Reklamní letáky kulturní akce Berlin Meschugge

Berlín, nový Tel Aviv

V Berlíně přibývá turistů, studentů i rezidentů… v německém hlavním městě, které si dnes spojují spíše se zábavou než s nacistickými zločiny, se Izraelcům zkrátka líbí.

Zveřejněno dne 7 září 2010 v 13:53
Berlin Meschugge  | Reklamní letáky kulturní akce Berlin Meschugge

Amit a Eynat Sonnenfeldovi se táhnou se sedmi taškami v ruce a pot se z nich jen lije. Na pauzu anebo zastávku na zmrzlinu ale nemají čas. Mají naspěch. Panuje tu horko a vlhko jako v Tel Avivu. Na úzkých chodnících v Hackescher Markt se tísní dav. Bylo by fajn teď odejít, ale Eynat vytahuje seznam toho, co je ještě třeba zařídit. Čekají je dnes ještě dvě etapy: Birkenstock a Sachsenhausen, bývalý koncentrační tábor nedaleko Oranienburgu.

Amit nosí padesát šestky a nic jiného než své Birkenstocky neuznává. V Izraeli se značka zvlášť chlubí tím, že její výrobky jsou „made in Germany“. A protože jsou v Německu levnější, kupuje si Amit hned tři páry. Pak si říká, jestli nebude vypadat divně, až se požene s taškami od Zary a Birkenstocku v ruce k památníku v koncentračním táboře.

Amit je ředitelem továrny na výrobu balónů a jeho žena pracuje jako zdravotní klaun na jednotce intenzivní péče pro děti postižené rakovinou. Tohle je jejich první dovolená po dlouhé době a také první návštěva Německa. Eynat je nadšená: „Berlín je tak mnohobarevný! Nemá nic společného s obrazem Německa, v němž jsem vyrůstala.“ „Je mi zatěžko si představit, že můj otec byl odsud deportován do Sachsenhausenu,“ dodává její manžel.

Počet rezidentů vzrostl o polovinu

Berlín se ve Svaté zemi těší přízni. Komisní prodej nese v Tel Avivu název „Salón Berlín“ a Goethe institut zde stejně jako v Jeruzalému hlásí, že má vyprodané kurzy. Ještě před pěti lety fungovala mezi Tel Avivem a Berlínem jediná přímá letecká linka, dnes tam létají až tři spoje denně. Lufthansa vypravuje do Německa každý den čtyři velkokapacitní letadla.

Newsletter v češtině

Město, kde padlo rozhodnutí o vyhlazení Židů, se stalo mezi Izraelci oblíbenou destinací, předčící Prahu a Barcelonu. Za posledních deset let se počet izraelských návštěvníků v německém hlavním městě zpětinásobil. Loni se do Berlína vydalo 48 000 izraelských turistů. Izraelci, kteří sem přijíždějí z pouze sedmimilionové země, jsou hned po Američanech (kterých je 300 milionů) nejčastějšími neevropskými návštěvníky Německa.

Izraelci si Berlín oblíbili rovněž jako svou rezidenci. Počet těch, kteří se tu usadili, vzrostl mezi lety 1999-2009 o 50 %. Na berlínských univerzitách se v porovnání s rokem 2000 zdvojnásobil počet izraelských studentů. Izraelci rovněž rádi nakupují nemovitosti, zejména ve čtvrtích Kreuzberg a Friedrichshain. Sedmdesát let poté, co byli Židé vytlačeni z Německa, se v Izraeli stalo bontonem investovat na berlínském trhu s nemovitostmi. Berlín je novým Tel Avivem nad Sprévou. Hebrejštinu lze zaslechnout všude na ulicích a v klubech. Izraelci si už Berlín nespojují jen se svým vyhlazováním, ale daleko víc se zábavou a levným životem. Mohou tam jít s průvodcem na prohlídku v hebrejštině a objevovat noční život v Kreuzbergu či židovskou čtvrť. Dokonce je možné zajít i na „bláznivé“ večírky do klubu na Rosenthaler Platz a tančit tam na písně Ofry Hazy.

Sejmout tíhu minulosti

Samozřejmě stále existují Izraelci, kteří do Německa nikdy nevkročí. Je ovšem také čím dál více těch, kteří se ho nemohou nabažit. Žít dnes v Berlíně, kde podle vůle nacistů nesměl zůstat jediný Žid, představuje určitou formu vítězství. Je to rovněž způsob, jak ze sebe sejmout tíhu minulosti. Všechny izraelské děti se učí dějiny holocaustu, znají souseda s číslem vytetovaným na předloktí a jezdí se školou do Osvětimi. Mladí Izraelci a páry, jako jsou Sonnenfeldovi, kteří se dnes vydávají do Berlína, chtějí odhalit novou tvář německé metropole. „Mladí stejně jako jejich rodiče tvrdí, že na nic nezapomínají, ale minulost každý den rozebírat nechtějí,“ soudí pan Kieker, který pracuje v oblasti cestovního ruchu. Nicméně se stává, že se téma najednou objeví samo.

Amit a Eynat se několikrát ztratili, než konečně stanuli před památníkem v Sachsenhausenu. Amit volá svému otci do Izraele. Oba muži mají „hrdlo stažené emocemi“. V muzeu je k vidění obrázek od Amitova otce. „Vyšli jsme odtamtud tak vyčerpaní, že už jsme ani nechtěli jet zpátky vlakem.“ Rozhodli se tedy vzít si na oněch 60 kilometrů, které je dělily od berlínského hotelu, taxíka. Na tu cestu asi jen tak nezapomenou. Řidič byl už starší. Amit se ho zeptal, odkud je. „Z Oranienburgu,“ odpověděl. A rodiče? Taky. Sonnenfeldovým zní ta slova v hlavě jako ozvěna. Pracovali snad rodiče tohoto muže v táboře? Sonnenfeldovi se neodvažují zeptat. Amit tedy muži vysvětlí, že jeho otec byl vězněn v koncentračním táboře. Řidič na to neodpoví. Za celou hodinu, kterou pak stráví cestou do hotelu, už neřekne ani slovo. „Vida zajímavé ticho,“ uzavírá Amit.

Imigrace

Roste nová zeď

Více než dvacet let po pádu Berlínské zdi rozděluje město i nadále neviditelná bariéra, píše list La Stampa. „Na jih od Bernauer Strasse začíná čtvrť Mitte plná bio supermarketů a elegantních barů. Na severu od ní leží městské části Wedding a Brunnenviertel, kde nezaměstnanost dosahuje rekordní výše a místní sociální zástavbu obývají turecké a arabské rodiny.“ A tak se navzdory ostrým reakcím proti kontroverzní knize Thilo Sarrazina rozpadá mýtus o multikulturním Berlínu a vyvstává realita v podobě zpackané integrace a ghettoizace. Úřady, které doufaly, že „gastarbejtři“ v Německu dlouho nezůstanou, jim umožnily se usadit výhradně v některých čtvrtích, jako Kreutzberg a Neukölln. „Výsledkem je, že se zvýšil počet oblastí, kde je možné si dojít na nákup či k lékaři a nemuset při tom promluvit ani slovo německy.“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma