Vyberte si jazyk
Politika je kruté povolání. Často se v něm střídají vítězství a prohry, stejně jako triumf a pád. Občas lze o všechno přijít v pouhých několika týdnech. Poslední aktuální příklad: německá kancléřka Angela Merkelová. Na konci března byla ještě královnou Evropy. Vévodila jarnímu summitu v Bruselu. Diktovala si podmínky, zatímco se dojednávaly základy souboru opatření na záchranu Řecka, které se ocitlo v tísni. Podle Merkelové bylo třeba hlavně nic nedělat. A ostatní státy se s tím měly smířit.
O šest týdnů později se zdá být bývalá panovnice zcela odzbrojena. Její patrnost k ničemu nevedla. Rez nahlodala její moc jak vnitřní, tak i evropskou. Když se minulý víkend země Evropské unie ze dne na den dohodly na nouzovém plánu na záchranu eura, převzala žezlo Francie v úzké spolupráci s Itálií a dalšími středomořskými státy.
Více francouzská, méně německá
Tyto nedávné události jsou znamením rozkolu. Finanční krize a opatření na záchranu eura otřesou Evropskou unií od samých základů. Unie bude více francouzská a méně německá. A to nejen proto, že se francouzský prezident Nicolas Sarkozy dokázal prosadit do vedení krize jako člověk s dlouhodobější vizí, který dokáže řídit krizi, zatímco Merkelová byla ještě myšlenkami u německých zemských voleb [v Severním Porýní-Vestfálsku 9. května]. V budoucnu se bude evropská politika dělat po francouzsku. A podobně tomu bude i s metodami a také s institucemi.
Na konci minulého týdne Němci jako mávnutím proutku přenechali jiným místo, které až donedávna považovali za svaté. Nyní se věci odehrávají tak, jak si přeje Paříž. Stabilizační pakt, výplod Německa, je ve své současné podobě dobrý leda tak na výhoz. V současnosti totiž stabilitu jednotné měny nezaručuje pakt, ale 110miliardový plán a fond v hodnotě 750 miliard určený pro další potenciální státy v nouzi. Rovněž de facto odzvonilo zákazu finanční záchrany ostatních. V posledních měsících se Němci tímto ustanovením oháněli jako monstrancí ve snaze vyhnout se případným stížnostem Karlsruhe[sídlo německého ústavního soudu]. Francouze nic takového ani nenapadlo. A nakonec jsou to oni, kdo se prosadil.
Zapomeňte na nezávislost ECB
Sarkozy se přiblížil svému cíli: ekonomické vládě sestavené z šestnácti členů eurozóny. Právě tato skupina se minulý víkend usnesla na klíčových rozhodnutích. Evropská komise byla odsunuta do řad vykonavatelů rozkazu. Je tu nicméně jeden důležitý bod: všechny země eurozóny pomalu začínají chápat, že od nynějška už nic nepůjde bez schopného politického vedení a výrazného posílení hospodářské spolupráce mezi partnery. Němci byli až doposud k takové rétorice hluší. Evropa bude mít nyní ekonomickou vládu, ať už oficiální, či nikoliv. Unie nemá na výběr, pokud chce napravit chyby v koncepci své měny.
Rovněž tak zvítězila i francouzská vize Evropské centrální banky. ECB, vytvořená podle německého modelu Bundesbanky coby nezávislá instituce, se najednou nechala zavleknout do víkendové dohody v Bruselu. Sdělila, že je připravena v naléhavých případech odkoupit dluh států nacházejících se na pokraji bankrotu. Její nezávislost už je pouhou vzpomínkou. Z centrální banky se stal vykonavatel rozhodnutí politických orgánů. To je nejen věc nevídaná, ale přímo revoluční.
Nebuďme naivní. Nesmíme si myslet, že německá vize zase nabude vrchu a uvede věci do pořádku, jen co se burzy uklidní a finanční krize bude za námi. Jediný týden stačil k tomu, aby evropská tabu padla jedno po druhém. Jakmile evropští partneři začnou přemýšlet o důsledcích krize eura a vymezovat v měnové unii nová herní pravidla, budou mít Němci velice delikátní postavení. Jejich evropský model ve zkoušce neuspěl. Důkaz toho předložili oni sami, když vyslovili souhlas s rozsáhlým plánem na záchranu evropské měny.
