„Barroso nepřesvědčil“

Komentátor Maroun Labaki na stránkách deníku Le Soir uznává, že řeč o stavu Unie „představuje důležitý moment v evropském roce. Je příležitostí mluvit zeširoka a dělat dějinná prohlášení. Je nejen politickým, ale i komunikačním cvičením, ve kterém se José Manuel Barroso v minulosti zdál vynikat“. Tentokrát však belgický deník nepřesvědčil:

ve Štrasburku totiž Barroso svou řeč naprosto nezvládl. Na jeho proslovu nebylo nic zvláštního – a že jich už měl spoustu. Osm měsíců před evropskými volbami nemůže být nuda odpovědí na pocity nepochopení a zmatku na straně mnoha Evropanů, ani na jejich sílící zklamání nad Evropou. (...) Možná stojíme na počátku konce evropského projektu, což je představa, ze které jdou na člověka mdloby... Včera jsme však nepochybně zažili počátek konce José Manuela Barrosy.

Reakce Cerstin Gammelinové v Süddeutsche Zeitung je ještě tvrdší a kritizuje jak formu proslovu předsedy Komise, tak jeho „smutné dědictví“:

[Předseda] bránil úspěchy své Komise, jakoby četl nákupní seznam. Baroso, který je obyčejně pokládán za schopného, ohnivého řečníka, se na konci svého volebního období začal velmi podobat Komisi, které předsedá - jakoby ztratil kuráž i inspiraci. Za nedostatky této Komise nenese odpovědnost pouze on, ale i okolnosti, se kterými se jeho vláda musela potýkat. Evropa prošla tou nejhorší krizí od svého založení. (...) Avšak Barosso nepřesvědčil ani v případech, kdy byl přímo odpovědný. Nepodařilo se mu vytvořit ze své instituce protiváhu členským státům. A zmeškal i šanci udělat ze své posledního řeči strhující předvolební projev. Místo toho, aby mluvil k evropských občanům, kteří budou mít v evropských volbách v květnu 2014 možnost zasáhnout do výběru příštího předsedy Komise, se zamotával do technických detailů. Šéf nejdůležitější instituce v Unii nebyl schopen vyslat signál k zainteresovaným voličům. Předseda Komise se ani neodvážil přímo pojmenovat problémy EU, natož ty, kdo jsou za ně zodpovědní. Po jeho diagnóze – a sice že se občané obracejí k evropskému projektu zády – nenásledovala žádná terapie. Obrázek Evropy, který za sebou úterní plenární schůze ve Štrasburku zanechala, byl právě tak ponurý, jako nálada během ní. Komise byla založena za účelem zajišťovat pořádek na jednotném trhu. Po deseti letech Barrosovy vlády je dnes ale slabší než kdykoliv předtím. Kdysi se na ni jihoevropské země mohly spolehnout. Dnes občané vyjadřují více důvěry v národní instituce. (...) To představuje nebezpečí, protože společný trh je, více než všechny projekty politické unie, zárukou důvěry, která všech osmadvacet členských zemí spojuje dohromady. Komise má nad tímto trhem kontrolu a její zpochybnění je zpochybněním samotných základů EU. Evropa si dalšího předsedu jako je Barroso už nemůže dovolit.

Komentátor varšavského deníku Gazeta Wyborcza Tomasz Bielecki cituje Barrosova slova, že „úspěchy se často nacionalizují a neúspěchy naopak svádějí na Evropu“. Celkově však polský list k předsedovi Komise o mnoho shovívavější není:

Ačkoliv má Barroso ve své obraně Bruselu (a tedy i sama sebe) v podstatě pravdu, nedaří se mu o tom přesvědčovat obyčejné občany. Krize, která dle jeho vlastních slov ještě neskončila, přispěla k sílícímu euroskepticismu jak na pravé, tak na levé straně politického spektra. (...) Evropské volby v květnu 2014 budou pro tento euroskepticismus živený krizí velkou zkouškou. Ačkoliv v popředí volební kampaně obyčejně nebývají evropské, ale národní otázky, tentokrát by se mohla zaměřit na řešení evropských problémů. Kvůli krizi (a sporným receptům, jak z ní nejsnáze ven) se Evropa totiž stala diskuzním tématem – jak se Barroso vyjádřil – „v kavárnách a televizních studiích“. Proto proevropské politiky vyzval, aby myšlenku evropské integrace odvážně bránili. Bohužel právě proto se může stát, že vlně euroskepticismu v roce 2013 bude muset čelit člověk s tak malou dávkou charismatu, síly a rozhodnosti, jako José Manuel Barroso.