Biopaliva nikoho nenasytí

Aby Evropané dostáli normám týkajícím se rozvoje biopaliv, přetahují se o miliony hektarů africké půdy vhodné k pěstování rostlin sloužících k jejich výrobě. Děje se tak na úkor potravinářských plodin, zaznívá kritika od nevládních organizací.

Zveřejněno dne 15 března 2012 v 16:07

Představte si rozlohu Švýcarska – 4 miliony hektarů – cele využitou k pěstování plodin určených k napájení automobilů a elektráren. Takový je celkový objem půdy, který v Africe využívá Západ k výrobě biopaliv. Vedou Britové s 1,6 milionů hektarů obdělávané půdy, po nich následují Italové, Němci, Francouzi a Američané.

Všichni vsadili na prognózy amsterdamskéhoCopernicus Institute z roku 2004: pokud se má trh s bioenergií rozvíjet, pak se kontinent, který vlastní největší množství levné zemědělské půdy, stane jejím největším světovým producentem. 807 milionů hektarů africké panenské půdy představuje patnáctkrát větší objem, než je potřeba k uspokojení spotřeby biopaliva na příštích dvacet let.

Poptávku po biopalivech oživila evropská legislativa

Poptávku po biopalivech oživila především evropská legislativa. Od roku 2011 musely čerpací stanice členských států EU postupně zvýšit podíl pohonných hmot s nízkým obsahem CO2: podíl bioetanolu v poměru k benzínu a bionafty k naftě. Cílem je 10 % tržního podílu biopaliv do roku 2020. Nové normy směřují i ke snížení emisí skleníkových plynů, k omezení závislosti na ropě a jejímu nahrazení palivy na bázi rostlinných materiálů.

Evropa ale nemá k zajištění dostačujícího množství biopaliva dostatek zemědělské půdy. Podle londýnského Ústavu pro evropskou politiku životního prostředí (Institute for European Environmental Policy) bude třeba k dosažení ambiciózního cíle 10 % biopaliv třikrát zvýšit jejich dovoz. Současné dodávky z Asie a Latinské Ameriky nebudou stačit. Afrika se tak jeví jako nové Eldorádo „zelené nafty“ – paliva vyráběného zejména z plodiny jatropha původem ze střední Ameriky, jejíž semena obsahují olej sloužící k výrobě ekologické nafty.

Prošli jsme zhruba 90 projektů, které ve více než 20 afrických zemích vede 55 většinou evropských firem. Přibližně 2,8 milionů hektarů – více než dvě třetiny celkového objemu – je určeno k pěstování jatrophy. A to ještě před čtyřmi letyWWF (Světový fond na ochranu přírody) odhadoval, že hranice 2 milionů hektarů bude dosažena teprve v roce 2015… Pěstování jatrophy se rychle rozvíjí mimo jiné proto, že bionafta má v budoucnu představovat 71 % celkového dovozu biopaliv do EU. Je to rovněž důsledek postupné „diezelizace“ silniční dopravy. Na certifikát o environmentální udržitelnosti oleje z jatrophy v souladu s evropskou směrnicí o obnovitelných zdrojích energie čeká v Africe už několik investorů.

Africké vlády zahraniční expanzi podporují

Celkový počet hektarů je ale jen špičkou ledovce. Nejsou v něm totiž zahrnuty místní projekty ani rozsáhlé koncese dalších zemí: Číny, ale také dalších dvou kolosů, Brazílie a Malajsie. Tyto země, které v oblasti pěstování biomasy v Africe vedou, jsou připraveny vyvážet biopaliva do Evropy hned, jakmile se jejich výrobky stanou v důsledku růstu cen ropy a zrušení cla na dovoz do EU vysoce konkurenceschopnými.

Zahraniční expanzi vedle toho podporuje i mnoho afrických vlád. Dvanáct z nich už podepsalo společnou úmluvu, tzv. „zelenýOPEC”. Jedná se o iniciativu na podporu výroby a místního využití biopaliv ke snížení nákladného dovozu ropy. Cílem jsou vysoké úspory a jejich reinvestice do posílení zemědělství a potravinové soběstačnosti. Program ale ohrožuje neefektivní veřejná politika.

Podlezprávy organizace International Land Coalition je 66 % v Africe zakoupených pozemků využíváno k pěstování biomasy sloužící k výrobě biopaliv a pouze 15 % k pěstování potravinářských plodin. Podle téhož dokumentu dosahuje rozloha pozemků určených k pěstování zemědělských plodin téměř 19 milionů hektarů. Na světové úrovni přispělo nahrazování potravinářských plodin biomasou k drastickému růstu cen potravin v době hladomoru v roce 2008. To úplně stačilo k tomu, aby se humanitární organizace proti agroenergetice tvrdě postavily.

Investoři čekají na lepší časy

Investoři se zapřísahávají, že jatropha, která se snadno uchytí i v neúrodných oblastech planety, nevhodných k zemědělství, je TOU odpovědí na kritiku ze strany občanské společnosti. Nicméněstudie FAO [Organizace OSN pro výživu a zemědělství], expertízy a zkušenosti z terénu ukazují, že k uspokojení potřeb komerčního pěstitelství – které často nahrazuje lesy, čímž ohrožuje jejich trvalou udržitelnost – potřebuje jatropha více vody, než se původně počítalo.

Mnoho investorů ve snaze zachránit si reputaci a omezit hospodářská rizika věnuje pozornost místním projektům a vyčkává, až pro export nastanou lepší časy. „V důsledku finanční krize ztratila většina velkých monokulturních plantáží jatrophy svůj půvab, a tím i sponzory“ uzavírá Meghan Sapp, generální tajemník organizace na podporu udržitelnostiPartners for Euro-African Green Energy se sídlem v Bruselu.

Evropská unie by toho podle jeho názoru „měla využít k financování především méně ambiciózních projektů v rámci svéhoprogramu Energetické partnerství Afrika-EU“.

Biopaliva

Budoucnost patří odpadu

Podle reportáže blogera deníku Guardian Damiana Carringtona z konference o Světových trzích s biopalivy, která se konala v Rotterdamu 13. – 15. března, přední představitelé tohoto průmyslu věří, že „odpad z domácností a kanceláří bude v roce 2012 představovat nejslibnější zdroj biopaliv“.

V bleskovém průzkumu o možných zdrojích „příští generace“ biopaliv (tedy nezahrnujících potravinářské plodiny jako kukuřici či cukr) „zvolilo pevný komunální odpad 26 % účastníků, zatímco 24 % se vyslovilo pro nepotravinové plodiny, jako jsou jatropha (dávidec) a proso panenské“. Přestože se jejich využití začalo zkoumat teprve nedávno, získaly mořské řasy 21% podporu. Carrington dodává, že

„Celulózní materiály pokládá za nejslibnější 16 % respondentů, mezi nimi v neposlední řadě Christian Morgen, generální ředitel dánského výrobce Inbicon, který je v současné době největším zpracovatelem na světě. Podle jeho slov továrna zpracovává pšeničnou slámu na etanol, který se po smísení s benzínem prodává ve stovkách čerpacích stanic, a navíc pelety nahrazující uhlí v elektrárnách a melasy, z níž lze procesem anaerobní digesce vyrobit zemní plyn. Na materiál, který by se jinak užíval jako podestýlka pro koně, to není špatné.“

Jelikož průmysloví zasvěcenci očekávají, že podíl biopaliv na veškerém palivu do roku 2030 vzroste na 25 %, Carrington se domnívá, že rekordní cena nafty je „pouze důvodem k optimismu“:

„Rostoucí cena ropy by snadno mohla vést k rozmachu biopaliv, a to i bez dotací, které nové technologie obvykle z počátku potřebují.“

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma