Bulharsko pod tlakem

Gina sedí před jakousi modrou boudou, která ve skutečnosti funguje jako obchod a bar zároveň. Sedí na židli, se zkříženýma nohama a bradou opřenou o dlaň. Výhled má na bývalou radnici, památku komunistických „starých časů“, a na část svého domu. Cihlová fasáda, dveře z bílého dřeva, zahrada. Dům, který vlastní už 20 let, ačkoliv sama z vesnice nepochází, nám ukazuje prstem. Má sice byt ve městě, ale ráda tu tráví zimu a zatápí si dřevem.

Gina je důchodkyně v Goliam Derventu, vesnici dvacet kilometrů vzdálené od Elhova a tři kilometry od tureckých hranic. Jméno vesnice znamená „dlouhý pochod“. Jde o první bulharskou obec, do které na své dlouhé cestě dorazí syrští uprchlíci. Gina funguje jako jakási mluvčí místních obyvatel. Ti proti uprchlíkům nic nemají – dlouho tu totiž nezůstanou. Právě ony tisícovky uprchlíků, kteří obcí projdou, jsou ale hrdinové tohoto příběhu.

„Police, police, Sofia, Sofia“

„Když přijdou ke zdroji vody, říkají ,Police, police, Sofia, Sofia’ a my čekáme s nimi,“ říká Gina. [[„Napijí se, ale nikdy nic nejedí. Možná se bojí, že bychom je chtěli otrávit.]] Zůstaneme u nich a oni, chudáci, utíkají dál. Jeden tu projel v kolečkovém křesle. Jsou sympatičtí. Jednou když pršelo, nechali jsme je, aby se schovali v obchodě.“

Vesnice čítá jen zhruba padesátku obyvatel, i když za komunismu jich zde žilo až 1600. Mladí prodávali do Turecka dřevo. Dnes už tu žádní mladí lidé nejsou a za hranice nikdo nechodí. Občas se tu objeví nějaký Rus. Většina domů je zchátralá a opuštěná.

Za vesnicí, na cestě, která vede k hranicím, stojí stará kasárna. Dveře jsou otevřené. Veselina Dimová je místní starostka. Nad oknem visí bulharská i evropská vlajka. Kalendář s bývalým premiérem Bojkem Borisovem na stolku u psacího stolu, vedle citát z Bible. Starostka nám ukazuje ceduli, kterou ji tu celníci donutili vyvěsit: „Zavírejte při příchodu a odchodu.“ Směje se, když si cedulku fotíme, říká jí „moje cedulička“.

S úsměvem pokývne směrem k díře v plotě. „Tudy se sem dostávají. Když je někdo uvidí, zavolá policii. Pokud je policie nenajde, je to proto, že má moc práce, než aby je hledala jiným způsobem [např. infračervenými kamerami]. Onehdy přišlo dvanáct lidí, dvě rodiny s malými dětmi.“

Podle Dimové, „nejsou nebezpeční, vůbec tu nedělají problémy. Dáme jim najíst a napít.“ Lidé z vesnice jim pomáhají. Zatímco s námi starostka mluví, objeví se za oknem auto pohraniční policie. Stejně jako bulharský ministr vnitra a národní úřady, i Dimová používá v souvislosti s uprchlíky výraz „vlna“. Podle policie jde o téměř 4 500 osob. Nikdo už neví, kam s nimi.

Cesta uprchlíků

Většina uprchlíků dorazí do Goliam Dervent ráno. Musí počkat na pohraniční policii, která je dopraví do policejní vazby v Elhovu. Tady je registrují, projdou lékařskou prohlídkou a nakonec jsou umístěni v provizorních přijímacích střediscích. Nejbližší jsou v Pastrogoru a v Ljubimětsi. Jednu z těchto institucí provozuje Národní úřad pro uprchlíky, druhou ředitelství pro migraci. Každá je jiná – jedna otevřená, druhé uzavřená.

[[Téměř všichni syrští uprchlíci mají doklady, což úřadům usnadňuje práci.]] Část z nich je nemá – museli je nechat převaděčům, od kterých si je později měli koupit zpátky, anebo je ztratili, vysvětlují policisté.

Dříve by hlavním tranzitním bodem přechod Kapitan Andrejevo. Od té doby, co je však vybaven integrovaným monitorovacím systémem, který dosáhne i na tureckou stranu, se uprchlíci k hranici už nedostanou. Zatknou je turecké úřady. Proto raději procházejí přes Elovo, které se nachází uprostřed lesa.

„Žádné problémy“

Gina vchází zpět do modré boudy. Už potřetí se nás ptá, zda něco nechceme. „Rádi tu vidíme cizince,“ říká. Ještě před chvílí parkovalo před jejím obchodem auto pohraniční stráže. Policisté se bez oficiálního pověření nevyjadřují. Neoficiálně však říkají, že tu žádné problémy nejsou. Nemají si nač stěžovat. Ptají se nás, zda něco víme o novém koordinačním centru v Elově, jehož otevření oznámil 17. září ministr vnitra. Usmívají se, když jim říkáme, že stavba by měla trvat 10 dní.

Gina se opírá o dveře obchodu. Přejeme jí hodně štěstí. Také se usmívá, vypadá, že si s námi povídala ráda. „To doufám, ale nevím, nevím,“ říká. Z odjíždějícího auta zahlédneme, jak si sedá zpět na židli a podpírá si rukou bradu.

Reakce

Bulharsko hranice neuzavře

Bulharský premiér Plamen Orešarski odmítl návrh uzavřít kvůli masivnímu přílivu syrských uprchlíků hranice mezi Bulharskem a Tureckem, píše bulharský zpravodajský portál Mediapool.bg. Během tří dnů, 20. - 23. září, hranici překročily téměř čtyři stovky lidí. Více než 4 000 lidí pobývá v bulharských sběrných táborech, zatímco 500 000 uprchlíků se v současné době nachází v Turecku. Úřady očekávají, že se počet uprchlíků na území Bulharska zvýší do konce roku na 10 000.

Vláda v Sofii chce žádat Evropskou unii o pomoc, aby problému mohla čelit. Podle premiéra už požádala o technickou pomoc, předtím než bude žádat o pomoc finanční. Odhaduje se, že bude potřeba 10 milionů leva (125 milionů eur) měsíčně jen na přímou pomoc poskytnutou uprchlíkům.