Zpráva Pohled z Maghrebu
Pohled na španělské město Tarifa z marockého Tangeru.

Evropa už není snem

Z pohledu druhého břehu Středozemního moře dříve zářivá hvězda eurozóny poněkud bledne. Unie v krizi je více než kdy dříve rozdělená, uzavřená do sebe a vydaná na pospas národním egoismům. Přestává být modelem pro jiné země, které svou pozornost obracejí zejména k novým silným ekonomikám.

Zveřejněno dne 20 června 2012 v 10:56
Pohled na španělské město Tarifa z marockého Tangeru.

Země Magrebu pohlížejí na současné peripetie evropské krize se směsicí zvědavosti a ironie, ke které se přidává špetka obav. V Alžíru, Tunisu i Rabatu běžný občan přiznává, že detailům bruselských diplomatických klání kolem otázek úsporných opatření příliš nerozumí, jednu skutečnost však mají na rtech všichni.

A sice to, že Řecko již takřka vyhlásilo bankrot. O této situaci severoafrická média občany pravidelně informují a varují své čtenáře před rizikem možného rozšíření na další evropské země, jako je Španělsko, Portugalsko, Itálie, nebo dokonce Francie. Podle alžírského prodavače tisku Alího Šafíka „se k Řecku jeho evropští kolegové chovají jako k zemi třetího světa. To je pro nás v Magrebu důvodem k zamyšlení. Myslel jsem si, že Evropa znamená solidaritu, ať se děje cokoliv.“

Spolu s ním si i mnoho dalších Maghrebanů myslí, že masky teď konečně spadly a starý kontinent ukázal svou pravou tvář: protíná jej zlom mezi bohatými (a sobeckými) severními zeměmi a chudými státy Jihu.

Tématem k hovoru však není jen osud Řecka, ale i možný rozpad eurozóny, a tedy nebezpečí kolapsu jednotné měny. A je k tomu dobrý důvod. Mnoho obyvatel všech tří maghrebských zemí vlastní hotovost v evropské měně nebo má vklad u jedné z evropských bank.

Newsletter v češtině

V severní Africe je euro paralelní měnou

„V Maghrebu obíhá několik desítek milionů eur v hotovosti, zejména ve stínové ekonomice. Všichni se kolapsu eura bojí, protože by při výměně peněz museli doložit jejich původ,“ svěřuje se nám marocký bankéř v Casablance. O problém jde zejména v Alžírsku, zemi, kde již čtyřicet let bují paralelní devizový trh. „Lidé, kteří načerno mění dináry, věří euru stále méně. Dávají přednost švýcarskému franku či americkému dolaru,“ vysvětluje jeden z obchodníků. Ten dále poznamenává, že evropská měna se přitom během posledních let stala bezpečnou hodnotou, už jen proto, že Alžířané jsou přesvědčeni, že eurobankovky jsou chráněny proti padělání lépe než americké dolary. Zneklidnění jsou samozřejmě i majitelé zahraničních účtů.

„Naši maghrebští klienti, kteří vlastní zahraniční bankovní konta, nám kladou mnoho otázek. Chtějí vědět, co se konkrétně stane v případě, že se eurozóna rozpadne. Prozatím nejsme svědky masivního vybírání hotovosti či bankovních převodů do jiných míst, jako je Londýn, Dubaj či Singapur,“ vysvětluje pařížský bankovní poradce, který má na starosti důležitá zahraniční konta a přeje si zůstat v anonymitě.

Vedle budoucnosti společné měny je evropská krize též pro velkou část maghrebských politických a ekonomických elit příležitostí, aby se k Evropě vyjadřovali čím dál kritičtěji. Dokladem je marocký diplomat, který trvá na tom, že jeho země se stejně jako její sousedé „vždy snažila klást důraz spíše na bilaterální vztahy s jednotlivými evropskými zeměmi než věřit v otázkách vztahů s severoafrickými zeměmi pohádce o sjednocené a solidární Evropě.“ Zřetelné institucionální oslabení Evropy, jejímž konturám v Maghrebu nikdy nikdo přesně nerozuměl, se tak zdá potvrzovat názor těch, kdo od začátku pochybovali o smyslu regionálního dialogu mezi severem a jihem Středomoří.

Diverzifikace partnerství

„Když se Evropě nedaří, uzavře se sama do sebe a dokazuje nám, že nemá prostředky na to vést skutečnou regionální politiku. Kdo dnes mluví o unii pro Středomoří? zaznívá z týmu alžírského premiéra Ahmeda Ouyahii. Evropská unie, kterou země jižního a východního Středomoří již beztak kritizují a obviňují z upřednostňování zemí východní Evropy, je dnes viděna jako uskupení, kterému vbrzku hrozí imploze.

Stále častěji se proto ozývají hlasy volající po „diverzifikaci“ ekonomických a politických partnerství. Tuniská vládnoucí strana Ennahda (Hnutí obnovy), stejně jako její marocký protějšek, Strana spravedlnosti a rozvoje (PJD), mluví o nutnosti obrátit pozornost k „jiným pólům růstu“, například k Číně, zemím Perského zálivu či Brazílii. Tyto názory jsou vyjadřovány ve jménu politického realismu a ekonomické efektivnosti, podle mnoha aktivistů bojujících za sekulární demokracii však skrývají jiný cíl. A sice snahu zbavit se nepříjemného poručnictví v oblasti lidských práv a demokracie.

„I se svými nedostatky a sobeckostí vůči jižnímu břehu Středozemí znamená Evropa tak či onak podporu demokracie, právního státu a pozitivních hodnot. Hluboká krize, kterou dnes prochází, slouží mimo jiné k diskreditaci jejího poselství humanismu,“ říká s politováním jeden z pracovníků Všeobecného svazu tuniských pracujících (UGTT, hlavní tuniská odborová organizace).

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma