Cynismus řecké elity

Zaměstnanci malé pekárny v centru Atén tento týden oznámili, že sice nezavřou, protože slouží velkému počtu obyčejných lidí, ale připojí se ke dvoudenní generální stávce tím, že si za všechny své výrobky budou účtovat jen výrobní náklady. V těchto těžkých časech je to nejen nečekané překvapení pro zákazníky, ale i příběh protestního života a lidské dobroty v řeckém hlavním městě. Oproti tomu se žádný ministr či poslanec nemůže objevit na veřejnosti, aniž by byl vypískán či „zjogurtován“ (řecká obdoba házení dortů na politiky).

Řecko je rozděleno vedví. Na jedné straně jsou politici, bankéři, daňoví únikáři a mediální baroni podporující tu nejvíce třídní sociální a kulturní restrukturalizaci, kterou západní Evropa kdy zažila. „Druhé“ Řecko oproti tomu zahrnuje naprostou většinu obyvatelstva. Ukázalo se to včera, kdy do ulic vyšlo až 500 000 lidí. Šlo o zatím největší demonstraci v živé paměti. Pokus oddělit státní zaměstnance (rituálně popisované jako líné a zkorumpované) a zaměstnance soukromého sektoru (daně neplatící instalatéry) nevyšel. Jediný úspěch, kterým se Papandreova vláda může holedbat, je zrušení starého rozdělení na pravici a levici a její nahrazení rozdělením na elitu a lid.

Přebujelý veřejný sektor vytvořily samy politické strany

Evropa se brzy rozhodne, jak se s dluhem vypořádá, a řecká vláda tomu bude smutně přihlížet. Poté, co Evropa vyřeší tu jedinou záležitost, o kterou jí jde, nastane v Aténách politické zúčtování. V té chvíli bude totiž „druhé“ Řecko formulovat své historické svědectví.

Politické elity budou obviněny z podpory bezvládí – termín hojně používaný proti protestujícím. Během posledních 40 let se u vlády střídaly dvě dynastické strany a vytvářely přebujelý a neefektivní veřejný sektor, na nějž dnes samy útočí. Zavíraly oči před daňovými úniky a vytvářely štědrý systém daňových úlev. Hromadily dluhy, i když už byl problém na světě, což nakonec vedlo k zásahu Evropy. Zástupce „trojky“ věřitelů – MMF, EU a Evropské centrální banky – se však jednomu řeckému deníku svěřil, že věřitelé nežádali zrušení kolektivního vyjednávání v soukromém sektoru, tedy opatření, které vyvolalo odpor i v rámci vládnoucí strany. Trojka nežádala ani rozsáhlé změny ve vysokoškolském zákoně. Je to, jako kdyby si řecké elity dluh vysnily, aby mohly provést obrovskou destrukci sociálního státu a převést veřejné zdroje do soukromých rukou.

Řecko bude za zkázu celé jedné generace platit desítky let

Papandreova vláda bude obviněna z neschopnosti a mravního cynismu. Každý autoritářský režim sní o radikální proměně společnosti. Úkolem této vlády bylo nahradit starost o druhé lhostejností, pohostinnost zaměnit za vykořisťování. To se nepovedlo, a tak teď elitu od rozhořčených lidí odděluje už jen tlustá modrá čára.

Nezaměstnanost mladých lidí prudce vystoupala až k 50 %. Řecko bude za zkázu celé jedné generace platit desítky let. A trojka bude obviněna z neokoloniální arogance. Člověk nemusí znát báji o Sisyfovi, aby mu bylo jasné, že opatření vedoucí k -7% „růstu“ deficit neomezí. Nemusí mít ani přečtené Platónovo dílo, aby pochopil, že snížení platů a důchodů na polovinu lidem jen těžko umožní platit nové, horentně vysoké daně. Není ani třeba znát řeckou historii, aby mu bylo zřejmé, že když se bude stále znovu říkat, že suverenita jejich země je oslabena, reakce lidí bude zuřivá.

Čtvrteční demonstrace skončila tragicky smrtí odboráře. Poslední pozůstatky vládní legitimity zmizely a vláda je bude brzy následovat. Demokratický deficit, kterým trpí všechny politické systémy, je v Řecku nevratný. Odpovědností toho „druhého“, jiného Řecka, je pro 21. století navrhnout ústavu řídící se sociální spravedlností a demokracií. To je to, co Řecko může nabídnout světu.

Pohled z Atén

Doma násilí, v Evropě kakofonie

Podle listu Ta Nea představuje souhlas parlamentu s novým plánem úsporných opatření, který by měl otevřít cestu k další tranši mezinárodní pomoci, „třetí dějství řecké tragédie“, která se odehrála 20. října. Dalšími dvěma dějstvími jsou „pokračující kakofonie v Evropě“ v době, kdy „rozhodující“ summit, který měl 23. října přinést řešení dluhové krize, „nebyl posunut, ale rozšířen o druhý summit 26. října, kde se má rozhodnout o restrukturalizaci řeckého dluhu“, a to vše v atmosféře „nervozity“ panující na trzích. A násilí, které si vyžádalo smrt jednoho demonstranta, a poskvrnilo tak silný vzkaz lidu stojícího na okraji propasti.