Kišiněv, 8. dubna 2009. Demonstrace, která vedla k odchodu komunistů.

Skutečná revoluce, virtuální sliby

Dva roky po lidovém povstání nazvaném „twitterová revoluce“, které vzalo komunistům z rukou moc, přišel čas deziluze, tvrdí moldavský novinář George Damian.

Zveřejněno dne 29 března 2011 v 15:26
Kišiněv, 8. dubna 2009. Demonstrace, která vedla k odchodu komunistů.

Události, které se odehrály 7. dubna 2009 v Kišiněvu, dostaly nevhodné přízvisko „twitterová revoluce“. Nevíme, jak tento název vznikl, ani odkud se skutečně vzal, protože Twitter je server, na němž si lidé vyměňují nanejvýš krátké zprávy. Události v Kišiněvu se neodehrávaly v kyberprostoru, ale ve světě, který nemůže být reálnější. Mlácení mladých lidí, svévolné zatýkání občanů na ulicích, bití ve vazbě, a dokonce i případy úmrtí, to vše byla bohužel realita. S Twitterem to nemá nic společného. Zadejte si do vyhledávače www.twitter.com a uvidíte, jestli tam na vás někde vykoukne nějaká revoluce!

Twitter byl během dubnových událostí využíván coby komunikační prostředek, stejně jako textové zprávy a mobilní telefony, přičemž mobilních telefonů je v Kišiněvu pravděpodobně víc než připojení k internetu… Události ze 7. dubna ovšem název „SMS revoluce“ nedostaly. Přízvisko „twitterová revoluce“ je přinejmenším pro ty, kdo zažili na vlastní kůži tvrdý zásah pořádkových sil, ponižující. Revoluci dělali lidé, a nikoliv komunikační prostředky.

Násilná represe hnutí ze 7. dubna 2009 rovněž nebyla virtuální. Pouliční demonstrace s jejich násilnostmi a žhářstvím byly dílem lidí z masa a kostí, stejně jako jiní lidé z masa a kostí naplánovali, nařídili a provedli represi. Zajímavé je, že zatímco jména obětí represí dobře známe, zůstává totožnost osob zodpovědných za nelegální potlačení revoluce stále velkým otazníkem. Neznámí lidé, kteří vyšli do ulic a byli povětšinou nezákonně zatčeni, jsou najednou známí. Víme, kde koho chytili a zbili, k dispozici máme vyčerpávající seznamy. Nevíme ale, kdo to udělal. Mluví se o vysokých úřednících, policistech, soudcích, prokurátorech, politicích, kteří byli 7. dubna 2009 ve funkci, ovšem jejich totožnost, byť teoreticky dobře známá, zůstává zahalena stínem. Existují podezření a domněnky, a dokonce byla vytvořena i parlamentní komise! Nic ale není psáno černé na bílém.

Zlořády a mučení, jejichž četnost po 7. dubnu 2009 vzrostla, byly předmětem kritiky politiků po celý rok 2009 a v mnohem menší míře i v roce 2010. Jedním z nejrozšířenějších předvolebních slibů bylo právě odhalení totožnosti zodpovědných činitelů a jejich předvolání před soud. Kolovaly záběry těl znetvořených bitím, noviny se předháněly ve zveřejňování svědectví obětí. Lídři politických stran slibovali spravedlnost. „Twitterová revoluce“ měla opustit virtuální fázi a vstoupit do fáze trestního stíhání. Lidé šli k volbám s důvěrou, že sliby budou dodrženy. Bohužel se tak nestalo. Staré přísloví říká, že ryba smrdí od hlavy, ale čistí se od ocasu. Vyšetřování mělo být snadnou záležitostí: Mělo se začít od záběrů policistů překvapených ve chvíli, kdy bušili do demonstrantů, a pak pokračovat hierarchicky až k těm, kdo k tomu dali příkaz. Vyšetřování ale bylo odloženo na neurčito. Revoluce byla skutečná, to jen pravda o represích zůstává virtuální.

Newsletter v češtině

Kontext

Zablokovaná situace

Od revoluce v roce 2009 se moldavskému parlamentu nepodařilo zvolit prezidenta, protože Aliance pro evropskou integraci (AIE), která je od té doby u moci, nedisponuje dostatečným počtem hlasů a komunisté odmítají jakýkoliv kompromis. Referendum o přímé volbě prezidenta, které se konalo v září roku 2010, bylo kvůli nízké účasti označeno za neplatné. Tato situace de facto zmrazila sbližování Kišiněva a Evropské unie.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!