Věznice na ostrově Goli Otok. Foto: Kristoforina.

Goli Otok, bolavá minulost

Na chorvatském ostrově, který po dobu 40 let sloužil jako převýchovný tábor Titova režimu, by mělo být brzy otevřeno dokumentační a pamětní centrum. Bývalí vězni usilující o uznání za to, co na ostrově vytrpěli, však před sebou mají ještě dlouhý boj, píše nizozemský deník Trouw.

Zveřejněno dne 3 srpna 2009 v 13:35
Věznice na ostrově Goli Otok. Foto: Kristoforina.

V temné vězeňské cele v Černé hoře je půlnoc, píše se rok 1949. 18letý student Dmitar Kastratovič sedí s rukama svázanýma za zády, je místním šéfem mládežnické sekce komunistické strany a před 10 dny byl zadržen kvůli držení nelegálních sovětských novin. „Kdo je chytřejší, Tito nebo Stalin?“ zeptal se agent tajné policie, přičemž pistolí mířil na Kastratovičovu hruď. Kastratovič nakonec odpověděl: „Stalin“. O dva dny později byl uvězněn na galejích v táboře Goli Otok na dobu téměř tří let.

Kastratovičovi je dnes téměř 80 a vzpomínky na tuto hroznou dobu se mu stále vracejí v podobě nočních můr. Vzpomíná si, jak musel pracovat na žhoucím slunci celé hodiny bez vody. „Dozorci nám někdy dali jen čtyři fazole a když slyšeli, že si někdo stěžuje na hlad, všechny nás potrestali. Nutili nás, abychom celé hodiny běhali, a bili nás holemi, dokud jsme se nezhroutili na zem“.

Kvůli mučení v Goli Otok nakonec přišel o ledvinu a stále trpí silnými bolestmi hlavy. Pořád ho také pronásledují sny, kde se mu zjevují přátele, kteří spáchali sebevraždu skokem ze skalních útesů nebo kteří zemřeli vyčerpáním. Jeho úkolem bylo odnést těla na druhou stranu ostrova a holýma rukama je tam pohřbít.

Goli Otok („pustý ostrov“) je dnes přístupný veřejnosti. „Ale nenajdeme tam tytéž informace, jako nabízí výstava v Záhřebu,“ říká Sacha Zanko, vedoucí chorvatského projektu z Institutu Berlage v Rotterdamu (mezinárodní vzdělávací institut pro architekty a urbanisty). Nizozemský institut vypracoval ve spolupráci s Asociací architektů v Záhřebu a s chorvatskou organizací bývalých vězňů Ante Zemljar návrh na rekonstrukci Goli Otok, jejímž cílem je z ostrova vytvořit památník.

Newsletter v češtině

Výstava v Záhřebu uvádí dokumentární filmy a fotografie a také sochy, které byly vytvořené bývalými vězni. Ti doufají, že památník pomůže napravit mylnou představu, podle které byla Jugoslávie před svým rozpadem v 90.letech příkladnou zemí. „Goli Otok byl jugoslávským Gulagem – pracovním táborem, kam byli posíláni stalinovci a Titovi odpůrci na ‘převýchovu’,“ vysvětluje historik Trvtko Jakobina ze záhřebské univerzity.

Počátkem 90.let se historik Berislav Jandrič z chorvatského Historického ústavu v Záhřebu snažil pátrat po činnosti tajné policie komunistického režimu z období 1949-1953. „Chorvatské úřady mně tehdy ze strachu před možným stíháním za porušování lidských práv zakázaly zveřejnit jména vězňů“.

Bývalí vězni již mnoho let bez přílišného úspěchu usilují o svou rehabilitaci. Tehdejší dozorci nebyli nikdy souzeni. Začátkem 90.let se bývalí vězni nacházeli po rozpadu Jugoslávie rozptýleni v několika zemích. Z toho důvodu se boj za finanční odškodnění a uznání stal ještě komplikovanější.

Architekti navrhli rekonstrukci tohoto symbolického místa do podoby turistické pamětihodnosti a pomníku. Projektový koordinátor Sacha Zanko prohlašuje: „Stále přirovnávám ostrov k Robben Island [na kterém byl vězněn Nelson Mandela]: musíme vytvořit turistickou památku, která by vzdávala poctu bývalým vězňům."

Historie

"Peklo na Jaderském moři"

Vězeňský tábor Goli Otok byl otevřen v roce 1949, rok po přerušení politických a ekonomických vztahů mezi Titem a Stalinem. „Jugoslávský prezident se cítil mezi Západem a Sovětským svazem izolován a snažil se založit nový stát, který by sjednotil etnicky rozdělenou zemi,“ vysvětluje deník Trouw. „Ti, kteří kladli odpor, byli posláni do jednoho z vězeňských táborů jako například Goli Otok, kterému se přezdívalo ‘peklo Adriatického moře’. Tam měli vězni přemýšlet nad svými ’hříchy’“.

Tábor byl uzavřen roku 1989. „Stále se přesně neví, kolik vězňů v táboře bylo a kteří z nich jsou dnes ještě naživu,“ sděluje historik Berislav Jandrić, který patří k chorvatskému Historickému ústavu v Záhřebu. Odhaduje se, že jich bylo mezi 15 až 50 tisíci.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma