Společné lidské hodnoty jsou smyslem EU. Mír, osobní svoboda, odpor proti násilí, umění kompromisu, právní stát... To jsou hodnoty, které přes chaotickou situaci, v níž se Evropa právě nachází, nejsou vidět.

Ale ani tento politický chaos nezastínil svobodnou vůli, kterou projevují Evropané, a to konkrétně žít v míru podle společných pravidel, která garantují mír a lidská práva. Že to zní jako žvanění?

Vzpomeňme si jak Chorvatsko žilo až doposud? Jak jsme žili za Rakouska-Uherska? Chorvati měli menší rozhodovací pravomoc, jako tomu bylo ostatně i v dobách Jugoslávie. To, co se tvářilo jako demokracie, nebylo nic jiného než prosrbský policejní stát. A jak vypadal Nezávislý stát Chorvatsko (NDH), který existoval v letech 1941 – 1945? Byl to stát založený na genocidě (Židů, Srbů, Romů a komunistů), rasismu a šovisnismu.

Bolestivá minulost

Co říct o Socialistické federativní republice Jugoslávie? Oficiálně to byl federální stát, ale ve skutečnosti „lehčí” forma komunistické diktatury, země bez svobody projevu a bez svobody žít dle svého vlastního rozhodnutí. A Tudjmanovo Chorvatsko [1989-1999]? Oficiálně demokratická země byla ve skutečnosti národní „demokratúrou", státem drancovaným vlastními občany, kteří zakrývali zločiny a byli tolerantí k nenávistným projevům. Žádný z těch států neměl ve své principu mír a lidská práva.

Pro členy EU jsou to základní kameny. Evropská unie je prvním politickým společenstvím, kterému se podařilo otevřít hranice, a smířit a sjednotit demokratické státy s cílem vytvořit společný ideál založený na svobodě jednotlivce a mezinárodním míru.

Stačí si jen vzpomenout, co se dělo na Balkáně v 90. letech, a srovnat to s tím, co se v tu samou dobu odehrávalo v Evropě, abychom si uvědomili, že Chorvatsko udělalo dobré rozhodnutí.

Z tohoto důvodu je nutné, abychom se neohlíželi jen na naše peněženky. Chudoba nás ohrožuje, nezávisle na EU. Pakliže by Chorvatsko zůstalo mimo EU, bylo by to ještě horší. Paradoxně bude méně závislé na EU, bude-li jejím členem. Poučení ze sporu o Piranský záliv je toho nejlepším důkazem.

Nejsou to peníze, ale mír a svoboda, které mají navrh. Václav Havel, který tak dobře uměl čelit nemožným výzvám politiky, prohlásil: „Evropu není možné zredukovat na cenu za pytel brambor.‟ Tahle věta naplňuje svůj význam právě na Balkáně, kde nikdy nebylo zvykem trvat na hodnotách. Můžeme to chápat tak, že jsme se příliš často cítili podvedeni. Myšlenky tu často posloužily k obelhání lidí.

Obnova státu

Nyní máme konečně šanci to změnit. Tím, že přijmeme pravidla EU, vědomě odmítáme, že si budeme dělat, co chceme. Musíme mít dostatek sebedůvěry k tomu, abychom si sami zavedli hodnoty, které chceme vyznávat. V budoucnu už nikdo nebude moct vést válku a předstírat, že je to pro dobro národa.

Už nikdo nebude moct tajit zločiny s tím, že je to tak lepší. Už nikdo nebude moct založit svou politiku na tom, že „jeho žena není ani Srbka, ani židovka‟, [Tudjmanovo prohlášení]. A hlavně už nikdo nebude moct měnit pravidla, jak se mu zlíbí, což je právě to, co začíná chápat [chorvatský premiér] Milanović.

Od teď víme, co je přijatelné, a co už není. Proto se v tomto důležitém a slavnostním okamžiku můžeme nechávat unášet nadšením, zůstávajících na strážných věžích.

Vzpomeňme si na báseň plnou melancholie od velkého básníka Ivana Lovrenoviće, který v roce 2004 při slavnostním otevření Starého mostu v Mostaru napsal: „Zatímco vlaštovky poletují pod oblouky mostu a hrají si s větrem, připíjim na ostré a dobré pití: Tady nás máte.‟