Vyberte si jazyk
V rámci „paktu pro euro“, který byl dohodnut 11. března v Bruselu, se 17 států eurozóny zavazuje k užší koordinaci hospodářských politik. Jeho přijetí bylo ze strany Německa stanoveno jako podmínka finanční podpory zadlužených zemí a podle německého tisku potvrzuje zásadní roli Berlína pro přežití eura.
Podle listu Berliner Zeitung „německý pakt pro euro“ konečně představuje „prostředek pro posílení jednotné měny tím nejméně náročným způsobem pro partnery Německa. Pro Angelu Merkelovou je výsledek neúspěchem,domnívá se Tageszeitung, podle něhož „kancléřka nezískala za rozšíření záchranného mechanismu žádnou protislužbu a politika úsporných opatření zůstala pouhým předsevzetím členských států.“ „Smyslem paktu,“ pokračuje berlínský deník, „je zejména ukázat německé veřejnosti, že Berlín může slabším státům předkládat podmínky ještě předtím, než za ně zaplatí.“ Právě z tohoto důvodu se Angela Merkelovápodle listu Handelsblatt stala nejen „pokladníkem, ale i strážcem disciplíny měnové unie – což je choulostivá politická role”. „Na jedné straně,“ píše düsseldorfský deník, „musí ospravedlnit snahy o záchranu eurozóny před velice skeptickou německou veřejností. […] Na druhé straně musí pamatovat na to, že evropské národy se nerady nechávají ovládat velkým Německem. Tato nová role Německo poznamená na mnoho let dopředu. Musí být vzorným příkladem.“
Sázka není vyhrána, domnívá seFrankfurter Allgemeine Zeitung, který v „novém světě eura“ spatřuje předobraz německého spolkového modelu finančních kompenzací mezi spolkovými státy. „Nezáleží na tom, zda to budeme nazývat společenstvím odpovědnosti či transferovou unií. V eurozóně fungovat nebude,“ ujišťuje „FAZ“, která soudí, že „pokud má být německý rozpočet garantem eurozóny do výše několika stovek miliard euro, překračuje to jakoukoliv ekonomickou kritiku a představuje to skutečný politický dynamit. Až doposud neochvějná loajalita Němců vůči Evropě je podrobována tvrdé zkoušce.“ Dle „FAZ“ si ovšem můžeme klást otázku, zda tyto obrovské garance nejsou jen cenou, kterou Německo platí za výhody, jež mu Evropa přináší. Aby se však o tom dalo dalo diskutovat, je zapotřebí činit rozhodnutí o Evropě na solidních ekonomických základech. „Doposud se tomu tak neděje,” uzavírá deník. „Spory ohledně konkurenceschopnosti přetrvávají, Evropská centrální banka sedí na kupě špatných státních dluhopisů a to je jen začátek potíží.“
