Silvio Berlusconi v paláci Chigi, římském sídle italské vlády, 16. září 2009 (AFP)

Berlusconi zasažen, ale v plavbě pokračuje

Italští ústavní soudci zrušili zákon zaručující předsedovi Rady ministrů trestní imunitu. Den poté, co italský ‚Cavaliere‘ dostal ránu pod pás, si evropský tisk klade otázku, jaká bude jeho politická budoucnost.

Zveřejněno dne 8 října 2009 v 14:46
Silvio Berlusconi v paláci Chigi, římském sídle italské vlády, 16. září 2009 (AFP)

„I v Římě je soudce,“ píše s potěšením Il Manifesto. Podle levicového deníku „zrušení zákona Alfano umožňuje italským občanům osvojit si jeden ze základních principů Ústavy: všichni občané jsou si před zákonem rovni." Zákon, který v červenci 2008 narychlo navrhl ministr spravedlnosti Angelino Alfano z Ligy Severu a který byl sepsán předsedovi vlády na míru, porušuje článek 3 Ústavy, který zaručuje rovnost všech občanů před zákonem, shodli se nejvyšší soudci poměrem 9 hlasů ku 6.

„Soud se nenechal zastrašit,“ uvádí v titulku Il Fatto, který soudcům děkuje za to, že „řekli ‚stop‘ beztrestnosti jednoho muže“. Nový opoziční deník si nedělá iluze, že by zrušení zákona znamenalo konec berlusconismu, ale je potěšen tím, že tento akt „vyznačuje demarkační čáru“ mezi Berlusconiho Itálií a Italií, která říká ‚stop‘.

Šéfredaktor listu La Repubblica Ezio Mauro pak oslavuje „sílu demokracie“ a dovršení dlouhé bitvy, v níž stál jeho deník v přední linii.

Teorie politicko-soudního spiknutí

Newsletter v češtině

Tisk blízký premiérovi rozhodnutí soudu naopak silně kritizuje. „Vše se odehrálo podle plánu. Operace, která má ‚Cavaliere‘ rozdrtit, je v plném proudu," píše například Libero, podle nějž „se Berlusconi bude muset od nynějška bránit těmto procesům (…), které se přidávají k pomluvám a soudním útokům. „Ústavní soudci nejsou nestranní, tak jak si to přáli zakladatelé Ústavy, ale jsou aktivními činiteli politické bitvy“.

Od uchopení moci v roce 1994 se italský lídr nepřestal považovat za oběť opakovaných spiknutí levice a „rudých talárů“, připomíná The Economist. „Slabina (ale též síla) teorie spiknutí je ta, že živí sama sebe. Čím více je premiér pronásledován, tím častěji se zdá být perzekuován." Problém je však v tom, vysvětluje londýnský týdeník, že mnoho Italů této teorii věří, protože sami pochybují o důvěryhodnosti soudní instituce, „jejíž nestrannost je základním elementem dobrého fungování celé demokracie."

Začátek konce?

„Nyní musí Silvio Berlusconi čelit nejtěžší fázi své dlouhé politické kariéry,“ domnívá se Il Sole 24 Ore. Obrázek premiéra předstupujícího před různé soudy působí na domácí i mezinárodní scéně děsivě. „Může Berlusconi vzhledem k tomuto rostoucímu oslabení ještě vést koalici? To zatím nikdo neví. Jisté je, že pravice má povinnost vládnout, protože za ní stojí široká většina.“ Nebylo by ale vhodné najít jiného lídra, schopného „snížit napětí v zemi?“, ptá se hospodářský deník.

„To nejhorší teprve přijde,“ předpovídá La Repubblica. „Silvio Berlusconi (…) si uvědomuje, že politicky vyčerpal sílu své parlamentní většiny v sexuálních skandálech, kterými vyšperkoval letošní léto, a ví, že jeho systém už po několik měsíců nevytváří žádnou politiku, neboť se stal vězněm vlastních lží. Jeho budoucnost bude záležet na „schopnosti vypořádat se se svou zodpovědností před soudem, Parlamentem a veřejným míněním“.

"Berlusconi dlouhodobě nic moc neriskuje"

Corriere della Sera je skeptičtější. „Berlusconi teď neriskuje nic a dlouhodobě nic moc," neboť „promlčení přijde o dost dřív, než se proces dostane ke Kasačnímu soudu." V nejvýznamnějším procesu, v němž Berlusconi čelí obvinění z korupce britského advokáta Davida Millse, který měl falešně vypovídat v jeho prospěch v aféře falešné účetní bilance, „bude třeba část týkající se zapojení Berlusconiho [do této aféry] prošetřit od začátku, a je zde mnoho důvodů si myslet, že [proces] neskončí dříve, než dojde k promlčení, tedy za rok a půl“, vysvětluje milánský deník.

V rozhovoru uveřejněném v deníku Trouw se poslankyně za nizozemské zelené Judith Sargentiniová dovolává společné evropské akce na podporu svobody tisku v Itálii. Sargentiniová požaduje, aby Evropská rada aplikovala článek 7 Maastrichtské dohody, který umožňuje pozastavit práva členského státu v případě, že nerespektuje základní práva svých občanů. Rovněž se dovolává evropské směrnice o mediální koncentraci, o níž se právě vede debata v Evropském parlamentu. V EU „se hodně mluví o evropských hodnotách. Svoboda tisku je jejich součástí, je to jedna ze základních podmínek fungování demokracie."

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma