Vyberte si jazyk
Přestože je tomu víc než dva týdny, co Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) zprostil viny chorvatské generály Anteho Gotovinu a Mladana Markače - odsouzené za válečné zločiny během srbo-chorvatské války v 90. letech - emoce v regionu neutichají. Každá strana si vysvětluje jejich propuštění jinak. Pro Srby je to skandál a další důkaz protisrbského smýšlení Mezinárodního trestního tribunálu. Pro Chorvaty odvolání znamená potvrzení legitimity operace Bouře v létě 1995, kdy chorvatské síly dobily zpět území dříve zabrané Srbové. Zároveň jde o triumfální vítězství v neutichajícím balkánském sporu o to, kdo byl v konfliktu obětí a kdo agresorem.
V původním rozsudku z dubna 2011 obvinil haagský tribunál Gotovinu a Markače, kteří chorvatské armádě v době balkánského konfliktu veleli, z válečných zločinů, nelidského jednání, vraždy, svévolného ničení a rabování. Poté však v odvolacím procesu oba zprostil viny, s výjimkou jednoho obvinění: a to že nevyšetřovali zločiny páchané jejich podřízenými, o nichž přitom věděli.
Zproštění obžaloby a následné propuštění Markače a Gotoviny - který je ve své zemi oslavován jako národní hrdina - přijali Chorvaté s nadšením. Ve většině měst se čtení verdiktu haagského soudu vysílalo živě na veřejně umístěných velkoplošných obrazovkách. Před vyhlášením rozsudku se mnoho diváků tiše modlilo. Když zazněl, vypuklo šílenství. Radostí křičeli veteráni, ale i ženy či váleční ranění.
Diaspora slaví
Národní šílenství vypuklo nejen v Chorvatsku, ale všude, kde žije chorvatská diaspora. I ta se radovala z vítězství. Fotbalista týmu Bayern Munich Mario Mandžukić vběhl na kraj stadionu a zvedl pravici na podporu omilostněných chorvatských generálů poté, co střelil gól. [Německá justice nyní prověřuje, zda jeho pozdrav nebyl hajlováním.]
Srbové na chorvatskou euforii rychle zareagovali. V Bělehradě byla zrušena konference o legitimitě haagského tribunálu. Ten podle prohlášení srbského ministra zahraničních věcí Rasima Ljaciće zcela „ztratil kredibilitu”. Vicepremiérka a ministryně pro evropskou integraci Suzana Grubješićová zrušila svou plánovanou cestu do Záhřebu, kde měla prodloužit protokol o srbo-chorvatské spolupráci v rámci integrace EU. O několi dní později zahájila srbská prokuratura šest nových vyšetřování chorvatských válečných zločinů, které byly spáchány během operace Bouře. „Snažíme se tím napravit velké bezpráví,“ vyjádřil srbský státní žalobce pro válečné zločiny Vladimír Vukčević otevřeně záměr své vlády. Řada podobných vyšetřování již byla zahájena dříve, což často vedlo k ostrým sporům, zejména s vládou Bosny a Hercegoviny.
Účelem operace Bouře, kterou zahájil v srpnu roku 1995 generál Gotovina, bylo vytlačit srbské síly z Krajiny, regionu, který dříve patřil Chorvatsku. Pro většinu Chorvatů tak byla rozhodujícím střetem v ryze obranné válce. Po sérii porážek teprve tato operace válku rozhodla ve prospěch Chorvatů. Ta si samozřejmě vyžádala oběti z řad civilistů - ti však do příběhu o „obranné válce” nepasují a v Chorvati se proto o nich příliš nezmiňují. Operaci Bouře padlo za oběť přes 600 Srbů, především starších a nemocných osob, které z Krajiny prchnout buď nemohly nebo nechtěly. Na konečnou bilanci 600 mrtvých a 200 tisíc uprchlíků však v Srbsku nikdo nezapomíná. Rozsudek Haagu pobouřil rodiny obětí, z nichž většina dnes sídlí v Srbsku. Nevelký počet Srbů, kteří zůstali Krajině a raději nevycházejí ven, je zticha.
Hledání spravedlnosti
Členové chorvatských nevládních organizací, pod vedením aktivistů Vesny Teršelićové a Zorana Pusiće, zdůrazňují, že Chorvatsko nesmí zapomenout na zločiny spáchané svými vlastními vojáky, které jsou nejtemnější stránkou válečného konfliktu.
V zemi však patří v menšině. Za zločiny spáchané během operace Bouře zatím nebyl v Chorvatsku odsouzen ani jeden z armádních důstojníků a přestože velký počet chorvatských vojáků byl obviněn za zabití v boji, všichni byli zproštěni viny. Mezi zločiny, které zůstávají nepotrestány, patří vraždy ve vesnicích Mokro Polje a Golubić 6. sprna 1995, útoky na uprchlíky ve dnech 7. - 8. srpna téhož roku, a zločiny v obcích Komic a Grubori z 25. srpna 1995, kde chorvatští vojáci zavraždil osmdesátiletého Miloše Grubora, pětašedesátiletého Jova Grubara, devadesátiletou Marii Gruborovou, jednačtyřiceletého Dura Karanoviće a jednapadesátiletou Milicu Gruborovou.
Chorvatský premiér Zoran Milanović a prezident Ivo Josipović odmítli podlehnout celostátní euforii a prohlásili, že Chorvatsko postaví osoby odpovědné za válečné zločiny před soud co nejdříve. Sedmnáct let po válce však jejich slova zní poněkud prázdně.
Všeobecné překvapení nicméně vyvolala slova generálplukovníkz Anteho Gotoviny, kterého se bělehradský bulvární deník Kurir otázal, zda by sám vyzval Srby k návratu do Krajiny: „Jak můžu někomu říkat, aby se vrátil domu? Je to jejich domov! [Srbové] jsou občany Chorvatska. Jsou s námi. Žijeme společně. Musíme dál žít. Budoucnost patří nám. Minulost je minulostí.”
Přestože od války uběhly skoro dvě desetiletí a navzdory množství práce, kterou haagský tribunál odvedl, mají země bývalé Jugoslávie na válku i nadále odlišný pohled. Tak jako se v Srbsku mlčí o obětech srbských zločinů ve Vukovaru a Sarajevu, v Chorvatsku se o zločinech spáchaných na Srbech zmiňuje jen hrstka „zrádců“. A to neplatí jen o těchto dvou zemích. Podobné zapírání vidíme i ve vztazích mezi Srbskem a Kosovem, Srbskem a Bosnou a Hercegovinou, a v poslední době i mezi Bosnou a Hercegovinou a Černou Horou.
Vlády v Bělehradě, Záhřebu, Sarajevu, Prištině, Podgorici a Skopje si zvykla na neustálé změny v diplomatických vztazích. K obviňování, urážení se či mobilizaci davů nemají daleko. S odvahou, kterou nedávno ukázali srbští veteráni, jenž v Srebrenici položili květiny na památník genocidy a setkali se s rodinami bosenských obětí, které jsou zde pochovány, se u politiků v tomto regionu setkáme jen málokdy.
Pohled z Bělehradu
Soud proti Srbům
Osvobozující rozsudek, který Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) vynesl 29. listopadu nad Ramušem Haradinajem, vnímají Srbové jako další políček. Bývalého kosovského premiéra a vojenského velitele očistil soud od nařčení z válečných zločinů, kterých se měl Haradinaj dopustit v letech 1998-1999. „Tribunál vznikl proto, aby soudil srbský lid,“ prohlásil srbský prezident Tomislav Nikolić. Srbské proevropsky smýšlející kruhy jeho názor sdílejí.
„[Verdikt] uráží památku srbských obětí,“ píše Blic. Deník kritizuje řadu osvobozujících rozsudků, „které omračují všechny Srby, kteří věřili v hodnoty západní demokracie a bouřili se proti válce, násilí, Miloševičovi a jeho politice. Ve chvíli, kdy měl svou misi dokončit, odhalil ICTY svou pravou tvář: tento soud tu není proto, aby sloužil spravedlnosti.“
