Vyberte si jazyk
Porážka Sjednoceného národního hnutí (UNM) v pondělních parlamentních volbách ukončila devítiletou vládu Michaila Saakašviliho.
A zároveň je jeho velkým vítězstvím.
Během Saakašviliho mandátu došlo – vůbec poprvé v dějinách Kavkazu! – k demokratickému předání moci. Saakašvili mohl volby zmanipulovat, své politické odpůrce vsadit do vězení či umlčet nepřátelská zahraniční média (o to vše se v minulosti ostatně pokoušel), ale místo toho se rozhodl zdrcující verdikt svých občanů přijmout. Za to se zapíše do historie.
„Prohráli jsme volby a odcházíme do opozice [...] Musíme se spolu naučit pracovat,“ prohlásil Saakašvili ve svém úterním televizním projevu.
Precedens na východě
Jedná se o precedens ve větším měřítku. Na východ od hranic EU je jen pár dalších států, kde by byl takový scénář možný. Zatím demokracie zafungovala v Moldavsku a po parlamentních volbách, které proběhnou 28. října, se uvidí, jestli jí zůstane věrná i Ukrajina.
Ostatní postsovětské země jsou autoritářskými státy, které se liší jen v tom, jak mocně vládnoucí režim utlačuje. Třeba v Rusku narozdíl od Ázerbájdžánu policie nestřílí do stávkujících dělníků. Nebo takový turkmenský diktátor Gurbanguli Berdymuhamedov má na svědomí více mrtvých než jeho běloruský protějšek Alexandr Lukašenko.
V tomto srovnání je Gruzie přímo zářný příklad demokracie.
Evropská unie uctívající demokracii a svobodu by si toho měla všímat a vážit. Ale to se neděje. Jediné oficiální prohlášení přišlo od mluvčí vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové. Diplomaté v Berlíně, Paříži a Londýně mlčeli. I média si události všímala málo.
Vymazat sovětskou minulost
Přesto udělala Gruzie za Saakašviliho ohromný pokrok a její sovětská minulost je vidět stále méně. Saakašvili postavil obrovské veřejné budovy, otevřel zemi zahraničním investorům a úspěšně bojoval proti korupci. To je také důvod, proč jej nenávidí ruské elity. Podle průzkumů veřejného mínění Rusové vnímají Gruzii coby většího nepřítele než Spojené státy. Malá kavkazská země uspěla v tom, v čem Rusko selhalo: odnaučila policisty brát úplatky a ten, kdo se pustí do podnikání, není hned jednou nohou ve vězení.
Saakašviliho volební období mělo i své temné stránky. Jeho liberální reformy vedly k vyšší nezaměstnanosti a nárůstu chudoby. Obří veřejné projekty se platily z úvěrů, které bude třeba splatit, a firmy dále nabízejí úplatky výměnou za lukrativní státní zakázky.
Evropské vlajky na všech úřadech
Ovšem tím, co při průjezdu Tbilisi návštěvníka zarazí nejvíce, jsou vlajky EU. Vlají na každé vládní budově. Saakašvilimu, na něhož západní lídři pohlížejí jako na náměsíčného, se podařilo v lidech vzbudit nadšení pro Evropu, které se už z takového Německa či Francie dávno vytratilo. Gruzínci věří, že EU a NATO zajistí zemi bezpečnost a stabilitu.
Problém je v tom, že Evropa nemá Gruzii moc co nabídnout. I když se na summitu NATO v Bukurešti v roce 2008 mluvilo o členství Gruzie, zůstalo jen u slibu. Členství v EU či pouhé přidružení je nemyslitelné. Evropa má příliš vlastních problémů, než aby nyní myslela na své sousedy.
Gruzie, která se po staletí považovala za evropský stát, je pro dnešní Evropu vzdálenou periferií. A navzdory velkému úsilí se to Varšavě, Praze ani Stockholmu nepodařilo změnit. Podpora Gruzie zároveň totiž znamená zhoršení vztahů s Ruskem, které vedlo v roce 2008 proti svému sousedovi válku, během níž se odtrhly provincie Jižní Osetie a Abcházie. Paříži a Berlínu se vměšování do tohoto sporu politicky nevyplatí.
Jediná věc, na niž se mohou Gruzínci spoléhat, je program Východního partnerství, v jehož rámci byli zařazeni například vedle ázerbájdžánské diktatury. Cílem programu bylo přiblížit postsovětské republiky Evropské unii, ale ve chvíli, kdy je pozornost Evropy upřena na arabské státy, uvízl na mrtvém bodě.
Tím, že je Evropa vůči gruzínským volbám hluchá, se staví zády nejen skalním příznivcům, ale rovněž vysílá signál, že se o demokracii na východě nezajímá.
Pohled z Gruzie
Nevídaná situace
Gruzínský prezident Michail Saakašvili „to nečekal: lid donutil k odchodu toho, kdo nás devět let vodil v devíti pekelných kruzích!“raduje seden po porážce Saakašviliho Sjednoceného národního hnutí (UNM) v parlamentníchvolbách z 1. října gruzínský deník Sakartvelo da Msoplio, který má blízko k nezávislému miliardáři Bidzinovi Ivanišvilimu. Ivanišviliho strana Gruzínský sen získala téměř 55 % hlasů, zatímco MNU 40 %.
V této chvíli je otázkou, odkud bude „Ivanišvili čerpat svou legitimitu: zda od gruzínského lidu, či velvyslance Spojených států”, táže se Sakartvelo da Msoplio, který se dožaduje toho, aby se Saakašvili zodpovídal z „prohrané války [ze srpna 2008 proti Rusku], z okupace regionů [separatistické gruzínské oblasti Abcházie a Jižní Osetie, které Rusko uznalo v roce 2008] a za desítky tisíc uprchlíků“.
ListResonansi si uvědomuje nevídanost situace v gruzínských poměrech: kohabitace Saakašviliho a jeho zapřisáhlého nepřítele Ivanišviliho potrvá až do konce prezidentova druhého mandátu, který vyprší za rok. Ačkoli oba tvrdí, že jsou připraveni po nezbytnou dobu spolupracovat, designovaný premiér se už nechal slyšet, že v jeho vládě nezasedne ani jeden člen té předchozí.
