Vyberte si jazyk
Kdo si pamatuje na Kosovo? V roce 1999 válka. Na Srbsko dopadají bomby NATO. Nasazení mezinárodních sil KFOR a nastolení protektorátu pod záštitou OSN. Poté, 17. února 2008, vyhlášení nezávislosti, které dodnes uznalo téměř 100 států. Štafetu OSN převzala Evropská unie a vytvořila EULEX, největší civilní misi ve své historii. V září 2012 mezinárodní dohled skončil. V takovém podání vypadá kosovská historie lineárně. Vytváří dojem emancipace. Ale ďábel se skrývá v detailech. Například na rubu nového trestního řádu nalezneme logo amerického ministerstva zahraničí.
Něco podobného jsme viděli už v Afghánistánu a Iráku: dosáhnout míru je mnohem složitější než vyhrát válku. I v Kosovu vyvstává naléhavá otázka nation building („budování státu“), jeho nákladů (více než 600 milionů eur během pěti let fungování mise EULEX, misi Evropské unie k prosazování práva v Kosovu), a metod. Jaká je cena za vytouženou stabilitu a mír po krvavých válkách v 90. letech? Série podezření se rozrůstá: EU údajně přivírá oči v boji proti korupci a velké kriminalitě. Její prioritou je dialog mezi Kosovem a Srbskem, zahájený v březnu 2011. „EULEX evidentně všechny - od členských států až po místní úřady - zklamal,” uznává Slovinec Samuel Žbogar, zvláštní zástupce Evropské unie v Prištině. „Bylo by ale nepsrávné si myslet, že ke změně stačí přivézt soudce a policisty. Je potřeba více času.“
Roky ubíhají a diskuze nabírá na intenzitě. Na jaře 2012 Evropský účetní dvůr zveřejnil zprávu, v níž výsledky EULEXu kritizuje. Německý ministr obrany Thomas de Maizière probořil diplomatické tabu, když se nechal slyšet, že mise potřebuje „nový začátek, nové lidi, novou strukturu a nové jméno“. Berlínu se totiž nelíbí neustálé prodlužování přítomnosti jednotek NATO v Kosovu (kontingent KFOR o síle 5 500 vojáků), z nichž téměř čtvrtinu tvoří Němci.
První slabina EULEXu je politického rázu: musí pomáhat zemi, kterou pět členských států EU neuznává. Druhá je povahy teritoriální. Misi se nedaří efektivně fungovat v Srby obydlených obcích na severu Kosova. Oficiálním vozům mise EULEX se ne vždy podaří přejet přes barikády na silnicích. Místní jsou buď zastrašováni anebo sami s misí nesouhlasí. Překrývání administrativy [srbské a kosovské] vytváří chaos. A jak dodržovat zákony, když se neví, které?
A v neposlední řadě tu existuje mnoho zvláštností spojených s budováním státu. Dobře placení (v průměru 8 000 eur měsíčně) účastníci mise EULEX jsou zodpovědní spíše svým vládám než velení mise. Jejich pobyt v Kosovu je příliš krátký – jeden dva roky – na to, aby se dobře seznámili se všemi spisy a místní mentalitou. A to i přesto, že řada z nich pracovala v rámci UNMIK, mise OSN v Kosovu. Jejich kosovští kolegové zase nejsou připraveni je vystřídat. Téměř 80 % z nich prošlo výcvikem ještě za bývalého jugoslávského režimu a poté zažili dlouhá léta nečinnosti. Po snížení stavu o 25 % v roce 2012 se začíná hovořit o nové podobě mise EULEX. Ukončení mise, stanovené na červen 2014, je jen málo pravděpodobné. Kosovská justice nemá zatím nemá nezávislost, prostředky ani kompetence, aby mohla provádět vyšetřování citlivých záležitostí sama.
V Kosovu probíhají dva procesy. První pod záštitou mise EULEX spočívá v budování právního státu. K tomu bude zapotřebí několik desítek let. Tím druhým je normalizace vztahů mezi Bělehradem a Prištinou s podporou Bruselu, což má tuto zemi jednou dovést do EU. Tyto dva procesy jsou neslučitelné. Poznatky, které má EULEx a západní služby k dispozici ohledně korupce a závažné kriminality, jsou zdrcující. Týkají se kosovské politické elity kolem premiéra Hashima Thaciho, tedy těch samých lidí, kteří mají tuto normalizaci na starost. Těžko v tom nevidět paralelu s klanem afghánského prezidenta Karzáího.
„Místní soudci jsou pod tlakem místních politiků, a EULEX těch z Bruselu,“ shrnuje kosovský výzkumník Shpend Kursani z institutu Kipred. Kursani je autorem zprávy o evropské misi. „Kdyby vyšetřování ohrozilo stabilitu a cíle dialogu, kancelář madam Ashtonové [vysoké představitelky EU pro zahraniční záležitosti] by se ozvala“. Hashim Thaci je mužem Západu, protože nikoho lepšího se nedostává. Stejně tak tu panuje nedostatek dalších politiků. Po válce se moci chopili mladí důstojníci Kosovské osvobozenecké armády (UÇK). Právní kultura a blahobyt občanů zůstavájí abstraktními pojmy. „Do vězení se dostanou jen malé ryby a nikdy ne žraloci,” říká Albin Kurti, vůdce nacionalistického hnutí Vetëvendosje. Podle jeho názoru země potřebuje spíše evropské učitele a lékaře než soudce a policisty. Jeho pochyby ohledně motivace EULEXu sdílí i významná postava občanské společnosti Avni Zogiani . „Poskytli jsme jim spisy, důkazy,” říká ředitel organizace COHU zabývající se bojem proti korupci. „Vedli vyšetřování, ale nakonec nikoho neobvinili. EULEX poskytuje beztrestnost těm, kteří jej poslouchají.”
Srbsko-Kosovo
Bez jednání členství nebude
Urovnání sporu mezi Bělehradem a Prištinou je „podmínkou, bez jejíhož splnění nezíská Srbsko pevné datum pro zahájení přístupových jednání s EU, ani Kosovo datum pro jednání o stabilizační a asociační smlouvě s Unií“, připomíná bělehradský deník Danas.
Diskuze mezi hlavami obou států, které byly pod dohledem EU zahájeny loni v říjnu, mají pokračovat 19. února v Bruselu. Srbský premiér Ivica Dačić se zde setká se svým kosovským protějškem Hašimem Thacim za přítomnosti Vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci Catherine Ashtonové. Jádrem debaty bude podle Danasu „otázka severního Kosova, kde místní srbská většina neuznává legitimitu kosovských úřadů“.
