EU-Izrael: Zmrazení finanční podpory otřese mírovým procesem

Palestinští demonstranti přelézají izraelskou zeď u židovské osady Hašmonaim na Západním břehu Jordánu.
Palestinští demonstranti přelézají izraelskou zeď u židovské osady Hašmonaim na Západním břehu Jordánu.
19 červenec 2013 – The Jerusalem Post (Jérusalem)

Rozhodnutí Evropské unie zastavit finanční podporu izraelských institucí, které sídlí na územích zabraných během války v roce 1967, je absurdní, přehlíží spletitost stávající situace a nepřispěje k míru v regionu. To tvrdí ve svém redakčním komentáři deník The Jerusalem Post.

Co to jenom Evropskou unii napadlo přijímat strategii, která znamená pozastavení veškerých grantů, cen a jiných „finančních nástrojů“ pro výzkumná a vývojová centra, technologické společnosti, akademické instituce a další firmy a instituce, které leží za linií ustavenou dohodou o příměří z roku 1949? Unie se pokusila své rozhodnutí prezentovat jako, slovy jednoho z jejích představitelů, pouhou snahu „hodit pravidla hry na papír“. Musela si ale být dobře vědoma dopadů, které bude mít snaha uplatňovat v praxi pozice zcela odtržené od reality.

Diplomatický zpravodaj deníku The Jerusalem Post Herb Keinon poukázal na skutečnost, že dokument, ve kterém jsou tyto zásady obsaženy, „otevírá nikoliv jen cestu ale přímo dálnici k penalizaci izraelských institucí, které sídlí uvnitř hranic ustavených v roce 1967 a provozují činnost za tzv. zelenou linií [která byla až do války v roce 1967 státní hranicí].“

Evropané proto nyní nejenže přestanou izraelské instituce, které sídlí nebo obchodují za hranicí z roku 1949, finančně podporovat a spolupracovat s nimi, ale zároveň budou požadovat, aby všechny budoucí úmluvy mezi Izraelem a EU obsahovaly ustanovení, podle kterého Izrael uznává pozici EU, že žádná z území za zelenou linií není jeho součástí.

Některá místa v jeruzalémském Starém městě, například Zeď nářků, která je pro židovské náboženství posvátným místem, by tak musela být uznána za území, které Izraeli nepatří.

Jednostranný postup

Absurditě evropského přístupu a naprosté neschopnosti rozeznávat demografické či náboženské rozdíly – když i Palestinci ve svých prohlášení uznávají, že mnohé židovské čtvrti, které byly po roce 1967 v Jeruzalémě postaveny, by zde měly zůstat – nasazuje korunu zařazení Golanských výšin mezi území, která Izrael údajně nelegálně „okupuje“.

Evropané si jsou jistě dobře vědomi chaosu, který momentálně vládne v Sýrii, i skutečnosti, že neexistuje žádná zodpovědná vláda, které by Golanské výšiny šlo vrátit. Proč se ale při pohledu na anarchii řádící v Sýrii domnívají, že Izrael by měl být trestán za to, že se snaží uhájit si území, která mu padla do rukou, když se bránil proti útoku spojených armád Jordánska, Egypta a Sýrie, a udržet na nich pořádek?

Situace se v mnohém neliší ani na Západním břehu Jordánu. Komu by měl podle našeho názoru Izrael toto území „vrátit“? Palestinské vedení je rozpolceno mezi přívržence hnutí Hamas, jehož cílem je zničit Izrael včetně jeho podoby před rokem 1967, a Palestinskou autonomii ovládanou organizací Fatah, která postrádá demokratickou legitimitu (prezidentské volby se měly konat už v roce 2009), odmítá přímo vyjednávat bez předem stanovených podmínek a dál pohlíží na města na izraelské straně zelené linie, jako jsou Jaffa nebo Akkon, jako na integrální součást budoucího Palestinského státu.

Za to, že se jednání o řešení situace obou států ocitla ve slepé uličce, nesou Palestinci velkou odpovědnost. A při pohledu na způsob, jakým se Palestinská autonomie chová k palestinským novinářům, jak tvrdě potírá jakýkoliv nesouhlas a jak je hluboce zkorumpovaná, je těžké věřit, že by palestinský stát zaručoval základní lidská práva. EU by se proto měla přinejmenším vyhnout jednostrannému postupu proti kterékoliv ze znepřátelených stran a uznat, že problémy jsou mnohem komplikovanější.

Nezodpovědné sankce

Ačkoliv na straně Izraele i Palestinců lze pozorovat novou vůli pokračovat v jednáních, které zároveň nadšeně podporuje Liga arabských států, nátlak EU na Izrael mírovým jednáním nepomůže.

Lze rozumět tomu, že politici v mnoha evropských státech čelí tlaku ze strany rostoucí a stále asertivnější a radikalizované muslimské populace i dalších antisionistických skupin, které požadují tvrdší postoj vůči Izraeli. Pokud bude ale palestinská neústupnost odměňována tím, že Evropa bude na Izrael víc tlačit, výsledkem bude pouze větší zatvrzelost.

Proč vyjednávat a dělat bolestné kompromisy, když se mezinárodní tlak soustřeďuje pouze na Izrael? Prezident Šimon Peres, který má s mírovými jednáními hluboké zkušenosti, si je potenciálně kontraproduktivního dopadu sankcí EU plně vědom.

„Nezavádějte nezodpovědné sankce, které mírový proces poškodí,“ varoval představitele EU. „Jde o složité a citlivé problémy – neukvapujte se. Prioritou musí být mír. Dejte mu šanci, jinak by vaše rozhodnutí mohlo vést k další krizi v regionu.“

Moudrá slova.

Překlad: Kristina Valendinová

Factual or translation error? Tell us.