Vyberte si jazyk
Brusel, čtvrtek 14. ledna, dva dny po zemětřesení na Haiti. Catherine Ashtonová narychlo svolává tiskovou konferenci. Zbrusu nová Vysoká představitelka pro zahraniční věci Sedmadvacítky se představuje jako „vedoucí“ evropské mobilizace v pomoci po katastrofě. Britská labouristka se ale rozhodne nerozjet se do Port-au-Prince, místo toho později odpoledne raději nasedá do vlaku Eurostaru ve směru do Londýna…Chyba nebo vědomá volba? Šéfka evropské diplomacie, jmenovaná ke všeobecnému překvapení v listopadu 2009, v každém případě zmeškala jedinečnou příležitost se osobně prosadit. Cathrine Ashtonová od té doby pouze deleguje. V pondělí 25. ledna ji na konferenci dárců ve prospěch Haiti v Montreálu zastoupil Francouz Bernard Kouchner. To i přesto, že EU o pozvání do Montreálu hodně bojovala a Spojené státy, Brazílie i Kanada zahájily své humanitární akce, aniž by se je se starým kontinentem, prvním dárcem Haiti, snažily koordinovat.
Váhavý valčík lady Ashtonové ukazuje pomalý start nových evropských pravomocí vyplývajících z Lisabonské smlouvy. Její text měl zlepšit fungování sedmadvacítky. Učiní jej naopak složitějším? Evropské společenství nyní nabízí světu čtyři různé tváře a rozdělení rolí je velmi nejednoznačné. Tandem, tvořený Belgičanem Hermanem Van Rompuyem, prvním stálým předsedou Rady, a lady Ashtonovou, se jen těžce orientuje. Předseda Komise hájí své teritorium, stejně jako to činí rotující předsednictví Unie, které v tomto semestru zaujímá Španělsko. Brusel se tím pádem zatím nezdá mít to slavné „telefonní číslo“ kterého se v roce 1970 dožadoval Henry Kissinger, bývalý Americký ministr vnitra. „Systém se rozběhl v daném časovém plánu, ale start není bůhvíjaký,“ míní jeden z diplomatů.
Van Rompuy či diskrétnost sama?
Měřítkem rizik této situace je Herman Van Rompuy. Zvykl si setkávat se každé pondělí u snídaně se šéfem Evropské komise José Manuelem Barossou. Navzdory těmto schůzkám spolu oba vedou tichý boj o to, jak formulovat náplň svých misí, zejména na mezinárodní scéně. Jakkoli diskrétně, pan Van Rompuy má o svých funkcích skutečně širokou představu. Oficiálně se bývalý belgický premiér věnuje „studii svých složek“ a objíždí hlavní města EU před summitem, který svolal na 11. února do Bruselu. Chce zde probírat socioekonomické a klimatické otázky, jakožto i rekonstrukci Haiti.Bude však schopen překvapit a vymanit se z poručnictví Paříže a Berlína, které sponzorovaly jeho nástup do funkce?
Na pohled se má José Manuel Barroso na pozoru před invazí svého záhonku. "Vše je ve smlouvě: Komise zastupuje Sedmadvacítku ve všech oblastech kromě bezpečnostní politiky," snažil se zdůraznit poslancům Evropského parlamentu. Předseda Komise má svou pozici ztíženou i pozdním nástupem svého nového týmu, který nepřijde dřív než v půlce února. Postaral se však už o fragmentaci zahraničně-politických kompetencí rady, jejíž více-předsedkyní bude Cathrine Ashtonová. Tři komisaři tak budou nezbytní k tomu, aby se zabývali humanitární pomocí, rozvojem či vztahy se sousedními státy. Předseda Barroso také umístil svého "šerpu" v mezinárodních jednáních. Portugalce Joao Vale de Almeida dosadil do ředitelství rady pro vnější vztahy RELEX, jenž má být součásti společné diplomatické služby, kterou má baronka Ashtonová na starosti vybudovat.
Zapatero přesouvá setkání do Španělska
Přístup Španělského předsednictví, čtvrtého kousku nové skládačky, ničemu nepomáhá. Madrid na sebe nechce nechat zapomenout a José Luis Rodriguez Zapatero to zařídil tak, že několik summitů, mezi nimi summit se Spojenými Státy a Latinskou Amerikou, se koná ve Španělsku a ne v Bruselu, jak nová smlouva předpokládala. Návštěvníkům španělský premiér vysvětluje, že jeho misí je i řídit debaty… kterým bude předsedat pan Van Rompuy. Lisabonská smlouva však žádnou takovou pravomoc semestrálnímu předsednictví Unie neuděluje. „Předsednictví jsme připravovali, aniž bychom si byli jisti, že smlouva vejde v platnost,“ ospravedlňuje se Miguel Angel Moratinos. Šéf španělské diplomacie by se býval rád viděl v křesle Vysoké představitelky a zdrženlivost dvojice Van Rompuy-Ashtonová mu nedělá problém využívat. Jak se stát nepostradatelným…
Kritika
Ashtonová po 20. hodině neodpovídá
“Catherine Ashtonová se snaží tu práci zabít,” postěžoval si jeden evropský diplomat bloggerovi Jeanu Quatremerovi. Autor blogu Bruselská zákulisí (Coulisses de Bruxelles) o Vysoké představitelce říká, že "se jasně rozhodla interpretovat své nové funkce jako minimální. Jednak svou leností, jednak nezájmem o pozici, o kterou se nikdy neprosila. Třebaže měla už od konce roku 2008, kdy byla k obecnému překvapení jmenována komisařkou EU pro obchod, žít v Bruselu, dosud v hlavním městě Unie nemá byt.“ Stará se o jediné: dostat se tak často, jak je to možné zpět do Londýna, pryč z nudného Bruselu. Co se týče evropských poslanců, ti zatím "nejsou moc nadšeni z jejího prvního selhání na Haiti a jak konzervativci, tak liberální demokraté a Zelení kritizují nečinnost šéfky evropské diplomacie. Ta rovněž odmítla telefonický styk se světovými lídry, se kterými měla být v neustálém kontaktu" a "ani se zatím nesnažila získat atestaci ‘secret defense', tzn. Že stále nemá přístup k žádným tajným dokumentům.“ Večer, "po 20. hodině je nemožné se jí dovolat: její telefony odkazují na evropské ‘situační centrum.‘ Toto 'potápění' své vlastní pozice „je zcela v souladu s doktrínou Foreign Office, která se raduje z toho, že její partneři jmenovali Britku s nadějí přivábit Spojené království hlouběji do srdce Evropské unie. Děje se přesný opak a na situaci se nic nezlepší, vyhrají-li na jaře příštího roku britské volby konzervativci," míní Quatremer.
