Každou noc nenápadně přivážejí dodávky z Istanbulu na hranici mezi Tureckem a Řeckem desítky imigrantů. Region rozkládající se podél řeky Marice tvoří jednu z hlavních ilegálních přístupových cest do Evropy. Muži, ženy a děti na člunech, nafukovacích kolech nebo jen s pomocí lan natažených mezi dvěma břehy překonávají silný proud toku sloužícího jako demarkační čára.

V reakci na rostoucí kritiku nejvíce exponovaných států předložila Evropská komise 24. května návrh restriktivních opatření. Podle šéfa řecké mise Lékařů bez hranic Apostolose Veizise způsobil příliv běženců „bezprecedentní humanitární krizi“ už v roce 2010. Přistěhovalci se do Evropy tlačí dobře známou hraniční trhlinou jižně od turecké Edirne. Dvanáctikilometrový úsek hranic se dá v noci snadno překonat přes pole. V roce 2010 bylo v Řecku zadrženo 50 000 běženců, kteří touto cestou nelegálně pronikli do schengenského prostoru volného pohybu osob, jenž je dnes v Evropě předmětem polemik. Tisíce dalších pak prošly, aniž se je podařilo zadržet.

„Vypadá to tu jako na hlavní třídě. Tuhle přístupovou cestu je třeba uzavřít,“ soudí Georgios Salamagas, šéf policie v pohraničním městečku Orestiada. Řecká vláda potvrdila svůj úmysl postavit proti přílivu imigrantů na zmíně ném dvanáctikilometrovém úseku hranice zeď. Agentura pověřená kontrolou vnějších hranic EU (Frontex) pak zareagovala tím, že dooblasti v listopadu vyslala 175 policistů ze 27 států EU.

Mise, která skončila v březnu, měla okamžitý odrazující účinek. Počet zadržených na problematickém úseku klesl o 44 %, sdělila s uspokojením agentura Frontex. Policie v Orestiadě ale nadále zadrží každý měsíc tisíc dalších běženců. Přesně zacílená operace především posunula problém více na jih. „Síť převaděčů se samozřejmě přizpůsobuje velice rychle,“ potvrzuje velitel mise Frontex Grigorios Apostolou, který v Aténách otevřel stálou kancelář. Hranice se táhn e podél řeky Marice a podél břehů Egejského moře. Přechod je tam riskantnější. V roce 2010 zahynulo při překonávání řeky nejméně 62 osob. Po tělech obětí nikdo nepátrá. Pohřbívají se přímo na místě na oploceném pozemku, který slouží jako hřbitov pro imigranty, v řecké osadě Sidero nedaleko hranic.

Co se týče Turecka, není tu nic, co by svědčilo o poklesu pokusů o nelegální překročení hranic nebo zlepšení podmínek zacházení s imigranty. Armáda kontrolující jižní hranice posílila hlídky. Na hraničním přechodu Pazarkule sleduje pohraniční stráž okolí pomocí termokamer. „Dnes v noci jsme zadrželi další 25 Alžířanů,“ říká velitel stráže. Zadržení imigranti jsou posíláni do některého ze zdejších záchytných táborů. Tábor v Erdine souhlasil s tím, že své brány otevře misi europoslankyně Hélène Flautrové, předsedkyni parlamentního výboru EU-Turecko. Před návštěvou byl početní stav běženců v záchytném středisku snížen na tři čtvrtiny a tábor pečlivě vycíděn.

Ve zchátralé budově se tísní neúspěšní cestovatelé navzdory všem předpisům. Čtrnáctiletí Afghánci jsou zavíráni spolu s dospělými. Doba zadržení závisí na svévoli orgánů. Jeden z Tunisanů, který se pokoušel dostat do Francie, uvádí, že je tu zavřen už čtyři měsíce. Spolu s ním Maročané, Barmánci a Nigerijci. „Bijí nás, jsme tu natlačení jako zvířata,“ stěžuje si Alžířan Mohammed. Náhle se v cele ozvou výkřiky jednoho z mužů. Dezertér ruské armády s duševní poruchou. „Nebojte se, brzy bude vrácen zpět do své země,“ reaguje ředitel střediska.

V řeckém táboře Soufli je situace ještě horší. Padesát osob se tu tísní v cele o velikosti přibližně 50 m2. Není povolena žádná vycházka. „Před třemi týdny nás bylo 215, to je nelidské,“ říká mladý Iráčan křesťanského vyznání Júsuf. „Lidé spali na toaletách nebo třeba v téhle skříni,“ ukazuje. Sprcha je tu funkční pouze jedna. Dva Iráčané, kteří jsou na útěku od demonstrací v roce 2009, drží hladovku. Jeden Nigerijec trpí cukrovkou. Žadatelé o azyl jsou zadržováni minimálně šest měsíců, než se jejich žádost případně posoudí a většinou následně zamítne. Júsuf se o azyl v Řecku nebude ani snažit žádat. „Utekl jsem z Iráku v roce 2004, přešel jsem Evropu a požádal o azyl ve Švédsku. V roce 2009 mě ale poslali zpět do Bagdádu s tím, že válka už skončila,“ říká.

Operace Frontexu v oblasti nadále pokračují. Řecko-turecká hranice je ale vzhledem k desítkám ostrovů dosažitelných lodí a stále rostoucímu počtu imigrantů, kteří chtějí těmito trhlinami proniknout, stále obtížně kontrolovatelná. Příliv běženců do Řecka, velice citelný od roku 2008, kdy byl zaznamenán rekordní počet 150 000 zadržených osob, stoupl v důsledku zavedení pobřežních hlídek u španělských a italských břehů, vysvětluje Hélène Flautrová. Do Evropy proudí touto branou 90 % nelegálních přistěhovalců.