasti internetu na tom, že princip neutrality musí zůstat zachován.
Tuto skutečnost připomněli u příležitosti veřejné konzultace, kterou letos na podzim zahájila Evropská komise, a na summitu, který proběhl 11. listopadu v Bruselu. Eurokomisařka pro digitální agendu Neelie Kroesová se během svého proslovu sice dovolávala průhledného a „zdravého konkurenčního prostředí“ a dodržování zásady volného přístupu k internetu, zároveň ale nastínila i možnost „umožnit operátorům a poskytovatelům přístupu k internetu, aby se poohlíželi po inovačních ekonomických modelech směřujících k efektivnějšímu využití sítě,“ přičemž se zdálo, že jí spíše než záruka neutrality internetu leží na srdci ochrana konkurenčního prostředí. Přitom se jedná o jeden z principů, které z internetu činí nejúžasnější demokratický nástroj, jaký byl kdy stvořen. Bylo by politováníhodné, kdyby to Brusel zpochybnil.
