Facebook, na co?

Estonský horolezec Alar Sikk, který se proslavil zdoláním Everestu, před nějakým časem diskutoval se svým přítelem, estonskou televizní hvězdou Vahurem Kersnou, o své výpravě na horu Kazbek [v Gruzii]. Sikk se svěřil, že velká část účastníků cestu nakonec odřekla, když se dozvěděla, že by měla trvat devět dnů. Představa tolika dnů bez Facebooku se jevila jako nesnesitelná.

Fandové sociální sítě by určitě měli z těchto řádků obrovskou radost! Znamenalo by to, že jim patří celý svět, že povyk kolem nedávného vstupu Facebooku na burzu je ospravedlnitelný a že život bez sítě není možný.

Mediální povyk

Estonský spisovatel Andrus Kivirähk doposud neměl potřebu si na Facebooku otevřít svůj účet a nedělá si hlavu z toho, že většina jeho přátel - o jeho dětech nemluvě - už tak učinila. „Neměl bych takovou odvahu tolik komunikovat po internetu,“ uznává Kivirähk. „Už beztak jsem stále dostupný, protože každý má číslo na můj mobil a mám také několik emailových adres.“ Podle svých slov nemá Kivirähk kromě toho chuť vědět, co má zrovna v dané chvíli XY k snědku.

Také netouží po tom aby Facebook připomínal přátelům datum jeho narozenin: „Chtěl bych, aby mi kamarádi při této příležitosti posílali přání přímo. Je to mnohem intimnější a vřelejší,“ svěřuje se Kivirähk.

I přes mediální povyk kolem Facebooku lidé, kteří si na této sociální síti neotevřeli svůj účet, nemají důvod k pocitu, že jsou nějak vyloučeni či v menšině. Ba naopak: je jich většina. Ze statistiky Facebooku vyplývá, že v Estonsku je registrováno 460 000 uživatelů [na 1,3 milionu obyvatel], což představuje pouze třetinu populace. Není vyloučeno, že i toto číslo je nadhodnocené, protože někteří uživatelé mají více účtů.

Tvrdohlavý konzervatismus

Televizního moderátora Vahura Kersnu nikdy nenapadlo, že by svou tvář a jméno přemístil i na Facebook. „Nechci být dostupný kdykoliv,“ vysvětluje. „S lidmi, s nimiž chci být v kontaktu, komunikuji telefonicky či osobně.“ Přiznává, že jeho odpor je z části dán i tvrdohlavým konzervatismem.

Po pravdě řečeno by padesátník Kersna stejně nejspíš nebyl statisticky považován za aktivního uživatele. Více než dvěma třetinám estonských uživatelů Facebooku je totiž méně než 34 let. Kivirähk dokonce přiznává, že „podle jeho dětí je divné, když jsou na něm dospělí.“

„Vždycky mě dostává, kolik to lidem bere času,“ uvádí Reet Häälová, generální ředitelka Unie sdružení estonských pronajímatelů. „Kladu si otázku, proč chtějí sdílet svůj život se všemi.“ Häälová nechce, aby se o ní vědělo všechno, a nevidí smysl v přispívání do diskuzí, které si povětšinou takovou pozornost nezaslouží. Nepotřebuje ani „lajky“ od tisíců přátel: „Nejsem žádnou stodolarovou bankovkou, kterou má každý rád!“

Izolovaný a bez pocitu bezpečí

Podle statistiky Facebooku v uplynulých třech měsících růst této sítě v Estonsku zpomalil. Jsou tu také lidé, kteří svůj uživatelský účet zrušili. Toomas Pindis, vysoce postavený úředník na policii a pohraniční stráži, Facebook opustil, protože mu jeho prostředí připadalo příliš izolované a nezabezpečené.

Všechny ty pozvánky, reklamy, nutkání se neustále připojovat, viry, spamy, to vše vedlo k rozhodnutí všeho nechat! „Na psaní nemám čas a beztak je to v práci zakázáno. Mé povolání vyžaduje korektnost, a proto je lepší se držet od Facebooku dál,“ dodává.

Ačkoliv se Estonsko prezentuje jako „e-government“, velký počet ministrů včetně premiéra Andruse Ansipa, ministra financí Jürgena Ligiho či ministra obrany Urmase Reinsalua nemá na Facebooku svůj účet.

O vytvoření stránky předsedy vlády se již jednalo, ale podle vládní poradkyně pro komunikaci je premiér přesvědčen, že má ke komunikaci se svými občany dost jiných prostředků.