Vyberte si jazyk
V Bruggách se pořádá výstava současného umění střední a východní Evropy a Bruggané si ji nemohou nevšimnout: 13. října byl na na náměstí t’ Zand nafouknut a posléze vypuštěn více než 20 metrů dlouhý balón ve tvaru statného muže oděného v Adomově rouše. Jedná se o autoportrét Pawela Althamera, polského umělce, který tímto způsobem nabízí ochutnávku své výstavy.
Althamer není žádný kaskadér, nýbrž fanatický sochař, který stejně jako mnoho jeho kolegů často realizuje autoportréty. Znepokojuje jej odcizení a izolace jednotlivce v současném světě. Se svým Balónem se rovněž vysmívá velkým ambicím umělců a zároveň tím i trochu vyzývá publikum, vyvolává pobavené reakce a očekávané úsměšky („To má být umění?“). Althamerovo nápadné dílo není ojedinělým případem. Velké formáty, pozoruhodné efekty a šokující témata jsou v soudobém uměním běžnou záležitostí. „Gigantismus je pro současné umění charakteristický,“ uvádí Philip Van Cauteren, ředitel muzea současného umění S.M.A.K. v Gentu. „Současní umělci si musí své místo vybojovat ve stále rušivějším prostředí. Musí konkurovat všudypřítomným vyobrazováním od médií a reklamy až po dopad velkých měst a mrakodrapů.“
Vizuálně přesycená společnost
Aby byli v dnešní uspěchané společnosti, která je přesycená informacemi a vizuálními stimuly, slyšet, hledají vyobrazení, která vyvolávají silný dojem. Podle Van Cauterena není jejich hlavním cílem provokace. Ačkoliv používají pozoruhodné prostředky, jde jim především o to, aby se veřejnost zamyslela. Pro silný dojem s okamžitým efektem je třeba se vypravit do klidné vesnice Deurle u řeky Leie [ve Vlámsku]. V muzeu Dhondt-Dhaenens švýcarský umělec Thomas Hirschhorn uložil více než 2 miliony prázdných plechovek o obsahu 33 centilitrů. Společnost, která provádí jejich recyklací, do muzea navezla čtrnáct kamionů použitých plechovek. Procházka po této hoře odpadků – u vstupu dostanete pár pevných bot – je fascinujícím zážitkem. Hirschhorn připravil dráhu plnou překvapení. Too too – Much much, jak zní název tohoto výtvarného díla, se inspiroval krimipříběhem z jednoho švýcarského deníku. V jistém bytě, který jeho nájemce opustil po osmi letech, se našlo nepředstavitelné smetiště. Muž vypil denně 24 plechovek piva a nikdy nic nevyhodil.
A čistokrevní umělci
Reakce návštěvníků jsou většinou pozitivní. Během první poloviny minulého století vždy vyvolaly velký ohlas u veřejnosti výstavy, jako například surrealistů. V 90. letech zase často převládala podívaná, což lze zčásti připsat na vrub skupině New British Artists, mezi které patří i Damien Hirst, muž, který naložil kohouta do formaldehydu a rozřízl vejpůl krávu i s teletem. „Tím, co odlišuje umění od podívané je použití výtvarného jazyka,“ domnívá se kurátor gentské výstavy Hans Martens. „Hirschhorn, stejně jako Althamer jsou čistokrevní umělci. Když se podíváme na jejich díla, lze v nich najít záplavu významů a jemných detailů, což například o reklamních plakátech říci neumíme.“ Wim Delvoye má také svůj vlastní výtvarný jazyk. Od 20. října vystavuje v bruselském Bozar svou 17 metrů vysokou gotickou věž z oceli, kterou již představil v Benátkách a Paříži a která na ulici Royale poutá veškerou pozornost.
Muzea a umělecká centra mají z jeho děl radost. „Lákají pozornost veřejnosti a to je přesně to, co tyto instituce potřebují,“ říká Bart de Baere ředitel muzea současného umění Muhka v Antverpách. „V dnešní době politici podporují muzea, aby jela na plný plyn. To bezesporu přispívá k pořádání zajímavých výstav. Ale opravdoví umělci jako Hirschhorn, Althamer či Delvoye se tím nezabývají. Jdou svou vlastní cestou." Můžeme si klást otázku, zda ambiciózní díla jako Hirschhornova hora plechovek od konzerv mají nějaký význam. Josephu Beuysovi se [v roce 1982] podařilo vysadit v německém Kasselu 7 000 dubů poté, co na veřejné prostranství navezl 7 000 bloků čediče. Avšak takovéto konkrétní výsledky jsou spíše vzácností.
