Jsou to lidé seriózní a kompetentní, zvažují veškerá pro a proti a každý případ pečlivě prostudují, než se k němu vyjádří. Ekonomie je jejich slabůstkou. Tihle synové světla, kteří vstoupili do chrámu po dlouhém a pečlivém přijímacím procesu, toho o sobě mnoho neprozrazují. Jsou nátlakovou skupinou, přátelským spolkem shromažďujícím informace a vztahovou sítí vzájemné pomoci. Jsou to společníci a ctihodní mistři, jejichž posláním je „šířit ve světě pravdu přijatou v lóži“.

Jejich kritici obviňují evropskou síť vlivu utkanou americkou bankou Goldman Sachs (GS) z toho, že funguje jako zednářská lóže. Nový prezident Evropské centrální banky Mario Draghi, nově jmenovaný italský premiér Mario Monti a nový řecký ministerský předseda Lukas Papadimos jsou v různé míře totemickými postavami této pevně sevřené struktury.

První jmenovaný pracoval v letech 2002-2005 na postu evropského šéfa Goldman Sachs International, kde měl na starost „suverénní státy a podniky“, tedy oddělení, které krátce před jeho příchodem pomohlo Řecku zfalšovat účetnictví pomocí finančního nástroje zvaného cross-currency swap (křížová měnová výměna).

Druhý působil v bance Goldman Sachs od roku 2005 do svého jmenování do čela italské vlády jako mezinárodní poradce. Bance měl podle jejího vyjádření poskytovat poradenství „v evropských záležitostech a v zásadních otázkách světové veřejné politiky“. Úkolem Maria Montiho bylo „otevírat dveře“ a proniknout do samotného nitra evropské moci, kde měl hájit zájmy GS.

Třetí jmenovaný, Lukas Papadimos, pracoval v letech 1994-2002 jako guvernér řecké centrální banky. Z tohoto titulu sehrál ne zcela vyjasněnou roli ve falšování veřejného účetnictví, na němž se banka podílela. Správcem řeckého dluhu je Petros Christodulu, někdejší trader americké banky v Londýně.

Další dvě velká jména evropské sítě Goldman Sachs rovněž figurovala v době krize na čelních místech: bývalý člen představenstva Bundesbank a někdejší hlavní ekonom Evropské centrální banky Otmar Issing a Ir Peter Sutherland, generální šéf evropské pobočky Goldman Sachs International, který se v zákulisí podílel na záchraně Irska.

Jak tato síť věrných a dohazovačů vlastně vznikla? Ve Spojených státech tvoří magické pletivo banky její někdejší zaměstnanci, kteří se zcela oddali službě na nejvyšších postech státní správy. V Evropě vystupuje Goldman Sachs jako apoštol vztahového kapitalismu. Na rozdíl od svých konkurentů se ale banka nezajímá o diplomaty na odpočinku ani o vysoké státní či mezinárodní úředníky a ještě méně pak o bývalé premiéry nebo ministry financí. Goldman se zaměřuje přednostně na šéfy centrálních bank a bývalé komisaře EU.

Jejich hlavním úkolem je zcela legální sběr informací o připravovaných operacích nebo o úrokové politice centrálních bank. Banka své muže ráda umisťuje do vysokých funkcí, ale činí tak vždy nepozorovaně. Proto její vazalové při rozhovorech nebo oficiálních misích svůj vztah s bankou tají. Jakmile jsou na svém postu dobře usazeni, rozprávějí bývalí zaměstnanci GS se svými partnery o všem možném. Před osobnostmi takového ražení se jazyky snadno rozvazují. A tito lidé dokážou „cítit změny v povětří“, jak by se dalo lidově říct. Exkluzivní informace poté kolují v obchodních oddělení banky.

Bývalý výkonný ředitel Goldman Sachs v čele ECB, její někdejší dohazovač v čele italské vlády, člověk blízký bance u moci v Řecku: Podle svých odpůrců dnes banka disponuje skvělou pákou ve Frankfurtu, Římě a Aténách, která by se v těchto bouřlivých časech mohla hodit.

Nicméně ač se to nezdá, vláda Goldman Sachs v Evropě, která byla na vrcholu před a během finanční bouře v roce 2008, už má nejlepší léta za sebou. Dřívější pletivo úzkých vztahů, které udržovali bývalí osvědčení centrální bankéři, aby mohli tahat za nitky, už v dnešní době není příliš efektivní vzhledem k tomu, že politikům začala vadit nepopulárnost finančních expertů, jimž je připisována odpovědnost za krizi. V oblasti, kde mohla Goldman Sachs snadno rozvíjet svůj talent, proti ní série různých afér poštvala veřejnou moc. Seznam adres už ve složitém a technicky vyspělém finančním světě, v němž se pohybuje nová generace podnikatelů s menším respektem k establishmentu, zkrátka nestačí. Manažeři evropských podniků, kteří se vydali dobýt svět, se od křížových tažení zástupců světa vysokých financí stylu GS postupně osvobodili. Pod vlivem snah o valorizaci akcionáře, požadavků na transparentnost a aktivity mocenské protiváhy (média, nevládní organizace, institucionální investoři) se „účinky sítě“ oslabují.