Vyberte si jazyk
V kapitole 11 knihy Genesis se říká, že kdysi byla „celá země jednotná v jazycích i řeči“. V období po Noemově potopě se přeživší rozhodli oslavit svou šťastnou záchranu časem prověřeným způsobem: triumfální architekturou. „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi,“ takto Bible vyjadřuje jejich úsilí. „Tak si učiníme jméno,“ řekly děti Noemovi, „a nebudeme rozptýleni po celé zemi“.
Ani náhodou. Podle Starého zákona se nutkání lidstva najít si společný záměr Všemohoucímu moc nelíbí. A tak byla myšlenka, by se že muži a ženy měli vyrovnat bohům, od začátku propadákem a tento projekt odsouzený k neúspěchu se nazýval Babylon. „Hospodin zmátl jejich řeč, aby si navzájem nerozuměli“. A k tomu všemu ještě ty různými jazyky mluvící lidi rozehnal po celé zemi.
Pozemšťané mluví jednou řečí
Na počátku 21. století zůstává svět i nadále mozaikou více než 5000 rozlišných a soupeřících jazyků. Nicméně vyhlídky těch, kdo ještě pořád sní o obnovení univerzálního jazyka, nikdy nebyly lepší: 2011 byl pro umění překladu mimořádným rokem. Mohla by snad být babylonská věž znovu postavena?
Mnoho jazykovědců nyní přijímá průkopnický názor Noama Chomského, že bez ohledu na vzájemně nesrozumitelný slovník „mluví pozemšťané jednou řečí“ – fakt, který by podle Chomského postřehu byl pro návštěvu z Marsu očividný.
Díky moci globálních médií tu více než kdy jindy existuje trh pro přeloženou literaturu, kdy výchozím jazykem je britská nebo americká angličtina. Takové verze se originálu mohou podobat asi jako rub tureckého koberce líci, ale zdá se, že to nijak nesnižuje jejich přitažlivost.
Záliba v „zahraniční beletrii“ – jako je třeba trilogie Milénium Stiega Larssona nebo 1Q84 Haruki Murakamiho – podporuje v poslední době v USA trend, který povzbuzuje nacházení nových čtenářů mezinárodních literárních superhvězd, jako jsou Umberto Eco, Roberto Bolaño a Péter Nádas. Od osmdesátých let minulého století, kdy se romány Milana Kundery, Gabriela Garcíi Márqueze a Mario Vargase Llosy staly mezinárodními bestselery, se tu taková snaha přinášet na literární trh překlady beletrie neobjevila.
V Japonsku jsou překladatelé jako rockové hvězdy
Nová vydání Tolstého Vojny a míru, Flaubertovy Paní Bovaryové a Proustova Hledání ztraceného času přivedly přepracované překladatele, jinak plaché to plemeno, do světla reflektorů. David Bellos, jehož nová kniha Is That A Fish In Your Ear? Translation and the Meaning of Everything (To ve vašem uchu je ryba? Překlady a význam všeho) vyšla letos na podzim, uvádí, že například v Japonsku jsou „překladatelé jako rockové hvězdy“ a mají dokonce svou vlastní knihu klepů o nich jako o celebritách, která se jmenuje Základy života překladatelů.
Tento globální nárůst čtenářstva nové beletrie by byl nemyslitelný bez jedné pozoruhodné statistiky. Podle Britské rady a řady dalších spolehlivých zdrojů asi polovina světové populace, to jest 3,5 miliard lidí, do různé míry ovládá nebo je alespoň seznámeno s „trochou angličtiny“. Poprvé v historii lidstva se tak stalo, že v jednom jazyce lze komunikovat a rozumět mu prakticky kdekoli na světě.
Google směřuje k revoluci
Tento jedinečný jazykový fenomén je podporován impozantní mocí globálních médií. Lindsey Hilsumová, zahraniční redaktorka televizní stanice Channel 4 News, popisuje, jak se v Tripolisu ptala na význam jakéhosi arabského nápisu sprejem nastříkaného na zdi. Dostalo se jí překladu, který byl až komicky dvojsmyslnou úlitbou mísení kultur: „Kaddáfí, jsi nejslabším článkem. Sbohem.“
Není tedy překvapující, vzhledem k rozšiřujícím se obzorům, že Google stojí v čele snah, které už co do rozsahu a techniky překladu přecházejí v revoluci. Google řeší tento ryze lidský problém pomocí počítače, který se blíží svatému grálu umělé inteligence a je schopen překládat „přirozený jazyk“.
Google Translate prochází ohromné množství přeložených materiálů a využívá pravidel pravděpodobnosti k odvození nejpravděpodobnějšího významu na základě kontextu. Čerpá při tom z databáze několika biliónů slov, které přebírá ze souhrnných dokumentů OSN, románů o Harry Potterovi, zpráv v tisku i mezipodnikových oběžníků.
Každý překlad odráží soudobý společenský a kulturní kontext
Sen o skutečně univerzálním jazyku nakonec stejně závisí na dokonalém překladu. Kromě ponaučení z Babylonu nabízí historie samotné Bible rovněž další varovné příběhy, zvláště v tomto roce, kdy slavíme čtyřsté výročí překladu krále Jakuba, této katedrály jazyka. Výročí je důvodem k oslavám, ale i k zamyšlení nad tím, zda se vůbec kdy dá dosáhnout ideální nebo konečné verze takového díla. Nereflektuje snad nutně každý nový překlad společenský a kulturní kontext, ve kterém překladatel pracuje?
Osud dalších překladů Bible do angličtiny ilustruje základní problém, kterak text přeložit nadčasově, když jazyk sám se neustále mění. Příznivci Bible krále Jakuba, jejíž překlad pochází z doby Shakespearovy, s úděsem poukazují na některé absurdní modernizované překlady. Nová anglická bible například nahrazuje „vlka v rouše beránčím“ slovy hodnými Monty Pythonů: „Muži převlečení za ovce“.
A tak přes rok překladatelského rozkvětu a zásadních technických průlomů ve způsobu, jakým si navzájem rozumíme, to určitě není poslední z Wittgensteinových věčných jazykových her. V mnoha jazycích po celém světě bude Google Translate muset vyřešit lokální verze Frankfurterova hlavolamu. Nejedná se o nějaký těžko srozumitelný německý jazykový problém, ale o řešení jednoduché otázky. Jak přeložit „hot dog“ – jedná se o párek v rohlíku, nebo o štěnata?
