Řecko je jediným známým příkladem země, která žije v bankrotu již ode dne svého vzniku. Kdyby Francie nebo Anglie setrvaly v obdobné situaci byť jen jediný rok, byli bychom svědky strašlivých katastrof. Řecko žilo s bankrotem v míru více než dvacet let. Všechny jeho státní rozpočty od prvního po poslední vykazují schodek.
Když v civilizovaném státě nestačí příjmy rozpočtu na pokrytí výdajů, řeší se situace formou vnitrostátní půjčky. To je způsob, po němž řecká vláda nikdy nesáhla a po němž by stejně sahala bezúspěšně. K tomu, aby si Řecko mohlo půjčit v zahraničí, bylo zapotřebí, aby se za jeho solventnost zaručily jeho ochranitelské mocnosti. Příjmy plynoucí z této půjčky vláda vyplýtvala, aniž by to zemi přineslo jakékoliv ovoce. Jakmile byly peníze utraceny, bylo nutné, aby se ručitelé, z čiré blahovůle, ujali obsluhy dluhu. Řecko ho nemohlo splácet ani náhodou.
**Přečtěte si celý článek o Frankfurter Allgemeine Zeitung**.
Inventář
Stále neexistující stát
Tvrzení Edmonda Abouta jsou aktuální i v dnešní době, domnívá se list Die Zeit, který poukazuje na nedostatečnou komunikaci uvnitř řecké vlády a nesmyslný počet státních úředníků v zastaralém státě.
Bruselské orgány se budou zemi marně pokoušet zachránit, píše Die Zeit. Dokud Řecko nevybuduje skutečně moderní strukturu státu, budou všechny reformy zbytečné a neefektivní.
Pojem *„výstavba státu*“ (State buiding) známe především z regionů zmrzačených válkou. Dnes se týká i jedné ze zemí Evropské unie. Protože stát, který chceme chránit před hrozícím bankrotem, neexistuje.