Zprava doleva: Božidar Delić, Borislav Stefanovič a Vuk Jeremič.

Mušketýři nového Srbska

Obrátit list za Miloševičovou érou a jít cestou EU – taková je politická tendence, kterou v Bělehradě ztělesňují tři politici: Vuk Jeremič, Božidar Delič a Borislav Stefanovič. Co mají společného? Jsou mladí, ambiciózní a prošli západním vzdělávacím systémem.

Zveřejněno dne 6 března 2012 v 15:34
Zprava doleva: Božidar Delić, Borislav Stefanovič a Vuk Jeremič.

Zadržení válečných zločinců, usmíření se sousedy, uvolnění vztahů s Prištinou… Srbsko na mezinárodní scéně boduje. Dnes tato země, na niž se ještě před deseti lety pohlíželo jako na vyděděnce, získala status kandidátské země na členství v Evropské unii. „Toto tak dlouho očekávané uznání je výsledkem úsilí nové generace politiků, která se chopila diplomacie země s cílem obrátit jednou pro vždy list za Slobodanem Miloševičem,“ domnívá se jeden západní pozorovatel. Třem příslušníkům této generace – Vuku Jeremičovi, Božidaru Deličovi a Borislavu Stefanovičovi – se nyní daří něco, co bylo dlouho považováno za věc nemožnou: otevřít Srbsku dveře EU a přitom v ničem, anebo takřka v ničem nepolevit v otázce Kosova.

Ministrem zahraničních věcí v 31 letech? V Srbsku to možné je. Vuk Jeremič (1975) je přitom čistým produktem anglosaské školy. Vystudoval Kennedy School of Government, americké semeniště budoucích politických představitelů. A s americkou efektivitou také hájil nekompromisní postoj Srbska vůči Kosovu. Jakožto nacionalista s prozápadními postoji je sám ztělesněním složité diplomatické partie, kterou se Srbsko snaží uhrát od vyhlášení nezávislosti své bývalé provincie v roce 2008. A která odhaluje i Jeremičovy meze. Coby politik příliš nekompromisní, neřkuli arogantní byl v roce 2010 „přeorientován“ novým směrem, který se ukázal být mnohem přínosnější: měl přesvědčovat doposud nerozhodnuté země, aby neuznaly Kosovo. Od Kalkaty přes Mexiko až po Teherán k velké nelibosti svých amerických přátel úspěšně znovu aktivoval někdejší jugoslávské sítě.

Čistý produkt západního vzdělání

Božidara Deliče, srbského vicepremiéra pro evropskou integraci, dělí od jeho mladšího kolegy Vuka deset let, oba muže ale spojuje excelentní profesní dráha. „Boža“ začal kariéru ve Francii. Malý Jugoslávec, který přicestoval do Francie v deseti letech bez znalosti francouzštiny, prošel těmi nejprestižnějšími školami: lyceem Ludvíka Velikého, Sciences Po [institut politických věd], HEC [vysoká obchodní škola]… Uznávaný francouzsko-srbský ekonom s výřečností yuppieho [úspěšný mladý profesionál] pendluje mezi soukromým sektorem a poradenskými posty.

Od roku 2007 pracuje po boku prezidenta Tadiče a jeho jediným cílem je Evropa. Je taktnější než Jeremič a dokáže Evropany přesvědčit, že „připojit Kosovo k Evropě znamená nahrávat srbským extremistům“. Sám je posedlý něčím jiným: chce dát zapomenout na Slobodana Miloševiče. V tomto ohledu dokáže být Delić, považovaný svým okolím za „báječného“ člověka, velice strohý. „Váš problém tkví v tom, že na Srbsko nadále pohlížíte prizmatem minulosti. I se mnou mluvíte, jako bych byl Miloševič,“ hřímal ještě před pár měsíci s prstem hrozivě namířeným proti nám.

Newsletter v češtině

Noví srbští političtí představitelé jsou si v mnohém podobní: jsou ambiciózní, kosmopolitní a nechybí jim sebevědomí. Spojuje je i bezmezná věrnost jejich politickému učiteli a rádci, prezidentu Borisi Tadičovi. Tadič právě tím, že hraje zároveň na jejich přednosti a nedostatky, dokázal úspěšně zvládnout proces sbližování s Evropou.

Borko, Boža a Vuk

V létě roku 2011 dala německá kancléřka Srbům na srozuměnou, že cesta do EU „vede přes Prištinu“. Prezident Tadič v tu chvíli vytáhl třetího žolíka, Borislava Stefanoviče (37 let), který dostal na starost přímé vyjednávání s Albánci o podmínkách „technické spolupráce“. Byl to on, kdo z Prištiny minulý týden vydobyl dohodu o vzájemné spolupráci, která podle všeobecného mínění otevřela Srbsku cestu do EU.

Srbsko vděčí za své diplomatické úspěchy rovněž slabosti svých protivníků, kterým chybí politická elita hodná tohoto jména. Ztělesněním této „asymetrie“ je sám kosovský premiér Hashim Thaçi, kterého Rady Evropy obvinila z účasti na obchodu s lidskými orgány během války v roce 1999. „Jsou to různé světy,“ uznává jeden evropský vyjednavač. „Byl to nejnáročnější den mého života,“ říká Borislav Stefanovič v souvislosti s vyjednávacím maratonem, který vedl s Prištinou. Srbská média píšou o tom, jak moc se někdejšímu washingtonskému diplomatovi vryly vrásky do tváře od chvíle, kdy zastává zmíněný post, a nikoliv bez emocí ho stále nazývají „Borko“. Ještě před několika lety hrál tento mladý muž na basovou kytaru v punkové skupině „Generace bez budoucnosti“. V názvu skupiny se jistě zhlédl nejeden mladý Srb. To ale bylo předtím, než se „Borko“, „Boža“ a Vuk objevili na jiné scéně – na scéně nového Srbska.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma