Vyberte si jazyk
Před dvěma měsíci opustil Ivan Borisov Bulharsko, kde pracoval jako operátor v cestovní kanceláři a přes léto prováděl turisty po černomořských letoviscích, a vydal se na anglický venkov v Herefordshire. Podobně jako tisíce dalších sezónních pracovníků, kteří sem každoročně přijíždějí, věřil i pan Borisov, který měl v Bulharsku stálé zaměstnání a hovoří pěti jazyky, že výdělek za letní práci na ovocnářské farmě mu vykompenzuje šestiměsíční odloučení od ženy Miry a novorozeného děťátka.
Teď ale sedmadvacetiletý muž sedí v hospodě tudorovského stylu na předměstí Leominsteru se 7,62 librami (8,85 euro), které mu měly vydržet do příští výplaty, což je za čtyři dny.
„Peníze, které tu vyděláme, nestojí ani za to, aby člověk ráno vstával,“ říká a přitom se dívá na své nehty se zadřenou hlínou. „Nedá se tu nic ušetřit, takže ani nemohu poslat nějaké peníze domů ženě. Když s ní mluvím, tak říkám, že je všechno v pořádku, abych ji neděsil.“
V Bulharsku přátelé pana Borisova ujišťovali, že si vydělá tisíce liber, na které by si doma ve Varně nepřišel nikdy. Samozřejmě bude muset pracovat tvrdě, osm hodin denně pět dní v týdnu. Ve skutečnosti je ale rád, když se mu podaří při osmnácti hodinách týdně vydělat něco málo přes 45 liber (52 euro), což dělá v přepočtu 2,50 liber (2,90 euro) za hodinu. „Cítím se jako otrok,“ stěžuje si. „Rád bych se vrátil do Bulharska, ale kde seženu peníze na zpáteční letenku?“
Důvodem jeho nízkého výdělku je to, že společnost S&A Produce, která ho zaměstnala a která patří k největším producentům ovoce ve Velké Británii a zásobuje i renomované obchodní řetězce, jako jsou Tesco nebo Sainsbury’s, ho nechává jen výjimečně pracovat déle než čtyři dny v týdnu a čtyři hodiny denně. Navíc mu z jeho týdenní mzdy sráží přibližně polovinu za různé poplatky, do nichž je zahrnuto ubytování v montované stavbě se třemi dalšími dělníky, přístup na internet, který funguje jen zřídkakdy, a zvláštní poplatek ve výši 35 liber (40,60 euro) na pokrytí „sociální péče“ a dopravy.
Přesně tento typ práce, kterou vykonává pan Borisov a za kterou člověk dostává minimální plat ve výši 5,74 liber (6,66 euro) za hodinu, patří k těm, které mají Britové už dlouho tendenci přenechávat přistěhovalcům z východní Evropy. Letos jich do Spojeného království přicestovalo na 21 000, a to v rámci Programu sezónních zemědělských pracovníků, který jim umožňuje pracovat na dané farmě po dobu šesti měsíců. Tím, že jsou ochotni pracovat za směšně nízký plat, zůstává i cena ovoce pro britské spotřebitele nízká.
Už dva měsíce nazývá pan Borisov a jeho kamarád Andrei domovem malou montovanou budovu v provizorním táboře na okraji vesnice Brierley. V době největší sklizně bydlí v táboře tisíc osob. V Mardenu, který leží asi deset kilometrů na jih od Leominsteru, bydlí pospolu i 1 400 lidí, většinou Rumunů a Bulharů, kteří na rozdíl od jiných východních Evropanů mají pouze časově omezená pracovní povolení a nesmějí měnit zaměstnání.
Sezónní dělníci, s nimiž hovořil The Independent, si stěžovali, že mnohé z „kabin“, v nichž tady žijí a které měří sotva víc než tři krát šest metrů, obývají až čtyři osoby a je v nich horko k zalknutí. V karavanech jinak bydlí dělníci po sedmi. Podle informací S&A Group je ale v táboře pouze dvacet takových kabin, v nichž bydlí čtyři osoby, a to ještě proto, že chtěly bydlet spolu.
Pracovní den obvykle začíná velmi brzy ráno. Autobusy odvážejí zaměstnance na jahodová pole schovaná pod polytunely, tedy plastovými skleníky. Práce je tvrdá, ale dělníkům vadí daleko víc to, že nemohou pracovat déle než čtyři hodiny denně. Nemohou tudíž nic našetřit a přes den nemají co dělat. Mnozí se scházejí v centru Leominsteru, kde se tak najednou přes léto ozývá spousta slovanských jazyků.
Paraskeva Bukovska a její manžel Asen přišli pracovat pro S&A Produce před třemi měsíci spolu s dalšími sedmdesáti obyvateli jejich vesnice ležící na západě Bulharska. Téměř všichni dospělí z naší vesnice byli nuceni hledat si zaměstnání v zahraničí, protože doma žádná práce není, vysvětluje paní Bukovska. Mysleli si, že jich tu bude zapotřebí celé léto, ale začátkem týdne dostali stejně jako dalších 346 dělníků dopis s tím, že sezóna skončila brzy, a mohou tudíž odjet. „Nikdy bychom si nepomysleli, že nakonec budeme pracovat jen tři měsíce, říká. „Všechny našetřené peníze dáme za zpáteční lístek. Počítám, že si budeme muset najít práci, ale to teď bude velmi složité.“
Na otázku, zda by se chtěla příští rok podívat do Velké Británie znovu, odpovídá: „Asi ne. Miluju Anglii a Angličany. Ale anglické šéfy? Ne, děkuji.“
REAKCE
S&A Produce: „Většina jich chce pro nás pracovat příští rok zas”
S&A Produce, největší britský producent jahod, si v červnu najal více než 2 400 sezónních pracovníků, většinou Rumunů a Bulharů s dočasným pracovním povolením, píše britský deník The Independent. Oproti ostatním východoevropanům, kteří mohou ve Velké Británii pracovat bez omezení, nemají Bulhaři a Rumuni, kteří sem přijíždějí prostřednictvím Programu sezónních zemědělských pracovníků (Seasonal Agricultural Workers Scheme), možnost změnit v případě konfliktu se zaměstnavatelem nebo z důvodu špatných podmínek své zaměstnání. Sezónní dělníky, kteří do Spojeného království přicházejí ze zemí, kde činí průměrný roční příjem méně než 3 000 liber, láká britský minimální plat 5,74 liber za hodinu. S&A Produce jim ale není schopna zajistit práci na plný úvazek. Na výplatních páskách, které dělníci londýnskému deníku ukázali, figuruje po odečtení poplatků za bydlení, dopravu a eventuální zdravotní péči plat ve výši 45 až 58 liber za 19 až 22 pracovních hodin týdně.
Začátkem července propustila společnost S&A Produce 346 zaměstnanců, neboť „sklizeň většiny ovoce byla u konce“. Od té doby si místní obyvatelé stěžují na „Bulhary, kteří klepou na dveře a hledají nějakou manuální práci, aby si vydělali na zpáteční lístek domů." Mluvčí S&A Davies řekla, že veškerá obvinění společnosti z vykořisťování sezónních dělníků jsou neopodstatněná. „Celých 84 % osob, které jsme propustily, nám písemně sdělilo, že by se chtělo příští rok vrátit zpět, což znamená, že se jedná pouze o menšinu, a ne o většinu pracovníků, kteří pro nás nepracovali rádi,“ uvedla.
