Sophiina volba

Má se bankovní sektor podílet na záchraně zadlužených států? Toto řešení, které dnes rozděluje EU, požadují němečtí poslanci. Unii tím ale hrozí, že ji opustí investoři, které nutně potřebuje.

Zveřejněno dne 14 července 2011 v 16:19

Krize je neviditelná, a právě v tom tkví její největší nebezpečí. V tomto okamžiku tráví v Itálii prázdniny tisíce Němců, kteří se tu rekreují na plážích ve Viareggiu nebo se procházejí ulicemi Florencie. Žádná obří demonstrace, jakých jsme byli před několika týdny svědky v Aténách nebo Madridu. Žádné protiněmecké transparenty jako v Dublinu nebo Lisabonu.

To, jestli je země na pokraji hospodářského zhroucení, návštěvník hned nevidí. Nevidí, jestli se nachází ve svízelné situaci. Jestli jí chybějí investoři. Hrozba je neviditelná – i když se jedná o budoucnost celého kontinentu.

Od začátku tohoto týdne zažívají italské státní dluhopisy volný pád. A s tím, jak nemyslitelná věc – italský bankrot – začíná nabývat zřetelnějších obrysů, se na horizontu vynořuje další katastrofa: zánik eura.

Hrozí odliv investorů

Investoři už dali svůj názor jasně najevo, když z mnoha zemí stáhli svůj kapitál. Hovoří se o „útocích Wall Streetu“ proti euru a o nelítostných finančních trzích, které si po Řecku, Irsku, Portugalsku a Španělsku vzaly nyní „na mušku“ Itálii. A také o velkých amerických bankách snažících se oslabit euro, aby dolar mohl nadále vévodit devizovým trhům. Takový je i vzkaz, který evropští političtí představitelé předkládají veřejnosti. Vidíte, snaží se ji přesvědčit, my děláme všechno proto, abychom naši měnu zachránili, ale veškeré naše úsilí hatí spekulanti.

Newsletter v češtině

To je ale jen část pravdy. Druhá část – o které se raději mlčí – je ta, že k odchodu vedly investory, jež Evropa tolik potřebuje, záchranné plány řízené evropskými státy.

Pátého července večer zasílá ratingová agentura Moody’s svým klientům, tj. bankám, pojišťovnám a investičním fondům po celém světě, několikařádkové komuniké. Agentura se zaměřila na statistiky portugalského rozpočtu a promluvila si s představiteli vlády a centrálními bankéři. To, co si vyslechla, její experty nepřesvědčilo. Portugalsku klesá rating. Tiskové agentury rozšiřují zprávu a investoři z celého světa se portugalských cenných papírů rychle zbavují. Kurz eura padá.

Proč trhy panikaří právě teď?

Eurokomisařka Viviane Redingová okamžitě vyzvala k rozbití kartelu velkých agentur, její kolega Michel Barnier požaduje, aby některým zemím rating nebyl udělován, a německý ministr financí Wolfgang Schäuble chce zahájit vyšetřování s cílem zjistit, zda nedošlo k nějakému „zneužití“. Evropa proti pochybným praktikám finančních trhů – to je příběh, který se veřejnosti snadno prodává. A to i dnes, když jde o Itálii. Je pravda, že italský státní dluh je vysoký, na rozdíl od jiných zemí se ale stabilizoval. Bankám se daří a finanční situace domácností je stabilní. Proč tedy trhy panikaří a proč zrovna teď?

I v tomto ohledu nabízí komuniké agentury Moody’s určité vysvětlení. Jedním z hlavních důvodů snížení známky Itálii je „rostoucí pravděpodobnost“, že se uvolnění nových záchranných úvěrů neobejde bez „zapojení soukromého sektoru“. Ratingová agentura má obavy zejména z kroků prosazovaných německou vládou, která požaduje, aby se na financování záchranných plánů podílely určitým dílem i banky a pojišťovny, a to dobrovolně, respektive podle potřeb potenciálně povinně. Tak to Angela Merkelová a Wolfgang Schäuble slíbili Spolkového sněmu a vzpurným poslancům vládní koalice.

Právě to dnes představuje problém. Banky a pojišťovny jsou placeny od toho, aby investovaly peníze svých klientů do lukrativních vkladů. V případě hrozících bezprostředních ztrát se musejí stáhnout. To se také stalo v Řecku a Irsku. A dnes se to děje v Portugalsku a v Itálii.

Evropané s Němci v čele tak stojí před strategickým dilematem. Buď na účast bankovního sektoru v krátkodobém horizontu rezignují, ale popudí tím poslance, nebo tuto účast proti vůli Wall Streetu prosadí a vezmou na sebe riziko masového úniku kapitálu. Ať tak či onak, každý další den takového váhavého valčíku zvyšuje nejistotu, a tudíž prohlubuje krizi.

Evropa nemá potřebné politické základy k tomu, aby si mohl jednotnou měnu dovolit

Peter Demirali patří k lidem, kteří nad Evropou už dávno udělali křížek. Pracuje jako portfoliový manažer v newyorském investičním fondu Cumberland Advisors, který spravuje více než 1,8 miliard dolarů zahraničních investorů. Evropská myšlenka je „ušlechtilá a v jistém směru hodna obdivu“, uznává Demirali. Evropský kontinent ale nemá potřebné politické základy k tomu, aby si mohl jednotnou měnu dovolit. Euro v jeho očích nemá budoucnost.

Na Wall Streetu častý argument. Finanční trhy nevěří, že se evropské politice podaří problémy vyřešit, přestože je eurozóna méně zadlužená než USA. Kurzový spekulant John Taylor přirovnal jednotnou měnu ke kuřeti, kterému uříznete hlavu, a ono ještě chvíli běhá sem a tam, než konečně padne mrtvé k zemi.

Rozdělená, váhavá, nerozhodná – takovou mají investoři představu o Evropě. Proto raději investují jinde. Jeden člověk před nelítostnou logikou trhů opakovaně varoval: Jean-Claude Trichet, šéf Evropské centrální banky. Už několik týdnů objíždí evropské státy s tímto vzkazem: Nucená účast soukromého sektoru představuje veliké nebezpečí. Je-li cílem ochrana daňového poplatníka, pak jen zdánlivě, protože v konečném důsledku účast soukromého sektoru účet pouze zatíží. Na pondělním krizovém zasedání v Bruselu mohl Trichet za tyto cíle bojovat. Tím ale jeho vliv končí.

Evropa se tak nekoordinovaně blíží k okamžiku, který bude pro budoucnost eura rozhodující. Záchranný fond má být navýšen – možná získá další úvěry a nové pravomoci – a úroková sazba na finanční půjčky má být snížena. Tabu padají jedno po druhém. Je ale jasné, že se Evropanům na záchranu všech zadlužených států nikdy nepodaří neshromáždit potřebný kapitál. Proto Evropa potřebuje investory, které dnes demotivuje.

Pohled z Německa

Loď se potápí

Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy se drží plovoucího kufru, za nimi se pod vodu noří Jorgos Papandreu a na obzoru se jako Titanik potápí křižník MS Evropa: „Sbohem Evropo,“ volá Handelsblatt. Hospodářský deník za svůj titulek samozřejmě přidal otazník, avšak co se týče politického zvládnutí současné krize, dochází k tragickým závěrům: Utratilo se už 890 miliard euro a výsledek žádný. Nehledě na to, že politika záchranných balíčků ztrácí v Německu veškerou podporu – v rámci vlády, mezi poslanci, podnikateli a odborníky, i u voličů. „Téměř ve všech evropských zemích roste odpor proti novému chystanému přerozdělení dluhu,“ píše Handelsblatt.

Jak informuje Spiegel-Online, pozornost kancléřky Angely Merkelové, která je momentálně na návštěvě v Africe, se „upíná na její mobilní telefon. Na to, co se děje na vzdálených finančních trzích, v Evropě, Asii a Spojených státech, odmítá reagovat. Jakákoliv nešikovná věta může na trzích vyvolat rozruch. Merkelová raději mlčí“.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma