Vyberte si jazyk
Humor v cizím jazyce je pěkně ošemetná věc. Vezměme si třeba tento italský vtip: „Perche' gli inglesi portano i gemelli?“ I v případě, že víte, že tato otázka znamená: „Proč Angličané nosí košile s manžetami? Tak vám stejně nejspíš unikne pointa odpovědi: „Perche' hanno paura che i francesi gli entrino nella Manica! — „Ze strachu, že jim Francouzi vlezou do [Lamanšského] kanálu!“ Je to slovní hříčka. Italština má totiž stejný výraz pro Lamanšský průliv i pro rukáv u košile. Ale než to vysvětlíte, tak se kouzlo vtipu vytratí.
Přesto letos dorazily do Edinburghu na vlastní výroční umělecký festival desítky zahraničních bavičů. Na setkání budou vystupovat v angličtině, tedy jazyce, který není jejich roudnou řečí. Mají vůbec nějakou šanci v této umělecké formě, která si vůbec nejvíc ze všech forem zakládá na jazyce a je neoddělitelně spjata s množstvím narážek na kulturu, identitu a se slovními hříčkami, uspět? Někteří z těchto komiků žijí v Británii a v angličtině vystupovali vždy, někteří zas začali jako baviči ve Švédsku, Holandsku či Norsku a od účasti si slibují, že naleznou větší trh. Ale peníze nejsou jediným důvodem pro vystupování v angličtině. Účinkující jako například Hans Teeuwen z Nizozemí a Švéd Magnus Betnér jsou doma za superhvězdy.
Italský komik Giacinto Palmieri v italštině vlastně ani nikdy nevystupoval. „Zaměřuji se na to, že lidem ukazuji, jak absurdně zní anglické idiomy italskému uchu.“ Jako například obrat: „Bob's your uncle“ [doslova „Bob je tvůj strýc“, významově „A je to hotovo“], který má svůj původ v nepotistických praktikách Roberta Cecila, který byl v 19. století ministerským předsedou. Palmieri navrhuje italskou alternativu: „Silvio fucked your daughter.“ [Silvio ti zprznil dceru]. „V Itálii,“ vysvětluje Palmieri, „je kultura vizuální a komedie více fyzická – vzpomeňte na Roberta Benigniho – a suchý humor je znám jako 'umorismo inglese'.“ Podle Palmieriho se angličtina hodí výhradně pro verbální humor. „Je velice idiomatická, obsahuje mnoho vícevýznamových či stejně znějících slov,“ říká mi (ve svém druhém jazyce!), „se kterými si můžete hodně hrát. To samé, co dělá angličtinu tak těžkou při učení, ji činí vhodnou pro komedii.“
Jednoduchá a přímá angličtina
Komik Stewart Lee kdysi dával vinu za to, že Němci údajně nemají smysl pro humor, jejich neohybným větným strukturám, které brání rozvinout techniky neočekávaného závěru, na kterých anglická komedie stojí. Německý komik Henning Wehn naštěstí překládat již existující scénku do angličtiny nikdy nemusel. Na komedii se stejně jako Palmieri dal po příchodu do Británie. Jedinou potíž, se kterou se dnes potýká, jsou výpadky textu. „Když chci improvizovat, tak se mi nedaří najít ta správná slova.“
Avšak nebýt rodilým mluvčím může být i výhoda. Podle Teeuwena nerodilý mluvčí dělají humor „stejně, jako když zpívá Sinatra. Jsou si vědomi každého slova, které pronesou.“ Na rozdíl od Wehna, který hraje na německé stereotypy, není Teeuwenova národnost v jeho scénkách to hlavní. „Můj repertoár se může stát trochu podivný,“ říká. Je to tak: jde o scénky o mluvících králících a písně o Nostradamovi hrané na bonga. „Holandský přízvuk atmosféru vyšinutí ještě umocňuje.“ Teeuwen je dobře znám po celém Holandsku. Nejdřív svá čísla překládal do angličtiny, ale bez použití slovníku. „Říkal jsem si, 'budu používat jen tu slovní zásobu, kterou už mám'. Richard Pryor využíval slovní zásobu, která nepřesahovala 500 slov. Komedie by měla být jednoduchá a přímá.“
Dvojí jazykové blafování
Betnér mluví plynně anglicky a jeho politická komedie na slovních hříčkách nestojí. A tak čekal, že vystupování v angličtině pro něj bude hračka. Nakonec však přišel na to, že je mezi mluvením a vystupováním obrovský rozdíl. Ale třeba pro norského komika Daga Sorase byl opak pravdou. „Jednou jsem začal překládat můj norský repertoár do angličtiny,“ vypráví, „a přišel jsem na spoustu nových scének v angličtině, které bych do norštiny mohl přeložit jen stěží.“ Stejného názoru je ostatně i Teeuwen. I on má totiž čísla, která by v holandštině nešly provést. Jedno z nich pracuje třeba s projevem ve stylu Obamy, jehož vzletné rétorika v jeho jazyce nefunguje. „Nebo když děláte něco v shakespearovském stylu, nebo když narážíte na na americké filmy či gansterskou mluvu anebo hip-hop, to vše funguje v angličtině mnohem lépe.“
Soras, stejně jako Betnér, se nesnaží prodávat svou „cizost“, aby se odlišil od ostatních. I Palmieri sní o tom, že jednoho dne se na jeho původ přestane brát zřetel. „Nechci celý svůj komediální život dělat jen italské věci,“ svěřuje se. Zatím se snaží tento „paradox“ překonat tím, že hraje anglického komika, který se vydává za Itala. A zdá se, že jeho publikum toto dvojí blafování vítá. Cizinci mohou být i výhodou. „Poslouchat cizí přízvuk,“ říká Wehn, „to je jako jet na dovolenou zadarmo.“ Avšak někdy si publikum nastaví pro exotičnost tak vysokou laťku, že i stoprocentně germánský Wehn v nich zanechává pocit oklamání. „Hodně lidí si myslí, že ve skutečnosti nejsem Němec. Odehraji hodinu a na konci přijde nějaký idiot a řekne 'Ale ty nejseš opravdovdej Němec, že ne?'“ Wehn to klade za vinu – jak jinak – anglické komedii. „Je to kvůli tomu, že nezním jako Němci ze sitcomu Haló, Haló, jehož děj je zasazen do druhé světové války“.
