Bilion

Bilion eur. Na tolik vyčíslila Evropská komiseobjem každoročních daňových úniků v EU. Částka odpovídá zhruba polovině HDP Itálie. Kyperská ekonomika by se z ní dala zachránit asi tak šedesátkrát. V době, kdy si Evropané musejí utahovat opasky a 26 milionů z nich nemá práci, je o čem přemýšlet.

Investigativní průzkum o daňových rájích, který provedlo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů — pravděpodobně příklad nejrozáhlejší spolupráce novinářů v dějinách – a jehož výsledky v těchto dnech zveřejňuje třicítka světových deníků, odkrývá široké veřejnosti mechanismy daňových úniků v nejvyšších kruzích a jména několika desítek tisíc adeptů této praxe, zejména v Evropě.

Fenomén je znám od konce osmdesátých let, kdy došlo k liberalizaci finančních toků, a začátku let devadesátých, kdy v Evropě vypukly první velké politicko-finanční skandály. V té době se veřejnost dozvěděla o existenci zemí, jmenovitě v Karibiku, jejichž jediným raison d’être je zřejmě být místem, kde lze uložit peníze daleko z dosahu daňových úřadů.

Spolu s kyperskou krizí se tento fenomén nedávno dostal znovu do popředí aktuálního dění. Evropané si znovu uvědomili zhoubné důsledky chybějící fiskální harmonizace.

Její absence některým zemím jako Kypru nebo Irsku umožnila využít výhodné fiskální politiky jako nástroje k rozvoji, který struktura jejich ekonomiky nedovolovala. Zároveň ale vedla k masivnímu transferu kapitálu ze zemí, které jej vytvářejí. V momentě, kdy se členské státy snaží, jak se dá, ozdravit veřejné finance, bojovat proti deficitu a podporovat růst, ohrožuje fiskální konkurence samotnou jednotu EU.

Pokaždé, když se toto téma objeví, přijde myšlenka fiskální harmonizace v EU znovu na přetřes... aby byla hned nato opět odsunuta do pozadí. Komisař pro daňové záležitosti Algirdas Šemeta sice ustavil pro tento cíl v roce 2010 skupinu odborníků, ale odmítavý postoj některých členských států je zdá se nepřekonatelný. Fiskální páka je totiž jedním z posledních prvků hospodářské politiky, nad nímž mají svrchovanou moc, které se zřejmě nemíní vzdát. I když to znamená přihlížet tomu, jak se miliardy stěhují za mírnějším podnebím.

Zastaví samotná fiskální harmonizace odtok peněz do daňových rájů? S největší pravděpodobností nikoliv. Bude ji muset doprovázet represivnější politika vůči evropským bankám, které napomáhají a praktikují transfery do daňových rájů, a vůči bilaterálním smlouvám s nimi, tak aby spolupracovaly s „okrádanými“ zeměmi.

Vzhledem k vysokému počtu politiků – nebo jejich věřitelů – jejichž jména odhalil projekt „Offshore Leaks“ bohužel není důvod k optimismu.