Energetika figuruje na významném místě oficiálního programu evropského summitu, který se bude konat 22. května. O důvod víc, proč tam být slyšen. Právě takovou strategii přijaly všechny velké energetické společnosti Starého kontinentu, které budou projednou postupovat vůči Komisi jednotně.

Jejich poselství je jasné: zabezpečení dodávek energie je v Evropě v ohrožení. V Bruselu budou volat o pomoc. Příčin této krize je celá řada: drastické omezení investic do velkých infrastrukturních projektů, neexistence jasně daného právního rámce, malá váha společné energetické politiky... „Došlo zkrátka ke zcela zřejmé ztrátě přehlednosti. Dokonce i průmysloví giganti potřebují určitý počet signálů, kterých se jim dnes nedostává,“ upozorňuje nejmenovaný odborník na energetiku.

Tito giganti jsou ještě napjatější z důvodu celé řady dalších problémů: hodnota jejich akcií na burzách klesá, zadlužení přesáhlo podle investorů přijatelné limity – což je nutí k velkým výprodejům aktiv – a těžkou zkouškou prochází i jejich průmyslové vybavení: řada elektráren bude muset být kvůli nedostatečné rentabilitě buď uzavřena, anebo zakonzervována.

Německý paradox

V posledním případě se jedná nejčastěji o paroplynové elektrárny (CCPP – combined cycle power plant), které se staly obětí boomu severoamerického břidlicového plynu. Nejenže je plyn dnes v zámoří čtyřikrát levnější než v Evropě, ale díky tomuto novému zdroji mohou Spojené státy vyvážet obrovské množství hnědého uhlí. To pohání elektrárny mnohem levněji než zemní plyn v případě paroplynových elektráren, které jsou nuceny přerušit výrobu.

„A výsledek? Podívejme se na jeden paradox. Země jako Německo nikdy tolik nevyužívala kapacitu hnědouhelných elektráren a zároveň nikdy tak štědře nefinancovala zelené zdroje energie,“ shrnuje manažer jedné velké evropské firmy. Rozhodně to ovšem není tak, že by se překotný rozvoj zelených zdrojů energie setkával jen se samým souhlasem. Tepelné elektrárny (na plyn či uhlí) jsou nezbytné pro vyvážení výkyvů dodávek z fotovoltaických a větrných zdrojů. Avšak v Německu dosáhla výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů energie takového objemu, že investice do klasických elektráren, které jsou sice potřebné, ale nesmírně nákladné, se už nevyplatí. Této slepé uličky se obávají všechny elektrárenské a plynárenské společnosti.

Ve svém vzkazu, který tyto společnosti tento týden předají písemně i ústně Komisi, se budou dožadovat pozorného sledování financování energetiky: především jde o to, aby systém dotací pro obnovitelné zdroje nepřispěl k pokřivení konkurence mezi jednotlivými státy. Energetičtí giganti dále žádají, aby byl trh s emisemi – především s emisními povolenkami – čitelnější, méně nákladný a efektivnější. Chtějí, aby se konečně dostalo podpory investicím do výrobních prostředků schopných uspokojit poptávku během špičky.

EU bere břidlicový plyn na milost

Kromě těchto velkých otázek se každý členský stát – a to není o nic menší problém – zaměřuje na oblasti, na nichž má zvláštní zájem. V Německu jsou to rozvodné sítě, které mají propojit sever a východ země, kde elektřina proudí z větrných farem a solárních panelů, na jih a západ, kde se nacházejí velké továrny, které konzumují obrovské množství energie. Tyto sítě jsou zásadní pro úspěch energetického přechodu. Země se totiž rozhodla odstavit do roku 2022 všechny jaderné elektrárny a zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na 40 %.

Podle plánů spolkové vlády se musí do roku 2022 provést optimalizace 4 000 kilometrů elektrického vedení a 1 700 kilometrů elektrických „dálnic“. Berlín by se chtěl se svými evropskými sousedy o náklady na rozvoj sítí pro obnovitelné zdroje na kontinentu podělit.

Německo se ostatně ve snaze pojistit svou energetickou bezpečnost a stabilitu cen energií začíná klonit i k těžbě břidlicového plynu. Kancléřka Angela Merkelová by měla s uspokojením kvitovat, že Evropská komise v předzávěru ke středečnímu summitu poprvé zmiňuje možnost „systematičtějšího“ využití „domácích“ zdrojů energie, což je bruselské kódové označení pro břidlicový plyn.

I když se nikde nepíše, že je třeba prozkoumat potenciál břidlicového plynu členských států, který je pro Francii tabu, v Bruselu se tato brána pootevírá. Jedná se tak o další sporný bod v už tak spletité problematice energetického sektoru.