Euro: Záchranný plán II.

Ve chvíli, kdy jednotné měně hrozí zánik, se vedoucí představitelé sedmadvacítky scházejí v Bruselu na zasedání Evropské rady, na němž mají projednávat soubor opatření schopných zabránit tomu, aby se řecká krize už neopakovala.

Zveřejněno dne 23 června 2011

Solidarita proti zodpovědnosti – takový kurz určila Angela Merkelová, když se před rokem poprvé proti své vůli uvolila podpořit Řecko. Německé kancléřce šlo tehdy o to rozšířit do celé Evropy, a zejména pak jihoevropských zemí, „kulturu stability“, která je její zemi tak drahá.

Už rok se tak – v kontextu nákazy Irska a následně Portugalska – množí pokusy vzít si z řecké krize kolektivní ponaučení v podobě zpřísnění paktu stability, zavedení „evropského semestru“, vytvoření „paktu pro euro plus“ za účelem sblížení ekonomik či zavedení rámce makroekonomického dohledu. Členské státy eurozóny chtějí nad rámec narychlo vytvořeného záchranného fondu zavést opatření, díky nimž by bylo možné dalším existenciálním krizím předejít.

„Vzhledem k absenci politické unie je posílení správy eurozóny nezbytností,“ zdůraznil opět prozatímní šéf Mezinárodního měnového fondu John Lipsky na zasedání ministrů financí EU 20. června v Lucemburku.

Ekonomická nadvláda Francie a Německa

Ze všech různých iniciativ je stále nejdůležitější reforma paktu stability a růstu, o níž probíhala mezi sedmadvacítkou a Evropským parlamentem v předvečer zasedání Evropské rady 23. a 24. června poslední vyjednávání. Pakt vytvořený v roce 1997 byl zpružněn v roce 2005 na popud Francouzů a Němců, kterým se ho nedařilo dodržovat. Tentokrát by měl naopak přitvrdit, alespoň na papíře. Sankce budou zpřísněny jednak za účelem nápravy nadměrného schodku a/nebo zadluženosti, jednak proto, aby se podobným výkyvům napříště předešlo. Po podvodných manipulacích účtů v Řecku byly pro případ falšování statistik zavedeny pokuty.

Newsletter v češtině

Pakt bude doplněn o dvě nová opatření. Tím prvním je „evropský semestr“, který má evropským institucím umožnit vyjádřit se na jaře k rozpočtové politice a reformám, jež provádějí jednotlivé vlády, ještě před tím, než rozpočet schválí národní parlamenty.

Druhým opatřením je posílení makroekonomického dohledu, schopného odhalit bubliny a jiné nerovnováhy, jež výrazně ohrožují expanzi země. Jedná se o rozšíření dohledu vycházející z ponaučení, že některé země, jako Irsko nebo Španělsko, které z pohledu dodržování paktu stability působily ctnostně, zakládaly mnohdy svůj rozmach na nerovnováhách výbušného charakteru, jako například realitní bublině nebo hypertrofii svého bankovního sektoru. Ještě bude třeba definovat škálu ukazatelů umožňujících posoudit platební a obchodní bilanci, inflaci nebo zaměstnanost. V případě, že stát nebude schopen některé odchylky napravit, mohou následovat sankce.

Obavy z paktu

Zbývá otázka, zda takto komplikovaná opatření vůbec budou fungovat. Šéf Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet vyzval evropské poslance k posílení automatičnosti nového režimu sankcí paktu stability z obavy o to, že pakt nikdy nebude aplikován. Stejný postoj sdílí i Komise a část poslanců. „Jde o to, zamezit handlování mezi státy, které mají tendenci si navzájem odpouštět,“ říká europoslankyně Sylvie Goulardová ze skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu a zpravodajka pro rozpočtový dohled v eurozóně.

I když mají být sankce automatičtější, snažily se některé země s Francií a Německem v čele získat nad procesem kontrolu a mít možnost doporučení Komise při zavádění paktu stability schválit či odmítnout. Paříž a Berlín přitom zároveň chtějí považovat tento arsenál za určitou rodící se formu ekonomické vlády v měnové unii.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma