Vyberte si jazyk
Dramatické výzvy, vlažné reakce: to jsou dějiny Evropské unie. Jen velice zřídka se Unie vzepne na úroveň dění, a proto Evropa ekonomicky i geopoliticky upadá. Velkým skokem vpřed byla pro EvropuŘímská smlouva z roku 1958, která založila Evropské hospodářské společenství. Rozhodnutí vytvořit společný trh bez společné vlády ale pouze zadělalo na potíže do budoucna. Veškeré dění od té doby – rozšíření na 27 členských států a vytvoření šestnáctičlenné eurozóny – trhlinu mezi slovy a skutečností ještě rozšířilo. Euroland setrvale sliboval víc, než mu jeho historie dovoluje splnit.
Řecká finanční krize je nejčerstvějším příkladem mezery mezi skutečností a slovy. V jádru jde o krizi „rozšíření“, v tomto případě rozšíření eurozóny. Nebývalá snaha udržet v 90. letech fiskální kázeň – v Řecku posílená „kreativním účetnictvím“ – umožnila Portugalsku, Itálii, Řecku a Španělsku (skupině, již nezdvořáci označují anglickým akronymem PIGS, shodným se slovem „prasata“) splnit v roce 2002 přístupová kritéria. Jakmile ovšem vstoupily, tlak se rozplynul. Většina středomořských zemí pokračovala ve svých rozmařilých způsobech, s důvěrou, že trh jim účet nevystaví.
Německý ministr financí Wolfgang Schäuble teď ovšem řekl, že co je moc, to je moc. Prosazuje zřízení Evropského měnového fondu (EMF), který by poskytoval nouzové půjčky zemím, jimž hrozí riziko neschopnosti splácet svůj svrchovaný dluh. Nouzové půjčky by se v případě neplnění podmínek nabízely za „prohibitivní cenu“, s „přísnými podmínkami“ a „závaznými sankcemi“.
Celý článek v češtině čtěte zde, na stránkách Project-syndicate.org
Z Německa
Železná kancléřka nastoluje svá pravidla
Zatímco Spiegel-Online oznamuje „blízké vítězství“ Angely Merkelové v záležitosti Řecka, a to zejména díky francouzské podpoře „řešení MMF“, list Frankfurter Allgemeine Zeitung píše o prudké změně politických pravidel v EU. Německo totiž svým návrhem na vyloučení těch nejméně poctivých zemí z eurozóny „říká poprvé a otevřeně, že už nehodlá za evropskou integraci platit jakoukoliv cenu.“ V začátcích svého mandátu kancléřka šla ve stopách strůjce sjednocení Helmuta Kohla, když se vzdala milionů euro z dotací pro udržení smíru s Polskem a „posunula tak kupředu soudržnost Evropy odsunutím zájmů Německa na druhé místo.“ Ale dnes Merkelová otočila a *„*provádí bezohlednou politiky, na kterou jsme zvyklí ze zemí jako Velká Británie.“
Berlín se dnes řídí heslem „naší prioritou není Evropa, ale německý lid,“ domnívá se konzervativní deník. To je také důvod, proč Merkelová bude na zasedání Rady 25 – 26. března „méně flexibilní, než si jihoevropané dovedou vůbec představit.“ Merkelová totiž „vládne zemi, která pro evropskou integraci již nemá nadšení. Sebepojetí Německa jakožto pokladníka Evropy […] vytvořilo euroskeptickou náladu.“ Tato změna *„*pro Evropu představuje hlubokou ránu, hlubší než řada smluvních úprav,“domnívá se FAZ. Stará evropská garda hájící koncept EU jakožto unii pro mír na tuto změnu postoje může nahlížet s obavami, uzavírá deník, podle něhož se však EU stala příliš velkou na to, aby ji mohlo nést jen samotné Německo.
