Zpráva Obnovitelné zdroje
Sluneční elektrárna Aïn Ben Mathar (Maroko).

Desertec vydělává na odklonu od jádra

Odklon od jádra v Německu a ve Švýcarsku a pochybnosti, které se kolem něj vznášejí po celé Evropě, nahrávají projektům zaměřeným na obnovitelné energie. Jedním z nich je například ambiciózní solární projekt Desertec v severní Africe.

Zveřejněno dne 8 června 2011 v 15:07
ZDF Mediathek  | Sluneční elektrárna Aïn Ben Mathar (Maroko).

Mezi průmyslovými společnostmi, které zblízka sledují probíhající arabské revoluce, nalezneme mnoho německých firem. V létě 2009 založilo několik z nich – například finanční skupiny jako Deutsche Bank nebo průmysloví giganti E.ON, RWE nebo Siemens – konsorcium Desertec, které stojí u zrodu velice ambiciózního projektu. V severoafrických pouštích chce vyrábět ve velkém sluneční a větrnou energii a dodávat potřebnou elektřinu nejen zemím tohoto regionu, ale také Evropě.

Čísla, na nichž projekt staví, jsou kolosální. Do roku 2050 má být pokryta spotřeba elektřiny Blízkého východu a severní Afriky a 15 % spotřeby starého kontinentu. Celková investice má činit zhruba 400 miliard eur na období 40 let. Vedení konsorcia Desertec Industrial Initiative (DII) se sídlem v Mnichově, které má do roku 2012 vytvořit technické, právní a ekonomické zázemí projektu, nicméně upozorňuje na to, že tu neběží o velký projekt „za 400 miliard“, ale především propojení několika místních projektů – respektive třiceti, jak upřesňuje vedení DII. Pro výstavbu první sluneční elektrárny o výkonu 500 megawattů bylo vybráno Maroko.

Desertec nic neohrozí

S příchodem tuniské revoluce samozřejmě vyvstala hlodavá otázka: Nezpochybní „arabské jaro“ konsorcium, které vzniklo v době diktátorských režimů v Tunisku a Egyptě? Nizozemec Paul van Son, ředitel DII, si to nemyslí. Již 4. března vydal prohlášení, na které se jeho tým v souvislosti s touto otázkou stále odvolává. Je pravda, že „by současné politické změny mohly způsobit prodlevy v plánování výstavby prvních zařízení“, samotný Desertec tím ale nezpochybňují.

Právě naopak. „Mise DII – dlouhodobé zhodnocení obnovitelných energií pro místní obyvatelstvo a vývoz do Evropy – neztratí na významu v žádném případě, tvrdí van Son. Severoafrická populace zaznamená do roku 2050 silný nárůst. Budeme svědky vyšší poptávky po energiích, zaměstnanost a perspektivy mladých se stanou naléhavým tématem. (…) Desertec, to je také rozvoj nových průmyslových odvětví v severní Africe a na Blízkém východě, vytváření pracovních míst a transfer technologií a znalostí.“ V polovině dubna odsouhlasili čtyři tuniští ministři zahájení studie proveditelnosti pro velké projekty v oblasti sluneční a větrné energie. To je povzbuzující signál pro konsorcium, které si v Tunisu otevřelo kancelář. Jejím ředitelem je bývalý ředitel Siemensu.

Newsletter v češtině

Nejvíc jej prosazuje Německo

Jako výraz důvěry Evropanů v proces probíhající v Egyptě lze vnímat to, že výroční konference Desertecu plánovaná na listopad se bude konat právě v Káhiře. A pak jsou tu dvě nedávné události, které se sice explicitně nezmiňují, které ale mohou Desertec jen utvrdit v jeho směřování: Finanční podpora, kterou se skupina G8 rozhodla na zasedání v Deauville ve dnech 26.- 27. května poskytnout zemím procházejícím demokratizačním procesem, a dále odklon od jádra v Německu, jenž potřebu obnovitelných zdrojů energie jen posílí.

Francouzi se k Desertecu příliš vstřícně nestavějí, s výjimkou společnosti Saint-Gobain, která patří ke skupinám, jež se připojily k jeho zakladatelům. Naopak v Německu byl projekt přijat jednomyslně a ukazuje, nakolik země získává v oblasti čistých energií před ostatními náskok. To, že by Zelení a Greepeace podporovaly projekt, v němž hrají energetické skupiny E.ON a RWE významnou úlohu, se příliš často nevidí. Projektu nahrává i fakt, že eurokomisařem pro energetiku je Němec Günther Oettinger.

Španělsko

Větrné energetice fouká vítr do plachet

„Země, která nejlépe využívá větrnou energii? Německo to už není,“ nýbrž Španělsko píše listLa Stampa. Země momentálně získává 21 % své elektrické energie z větrných elektráren, ve srovnání s 19 % z atomových elektráren. Podle turínského deníku navíc „obnovitelné zdroje energie představují celkově druhý největší energetický zdroj země, přesně 32,3 %. Více než 19 000 větrných parků zásobuje více než 13 milionů domácností, informuje deník předseda španělské Asociace pro větrnou energii, podle kterého země v roce 2010 dokonce vyvážela elekřinu do Francie a může se chlubit jednou z nejnižších cen za megawatthodinu v Evropě – 38 eur, ve srovnání s francouzskými 47,5 eur. Veřejné dotace jsou jedním z klíčových faktorů rozšíření větrných elektráren. Jak však poznamenává La Stampa jsou nižší než v Německu (v roce 2010 77 eur za MW/h ve srovnání s německými 92 eur).

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma